NESOUTĚŽNÍ PROGRAM

Tímto filmem se Igor Ševčík symbolicky uvádí do světa kresleného filmu. Na základě tohoto titulu, nasnímaného na 16 mm materiál, byl režisér „objeven" a přijat mezi profesionály. Autorův styl se zde definuje na dlouhou dobu: převážně bílé pozadí, umožňující nevázané proměny všeho kresleného a tenká linka, kterou jsou provedeny hrubě stylizované figury.

Místo bílého pozadí volí Igor Ševčík v uváděném druhém amatérském počinu zelenou a hnědou plochu. Jinak styl zůstává beze změn. Muž vstává po probdělé noci a předměty ožívají a vůbec se jeho pokoj chová podle surrealné logiky. Linky se, podobně jako v Siestě, pomalu rozpadají a skládají se do nových nečekaných forem. A tak třeba zubní pasta uletí z kartáčku v podobě motýla.

V obou filmech (i ve verzi z roku 1974) vidíme nejprve dům v naznačené krajině. Jsme přeneseni dovnitř, kde u stolu sedí pár, v obou případech víceméně stejný. Přestože je tvoří několik čar, jde o figury, které je možné snadno identifikovat jako ženu a muže. Koncepce obou filmů je založena na tomto obraze stolu, od kterého se vždy rozbíhají asociativní představy postav.

Autorka navazuje na svůj úspěšný titul Swimmingpool (Bazén) a setrvává ve světě postav z řecké mytologie. Setkáváme se i s hrdiny předchozího filmu, především však sledujeme každodenní trable medúzy samoživitelky a jejího potomka. Vedle nich je snímek zabydlen celou řadou vtipně stylizovaných známých tvorů, kteří v Mythopoli žijí svůj „obyčejný život".

Ojedinělým způsobem zpracovaná čínská lidová pohádka sleduje zvláštní příběh dvou poustevníků Boyie a Shqi, kteří, aby se zasytili, utrhnou rostlinu Wei. Jak bylo obtížné rostlinu získat, je obtížné jí i sníst. Vedle absurdních dějových zvratů úsměvný film, vzniklý animací dřevorytů, využívá i svérázné zvuky.

„Budoucnost Číny je závislá na nás," cituje svého otce režisérka filmu Sharon Liu doplňující náš pohled na Čínu a tamní animaci z Hong Kongu. Ve svém absolventském filmu zobrazuje pocity k vlasti a jako tehdy třiadvacetiletá říká: „Máme třívteřinovou paměť, jsme jako ryby, které žijí v malém rybníku". Ve velmi osobním snímku vyznává svou lásku nejen Hong Kongu, ale celé zemi, v níž se narodila.

Muž se ve vzpomínkách vrací před kritickou chvíli, při které přišel o život. Vybavuje si klíčové momenty, gesta a reminiscence ze společného života s osudovou ženou. Výtvarně velmi netypický snímek autorské dvojice se odvíjí v pozoruhodném tempu, kdy se pozvolné pasáže střídají s rychlými zvraty. Zároveň tvůrci volí zajímavé rámování.

Sytě žlutá není zrovna uklidňující barva. Do toho vyzvání červený telefon. Obyčejná situace se může snadno vymknout kontrole a normálnímu uvažování ve filmech - afektovaných hříčkách - čínského tvůrce Shen Jie. Stejně jako v předešlém snímku Stammer si i zde v „krátkém filmu o telefonu" sám vytváří charakteristické zvuky a doprovází ho svým hlasem.

Animovaná hra asociací, které bez jakýchkoliv omezení vycházejí z prvotního obrazu rybí kostry, a postupně se nejrůznějším způsobem proměňují. Mohou odkrývat nitro tvůrce, přesně, jak by to činila psychoanalýza. Anebo také ne. Dobrodružství s Freudem!

Vlk trpící splíny, bydlí sám v dutině stromu uprostřed opuštěného lesa. Vnutí se k němu však žena, která ho tlačí k věcem, co dělat nechce. Aby zahnal své morbidní touhy, raději ji vyprovodí. Zatímco se vlk svépomocí odebere do snového světa, žena se k jeho bydlení vrací. V duchu evropské autorské animace se film vyjadřuje v náznacích, symbolech a zároveň buduje tísnivou atmosféru.

Příběh o lásce, v němž muž cestuje až do daleké Francie. Nebo ne? Určitě ale hledá lásku a čeká na moment, kdy ji bude moci políbit. Už ji spatřil, chce se mu tančit a po vroucném objetí si všímá detailů. V dívčiných ponožkách je díra!!!

S využitím volných asociací nás režisér nechává vstoupit do světa složeného jen z odstínů šedé, bílé a černé. Od postavy běžce se odpoutáváme a jako naše myšlenky často běží kamsi mimo, na základě nedefinovatelných vazeb, i film ubíhá pryč. Výjevy v obraze jako by záměrně stály v opozici vůči uklidňující klavírní skladbě, připomínající nám snění. Pozor, tento film využívá stroboskopický efekt.

Film od tvůrce Sun Xuna představuje jeden ze středobodů naší prezentace čínské animace. Režisér v něm využívá tradiční techniku dřevorytu, využívanou v Číně hojně po revoluci v roce 1949, ovšem zprostředkovává skrze ni drásavý a surreálny obraz nelidského světa. Jeho film můžeme interpretovat, vzhledem k jeho kořenům různě, jisté je, že diváka nenechá chladným.

Oživlé surrealistické obrazy upomínají na předchozí film Freud, Fish and Butterfly tohoto autora. Pomocí pastelů, gumy a smirkového papíru s rozměry jednoho čtverečního metru, pronikáme do stále odbíhajícího světa jasných barev a vrstevnatých symbolů. Technika umazávání tu přebírá dramaturgickou úlohu a žene nás stále dál napříč autorovou myslí.

„Kdo se honí za stínem, sám se stínem stává," cituje Homéra režisérka Chao Wu. Film ukazuje zdánlivě nesouvisející postavy, opakující donekonečna mechanicky naučené postupy. Prolomit nesmyslné počínání může pouze blázen, jehož mysl není zatížena honbou za „čímsi". Čím více se snažíme dosáhnout „cíle", tím více ztrácíme sebe sama.

Film je ukázkou výjimečných grafických možností jedné z nejobyčejnějších přírodních látek, písku, jako prostředku vyjadřování. Je volnou interpretací bajky Peter and the Wolf, v níž se chlapec vyrovnává se svým strachem ze tmy, lesa a vlka. Caroline Leaf využívá techniku „přímo pod kamerou", kterou rozvíjí ve svých dalších filmech.

V této inuitské legendě se zvráceným smyslem pro humor se výr zamiluje do husy a je ohromený tím, jaké to má následky. Podle Inuitů porušil pošetilý výr zásadní pravidlo Severu: chceš-li přežít, nesnaž se být, čím nejsi. Staré inuitské ženy, které si ještě pamatují, jak se při lovu napodobovaly zvuky zvířat, vytvořily zvukovou stopu filmu.

Film, nominovaný v roce 1977 na Oscara, je výstižnou interpretací příběhu montrealského spisovatele Mordecaie Richlera. Je to výpověď o tom, jak mnohé rodiny přistupují ke svým starým a nemocným členům. Prostřednictvím tenkých vrstev akvarelu a inkoustu na skle přímo pod kamerou ilustruje Caroline Leaf reakce rodiny na umírající babičku. Zachycuje pocity rodiny a spřádá z nich drsnou realitu.

Kvůli svému odpudivému vzhledu se muž nedokáže svěřit své rodině s pocity studu a viny a s potřebou lásky. Jeho příběh je vyprávěný prostřednictvím animace písku na skleněné desce. Vznikl na motivy povídky Franze Kafky a vyhrál hlavní cenu na 15. Mezinárodním festivalu krátkých filmů v polském Krakově.

Interview je záznamem pracovního dne v životě dvou filmařek, Caroline Leaf a Veroniky Soulové. Zobrazuje je jako přítelkyně a odhodlané filmařky. Jejich osobnosti jsou vykresleny prostřednictvím věcí, které říkají samy o sobě a jedna o druhé, a různých animačních technik, pomocí nichž samy sebe portrétují.

Viola píše v zšeřelé místnosti romány. Společnost jí dělá pouze sestra Marie, která se stará o její potřeby. Společně tvoří jakýsi ostrov, tichý a izolovaný celek. Náhlý příchod cizince uvrhne jejich chatrný řád v chaos. Alegorický příběh o dynamice vztahu vznikl technikou vyškrabávání přímo do exponované černé 70milimetrové filmové emulze.

Film je chvilkový nápad, inspirovaný nikdy neutuchajícím hvízdáním větru na irském pobřeží hrabství Cork, kde tvůrkyně v době vzniku filmu žila. Když ji MTV oslovila, aby vytvořila krátký film do série představující současné umělce „Art Breaks", neměla po ruce kameru. Rozhodla se tedy natočit bezkamerový film. Snímek je vyškrabaný do 35milimetrového filmového pásu a dobarvený v postprodukci.

Tímto filmem se autor vrací k totální animaci i ke svým animátorským začátkům. Uplatňuje zde totiž shodné výtvarně-animační nápady, které použil v amatérské Impresi (1976), také zachycující surrealné probuzení. Opakují se zde motivy budíku, kartáčku na zuby, který si sám nanáší pastu, vodovodního kohoutku, holicího strojku i vysavače, jenž vysaje i hlavního hrdiny.

Tato moralita je věnována plánování a výstavbě prapodivných megalomanských objektů, které navíc vytlačují historickou zástavbu. Sledujeme „akci" od prvotního schvalovacího razítka přes naznačení stereotypní práce dělníků až po příjezd patřičného funkcionáře, jenž nový skvost odhalí. Objevuje se tu poprvé působivý prvek jízdy, kdy „animovaná kamera" letí ulicemi města.

Pozorujeme překotný vývoj života od prvoků, přes ryby, opice až k člověku. Dva lidé, tvoření pouze bílou linií, si na rozdíl od předešlých druhů navzájem přikazují a bojují proti sobě. Bohaté transformace jsou po celou dobu animovány na černém pozadí a s použitou technikou je pozoruhodné množství zářivých, blýskavých barev, které proměny tvoří.

Alegorie na zbrojení a nadužívání vojenských řešení. Lovec se marně snaží zbavit blechy s pomocí stále ničivějších zbraní. Spolu s vícevrstvou a ploškovou animací se zde poprvé u autora objevuje jakýsi příběh, víceméně přímočaře vyprávěný. Jde o klasické vrstvení, vystupňování hlavního motivu do absurdních poloh. Snímek je tak prost jakýchkoliv snových míst.

Po poli se plahočí muž a žena, ona zapřažena v chomoutu, on pluhem orá. Když na chvíli zastaví, muž vyloví z peněženky bankovku a zasadí ji. A pokračují dál. Tuto ponurou a téměř existenciální moralitu autor realizoval kompletně na průhledných vrstvách. Setkáváme se tu znovu s postavou zevnějškem odkazující k tvůrci, což je oblíbený prvek, provázející jak filmovou, tak výtvarnou Ševčíkovu tvorbu.

Od mikrokosmu k makrokosmu. Divák pohledem virtuální kamery míjí úlomky těles, měsíce, planety, kometu až dorazí k Zemi. Vstoupíme do atmosféry a letíme nad krajinou, horami a kopci. Jde o typický film – průlet, tedy soustředěný jen na pohyb prostorem. Poté se přiblížíme k zemi, proletíme trávou ke stromu. Na stromu visí jablko, do kterého spolu s kamerou pronikneme.

Facka, Tma a Klaun jsou části filmu, jímž se režisér znovu vrací ke svému původnímu pojetí totální animace. Ve Facce se strhne lítý, animačně dynamický boj o uvolnění ruky dvou chodců, kteří do sebe náhodně vrazili. Tma zaznamenává opilcův příchod domů, kdy dlouho můžeme rozeznávat pouze obrysy muže, doplněné výmluvnými zvuky. Klaun v poslední části se oddává euforickému tanci, dokud znovu nezasáhne jeho stvořitel.

Moralita na téma zdravého životního stylu provedena navýsost dravou totální animací, která svou neupraveností kreslené linky odkazuje k amatérským začátkům. Obrazové proměny se často odvíjejí v nefigurálním duchu, spojené iracionálními asociacemi. Zčásti barevné načrtnuté postavy se opět pohybují jako beztíže po prázdném bílém pozadí.

Podobně jako v Poslední cigaretě jde zde o sled velmi plynulých proměn, které slouží apelativnímu účelu snímku. Ve srovnání se staršími tituly si můžeme zároveň všimnout uvolňující se tendence v zobrazování sexuality, která překvapí zejména, uvědomíme-li si, že jde o zakázkový film pro státní pojišťovnu.

Legendární snímek, který potom, co získal Oscara, inspiroval mnoho animátorů a techniku, kdy se vše pro větší účinek, odehrává v jedné vrstvě, uvedl v širokou známost. Snímek se nesoustředí na nic jiného než na vypětí a náročnou silovou práci Sysifa, muže valícího kamen do kopce. Na dřeň ohlodaný film, pracuje pouze s animací černé barvy na bílém pozadí a vzdechy.

Film naznačuje zacyklenost a bezvýchodnost mezilidských vztahů. Totální animace autorky využívá oblíbenou plovoucí i obtáčivou kameru (v úvodní a závěrečné sekvenci), přidanou hodnotou jsou tu „zatmívačky" prostřednictvím zakreslení obrazu. Ty navíc jakoby někdy vycházely z postav samotných – v některých chvílích se tahy expresivních postav rozvolní a rozrostou v celý obraz.

Asociativní koláž animačních nápadů a různých výtvarných stylů. Kompaktnost filmu udržuje chůze muže, který do obrazu vejde z bílého pozadí a je načrtnut černými liniemi. Muž představuje postavu flaneura, z jehož hlavy se vynořují figurální i abstraktní představy, které v druhé polovině snímek cele ovládnou. Do té doby však můžeme pozorovat tulákovu chůzi, podbarvenou jazzovou hudbou.

Na pobřeží Středozemního moře vedle sebe existují dva světy – turistický, kde lidé relaxují na zasloužené dovolené, a ilegální, v němž imigranti doufají v lepší život. Bouře ale tyto dva světy může rychle sblížit. Oceňovanému snímku dominuje sensuálně se pohybující dynamická malba, která se dokázala vypořádat s ošidně líbivým prostředím letní pláže a mořského pobřeží.

Bruce Bickford je animátor ze Seattlu, který se proslavil v 70. letech videi pro Franka Zappu animovanými technikou plastelínové animace. Dodnes se animaci věnuje každý den. Představujeme vám pětiminutovou ukázku z jeho připravovaného filmu Úryvek ze snu beatnika, který je zpracován technikou jemné kresby tužkou. Termín totální animace v tomto případě platí beze zbytku.

Velkoryse pojatá série animovaných pohledů na klasické hudební kusy polské veřejnoprávní televize, dala vzniknout také trilogii sestavené z motivů slavného Bizetova díla, jež provedla Aleksandra Korejwo, mistryně v animaci soli. S postupným zklidněním hudby se ustaluje i obraz, který vyjevuje konkrétnější motivy – tančící Carmen. Její světlé tělo, dlouhé černé vlasy, červené šaty a v závěru dokonce i uhrančivé detaily obličeje.

V rytmu jivu, tanga a moderních tanců se dvojice formují a vznikají, aby záhy zanikly a mizely, či se plynule transformovaly do jiných. Ve víru plesání zahlédneme v tomto neuvěřitelně poutavém snímku i známé tváře, ikony nebo fiktivní postavy ze světa popkultury.

Snímek je ovlivněn školními cvičeními, při kterých studenti chodili kreslit hudebníky a baletky na konzervatoř. Vznikl tak film, který již plně čerpá z možností oživení černé linky na bílém pozadí, s totální animací organicky propojenou s hudbou. Pozorujeme figuru houslového virtuóza načrtnutou jakoby tuší na bílém pozadí. Během hry se figura divoce transformuje dle rytmu a charakteru skladby.

Sledujeme skupinku zahraničních turistů a jejich průvodce na prohlídce městem. Akční totální kresba je tu geniálně propojena s námětem - satirou na záplavy turistických výprav kočujících zběsilým tempem světovými metropolemi. Spolu s turisty zažíváme příval dat a vizuálních vjemů, včetně jízd ulicemi, které přesně zapadají do celkového pocitu závratě.

Došlo zde k vzácnému spojení podobného výtvarného chápání bytostného autora a výtvarnice Zuzany Vorlíčkové (dnes Marešové). Přes patrnou ultrafánovou animaci (zejména při scéně koncertu, kdy barevné „výtvory" vylézají z černobílého piána), zde najdeme náznaky totální kresby ve chvílích barevného abstraktního reje. Kresebně propracované obrazy jsou pochopitelně statické.

Filmová moralita Katastrofy zpracovává téma otupělosti vůči globálním hrozbám, vedoucí k převrácení lidských hodnot. Na druhou stranu film svou rétorikou naznačuje, že je člověk zprávami o katastrofách nejrůznějšího druhu přesycen natolik, že je v důsledku toho nepovažuje za vážné.

Muž uprostřed hořícího domu se nedokáže rozhodnout, jakou únikovou cestu zvolit. Toto zdánlivě banální téma autor dokáže povýšit vykreslením nerozhodnosti, vnitřních pochodů váhavce. Ztvární je pomocí dvou zápasníků, kdy je výbornou animací simulována zcela odpoutaná kamera sledující jejich souboj z vrchu, ze stran, bezprostředně mezi postavami...

Hrdiny Koutského filmů jsou často různě zpodobňovaní muži. Postava panáčka s výrazným nosem, někdy připomínajícího Mickey Mouse se v malých obměnách objevuje v několika jeho filmech. Tyto charaktery ať už více či méně odkazující k autorovi zároveň vypovídají o obyčejných lidech, mužích. Je tomu tak i v Curriculum Vitae, které rekapituluje autorův studijní život.

Podobně jako i jiné filmy Pavla Koutského, je i tento precizně provedeným divokým proudem nápadů, pozorování, gagů a asociací. Tématem filmu je snaha získat nedostupnou ženu. Hrdina filmu trpí nezájmem své vyvolené, ale brzy se přimkne k příslibům jiné lásky, přestože ho pravděpodobně čeká stejný osud.

Zobrazení boje různých vlastností v běžném člověku obsažených. Vtipný příběh o neslučitelných rysech a antagonismech mužské povahy. Odporující si vlastnosti, jako lakota a štědrost, odvaha a zbabělost, čestnost a podlost jsou námětem jednotlivých episod filmu. Výsledkem barvitého konfliktu je běžný, nezajímavý občan.

Provedeno v proměnách obrazu, ukazující utopické představy a jejich skutečný dopad v kontrastu s porevolučními svobodami.

Zde se uplatňuje princip, jenž se objevil již v závěru Portrétu, a sice prolnutí reálné akce v animovanou a naopak. Film poukazuje na pokrytectví běžných hovorů, jež představují reálně snímané kavárenské rozhovory. Co se za nimi skrývá, pak autor předvádí v animaci. Jelikož se soustředí převážně na dva protagonisty hovoru, je tu prostor pro množství originálních proměn.

Hlavním námětem filmu kombinujícího kresbu a animaci předmětů je problematika masmédií, které se staly jedním z režisérových oblíbených témat porevoluční tvorby. Stejně jako na určitý čas převzala stylotvornou funkci právě objektová animace. Tento oceňovaný snímek poukazuje na zvrácenou lidskou touhu nechat se informačními zdroji klamat.

Filmem Pohodlíčko Nick Park doslova vtrhl do dějin animovaného filmu. Obrovský úspěch snímku, který divákovi předkládá anketu se zvířaty v ZOO, byl korunován Oscarem. Dialogy ve filmu jsou nahrávky skutečných rozhovorů s lidmi, a to v různých britských dialektech. Park poté na Pohodlíčko navázal populárním seriálem Mezi námi zvířaty.

David kultovního holandského režiséra Paula Driessena je výjevem ze života člověka, či blíže neurčeného stvoření, které je tak malé, že ani není vidět – zato je ho velmi dobře slyšet. Pomocí různých prostředků se toto stvoření snaží upoutat naši pozornost, čímž dochází k tragikomickým situacím. Groteskní, minimalisticky pojatý snímek.

Rutinní život na malé farmě naruší hned několik událostí. Nejprve vyschne studna, poté musí farmáři čelit nájezdu turistů, kteří se snad poprvé ocitají mezi zvířaty, a nakonec se objevují lovci. Situace vypadá vážně, ovšem jedná se o komický, výtvarně stylizovaný film s řadou gagů, parodických či ironických situací.

Poetický, na emoce silně působící snímek nedávno zesnulého Frédérica Backa Muž, který sázel stromy je adaptací stejnojmenné novely. Zachycuje příběh poustevníka, který zasvětil několik desetiletí svého života vysazováním stromů a zalesňováním holé krajiny. Výtvarně pozoruhodný film je příběhem o skromnosti, síle vůle i o možnostech obnovy ekosystému.

Kultovní film animovaného surrealismu vznikl na základě knihy polského spisovatele Bruno Schulze, v níž autor vzpomíná na své dětství. Bratři Quayové, inspirování poetikou Jana Švankmajera, se chopili tématu po svém a vytvořili temný, atmosférický a zneklidňující příběh, který se řadí k jejich vrcholným dílům a byl nominovaný na Zlatou palmu na festivalu v Cannes.

Zatímco zubař Bob prožívá nepříjemný den v ordinaci, jeho manželka pro něj chystá jako překvapení narozeninovou oslavu. Situace se jí ale vymkne z rukou poté, co nemůže Boba nalákat do obývacího pokoje, kde jsou poschovávaní netrpěliví hosté. Film s vtipnými dialogy je plný různých zvratů.

Narovinu. Po malých dětech nemůže nikdo chtít, aby seděly tiše jako pěna a jen poslouchaly hovory dospělých nad kávou či čajem. Takový čajový dýchánek může někdy skončit katastrofou.

Do opuštěného cirkusu, kde poklidně žije manželský pár, přijde cizinec. Spojuje je zájem o fotografii, ale pak se začnou dít divné věci...

Jednoho dne se dřevorubcova každodenní rutina náhle změní. Zakouší těžké chvíle, když stromy předstírají nezájem a všechno je čím dál tím těžší. Dřevorubec nevidí, jak snadné je nahradit člověka.

Na jednom stromě vedle sebe bydlí Netopýr a Pták. Takoví sousedé nemají stejný životní styl ani denní režim. Konflikt je na spadnutí.Když jeden v noci loví, chce ve dne spát, a ne poslouchat sousedova písklata. V takové situaci by nejraději někomu zakroutil krkem...

Pár shánějící bydlení netuší, že o jejich budoucnosti už se rozhoduje ve vedlejším pokoji.

Chlapec slon prožívá šťastné dětství v mrakodrapu se svým otcem krokodýlem. Opakující se noční můry a pocity úzkosti ho nutí klást si otázky týkající se jeho původu. Je lepší žít ve lži než čelit pravdě?

Osamělý hráč na xylofon objeví pod svou paží hrozivě rostoucí nádor. Ve snaze se ho zbavit zjistí, že nádor má jisté nezvyklé kvality.

Dojemný příběh o dívce, jejím otci a rybě.

Nic netušící služebnáčelí na novém místě neočekávaným výzvám.

Barman sní o životě nadaného jazzového hudebníka.

Po mnoha letech manželství se Walter a Madge odcizili. Když se Walter pokusí znovu rozdmýchat bývalou vášeň, vztah se zhroutí a pár musí najít cestu, jak slepit své manželství.

Naše strachy jsou jako draci, kteří střeží ten nejdražší poklad, píše Rainer Maria Rilke. Surreálný výlet do hlavy a podvědomí ztrémovaného muzikanta, který tolik miluje hudbu a tolik by chtěl zpívat, ale nemůže. Radí mu, aby se toho zbavil. Copak to jde?

Příběh chlapce, který byl jiný než ostatní a hledal své místo na Zemi. Tak jako Měsíc prochází různými fázemi, tak také on se musel postavit svým vnitřním démonům a nakonec vykročit vstříc světlu. Jednoho dne zmizel... nebo to byla prostě jen jiná fáze cyklu? Těžké téma doplňuje drásavá grafická úprava, drsná hudba a hlas Christophera Plummera.

Třiačtyřicetiletá Chloé si dělá řidičák – po deváté. Všechno začíná hladce, ale město skrývá řadu překvapivých nebezpečí, na která se nemůžete nikdy dost připravit. Autorka sama přiznává, že nápad na tento svižný, humorný příběh se vyloupl z její osobní zkušenosti.

Legendární selátka Hinku a Vinku a jejich nerudný kamarád Jedlík ze seriálu Příkladná květinka vychovali několik generací finských dětí. Hinku a Vinku leží pod velkým stromem a oddávají se snění. Hinku si představuje, že má tak velké uši, že umí létat, a Vinku se ve svých představách potápí a potkává obrovitou rybu.

Historie rodiny v osmi minutách: bolestivé vzpomínky, smutná loučení a šťastné návraty. Film vznikl na zakázku britského televizního kanálu Channel 4 a v roce 1997 získal Grand Prix na mezinárodním festivalu v Tampere.

Film na motivy staré lidové balady z finské občanské války o panně, která se vydá hledat svého ztraceného snoubence. Najde ho v lazaretu, kam už Smrt přišla plnit svůj neveselý úkol. Jak proti tomu může bojovat mladá dívka? Loutková animace byla inspirována básní Legenda o mrtvém vojákovi Bertolda Brechta.

Toivo je osamocený starý mládenec, který žije ve světě fantazie, v němž je silný a mužný superman zbožňovaný všemi ženami. Co se stane, když do jeho života nečekaně vstoupí skutečná žena Brita? Film Pizza Passionata získal cenu poroty na festivalu v Cannes.

Dívka si chce jen hrát, ale její ambiciózní rodiče ji připravují na dráhu krasobruslařské hvězdy. Když dívka náhle zemře na ledě, vyjednávají rodiče s Bohem.

Žil byl anděl, který se zamiloval... Temný, vizuálně bohatý fantastický příběh, v němž účinkují noční stvoření a báseň Katji Kettu.

Oblíbený cyklus animovaných videoklipů k českým písničkám vzniká v úzké spolupráci s dětmi, které jsou autory výtvarných prací. 

Výběr písniček napříč žánry se snaží o co největší pestrost cyklu. Různorodost a zajímavost výtvarných materiálů a animačních technik u jednotlivých klipů zohledňuje věk spolupracujících dětských výtvarníků i diváků.

r. Maria Procházková, 10 x cca 3 ´, 2014

Pohádky z mechu a kapradí  1.řada, Jak rozškrtli ohnivého mužíčka, 7´52´´, 1968       

Pohádky z mechu a kapradí  3.řada, Jak Křemílek s Vochomůrkou zatopili až druhou sirkou 6´45´´, 1973                             

Rákosníček a hvězdy, Jak Rákosníček přivedl nebeskému Pastýři zatoulanou hvězdu, 6´26´´, 1978      

Rákosníček a jeho rybník, Jak měl Rákosníček starosti s módní přehlídkou , 7´10´´, 1983                            

Malá čarodějnice, Malá čarodějnice a teta Bimbula a ostatní tetičky  , 8´02´´, 1984                                                                    

Kubula a Kuba Kubikula, S Barbuchou po světě, 7´05´´, 1986

Radovanovy radovánky, Soutěž trpaslíků, 7´51´´, 1989                                                                                
Béda rošťák, Proč musíme vstávat, 7´10´´, 1994 

Vynálezce Alva -  Na koupališti,  r. Luděk Bárta, 2012, 8´

Tarbíci  - Tarbíci a hrabáč – r. Barbora Dlouhá, 2012, 8´05´´

Králík Fiala II. – Ve vysokých horách, – r. David Súkup, 2013, 7´30´´

Žížaláci  III.řada: Čtyřkolka, – Jaromír Gál, 2012, 7´34´´

Bílá paní na hlídání - Štědrý den – r. Petr Friedl, 2013, 7´56´´

To si piš, je to myš!  - Výprava do lednice – r. Dagmar Doubková a Jan Tománek, 2013, 7´59´´

Sedmives aneb Růžová holčička - Kouzelník  – r. Lucie Štamfestová, 2012, 8´01´´

Štaflík a Špagetka - Siláci –r. Martin Otevřel, 2014, 7´31´´

Chaloupka na vršku - Jak to bylo na Dušičky – r. Šárka Váchová, 2013, 7´10´´

O skřítku Racochejlovi  III.řada  - Jak narovnával komín – r. Jiří P. Miška, 2013, 8´

Nejmenší slon na světě - Bedříšek hledá bratra – r. Libor Pixa, 2013, 7´19´´

 Béďa je sloní kluk, který moc nevyrostl – normálním slonům sahá sotva po kotníky. Ve sloním světě se přitom oceňuje hlavně velikost a síla, ale i když se na něj ostatní sloni dívají doslova „s patra “, Béďa se odradit nenechá a spolu se svým kamarádem, prostořekým damanem Edou (damani jsou vzdálení příbuzní slonů) se odvážně vrhá do úkolů, které před něj staví jeho tatínek i sám život. Postupně tak překoná strach ze strašidel, vyzkouší podezřele bublavý zvětšovací lektvar, naučí se, že je lepší chodit po svých nožičkách, i když jsou krátké, a dokonce zachrání rodinné jezírko před drzým sloním svalovcem Helmutem. Bedříšek se sice musí potýkat s množstvím obtížných překážek, které jeho „normálním“ vrstevníkům okolní svět neklade, ale jeho velikost (nebo spíš maličkost) mu umožňuje jiný pohled na svět, a tak mnohdy pomůže vyřešit problémy, se kterými si velcí sloni nevědí rady. Animovaný večerníček v technologii 3D počítačové animace vytvořil výtvarník a režisér Libor Pixa podle scénářů Ivy Macků.

 - r. Libor Pixa, 2013, 7 x 7´19´´

1. CHYŤTE HO!, r. Boris Šima, 2008, 18´
2. KTO JE TAM?, r. Vanda Raýmanová, 2010, 9´40“ 3. VILIAM , r. Veronika Obertová, 2009, 7´19“
4. HURÁ NA HRAD!, r. Boris Šima, 2011, 6´
5. PRÍBEH BRATISLAVSKÉHO HRADU, r. Vladimír Malík, 2011, 6´

Krátký příběh o ježkovi, který v lese potká nového kamaráda. Naneštěstí pro ježka se z něj vyklube právě spadlý kaštan, což vyústí v ztřeštěnou eskapádu, na jejímž konci bude ježek svého omylu tak trochu litovat. Vzápětí se ale dozví, že ve svém omylu nebyl jediný.