Čínská nezávislá animace

Ojedinělým způsobem zpracovaná čínská lidová pohádka sleduje zvláštní příběh dvou poustevníků Boyie a Shqi, kteří, aby se zasytili, utrhnou rostlinu Wei. Jak bylo obtížné rostlinu získat, je obtížné jí i sníst. Vedle absurdních dějových zvratů úsměvný film, vzniklý animací dřevorytů, využívá i svérázné zvuky.

„Budoucnost Číny je závislá na nás," cituje svého otce režisérka filmu Sharon Liu doplňující náš pohled na Čínu a tamní animaci z Hong Kongu. Ve svém absolventském filmu zobrazuje pocity k vlasti a jako tehdy třiadvacetiletá říká: „Máme třívteřinovou paměť, jsme jako ryby, které žijí v malém rybníku". Ve velmi osobním snímku vyznává svou lásku nejen Hong Kongu, ale celé zemi, v níž se narodila.

Muž se ve vzpomínkách vrací před kritickou chvíli, při které přišel o život. Vybavuje si klíčové momenty, gesta a reminiscence ze společného života s osudovou ženou. Výtvarně velmi netypický snímek autorské dvojice se odvíjí v pozoruhodném tempu, kdy se pozvolné pasáže střídají s rychlými zvraty. Zároveň tvůrci volí zajímavé rámování.

Sytě žlutá není zrovna uklidňující barva. Do toho vyzvání červený telefon. Obyčejná situace se může snadno vymknout kontrole a normálnímu uvažování ve filmech - afektovaných hříčkách - čínského tvůrce Shen Jie. Stejně jako v předešlém snímku Stammer si i zde v „krátkém filmu o telefonu" sám vytváří charakteristické zvuky a doprovází ho svým hlasem.

Animovaná hra asociací, které bez jakýchkoliv omezení vycházejí z prvotního obrazu rybí kostry, a postupně se nejrůznějším způsobem proměňují. Mohou odkrývat nitro tvůrce, přesně, jak by to činila psychoanalýza. Anebo také ne. Dobrodružství s Freudem!

Vlk trpící splíny, bydlí sám v dutině stromu uprostřed opuštěného lesa. Vnutí se k němu však žena, která ho tlačí k věcem, co dělat nechce. Aby zahnal své morbidní touhy, raději ji vyprovodí. Zatímco se vlk svépomocí odebere do snového světa, žena se k jeho bydlení vrací. V duchu evropské autorské animace se film vyjadřuje v náznacích, symbolech a zároveň buduje tísnivou atmosféru.

Příběh o lásce, v němž muž cestuje až do daleké Francie. Nebo ne? Určitě ale hledá lásku a čeká na moment, kdy ji bude moci políbit. Už ji spatřil, chce se mu tančit a po vroucném objetí si všímá detailů. V dívčiných ponožkách je díra!!!

S využitím volných asociací nás režisér nechává vstoupit do světa složeného jen z odstínů šedé, bílé a černé. Od postavy běžce se odpoutáváme a jako naše myšlenky často běží kamsi mimo, na základě nedefinovatelných vazeb, i film ubíhá pryč. Výjevy v obraze jako by záměrně stály v opozici vůči uklidňující klavírní skladbě, připomínající nám snění. Pozor, tento film využívá stroboskopický efekt.

Film od tvůrce Sun Xuna představuje jeden ze středobodů naší prezentace čínské animace. Režisér v něm využívá tradiční techniku dřevorytu, využívanou v Číně hojně po revoluci v roce 1949, ovšem zprostředkovává skrze ni drásavý a surreálny obraz nelidského světa. Jeho film můžeme interpretovat, vzhledem k jeho kořenům různě, jisté je, že diváka nenechá chladným.

Oživlé surrealistické obrazy upomínají na předchozí film Freud, Fish and Butterfly tohoto autora. Pomocí pastelů, gumy a smirkového papíru s rozměry jednoho čtverečního metru, pronikáme do stále odbíhajícího světa jasných barev a vrstevnatých symbolů. Technika umazávání tu přebírá dramaturgickou úlohu a žene nás stále dál napříč autorovou myslí.

„Kdo se honí za stínem, sám se stínem stává," cituje Homéra režisérka Chao Wu. Film ukazuje zdánlivě nesouvisející postavy, opakující donekonečna mechanicky naučené postupy. Prolomit nesmyslné počínání může pouze blázen, jehož mysl není zatížena honbou za „čímsi". Čím více se snažíme dosáhnout „cíle", tím více ztrácíme sebe sama.