Pocta Zdeňku Smetanovi

Raný film Zdeňka Smetany V pravé dopoledne je povedenou parodií na westerny a westernová klišé. Nechybí v něm ani oblíbený motiv přepadeného dostavníku a šerifa, který se rozhodne vzít situaci do svých rukou. Předností snímku je určitě i akční hudební doprovod (autorem zde výjimečně Karel Duba) využívající typické žánrové zvuky a nástroje.

Protikuřácká, ironická agitka Jediná radost, do které Zdeněk Smetana vtiskl své nezaměnitelné výtvarno, ukazuje názorně, avšak ne doslovně zhoubné následky kouření. Dozvíme se například ve své době šokující, z dnešního pohledu již spíše úsměvné statistiky, kolik peněz za svou „jedinou radost" utratil náruživý kuřák ročně.

Režírující výtvarník Zdeněk Smetana byl v druhé polovině 60. let stále velice produktivním autorem. Ve stejném roce, kdy mimo jiné natočil groteskní a dnes známější Problematorium, natočil zároveň výtvarně nápaditý čtyřminutový osvětový snímek Súd pro Československý svaz požární ochrany. Doplňuje nám zde komplexnější pohled na autorovo tvorbu.

Věnec je další z drobných moralit renomovaného tvůrce animovaných filmů Zdeňka Smetany. Groteskní satirický příběh o muži, který chtěl získat slávu a popularitu, aniž by na to ovšem musel vynaložit jakoukoli práci a energii. Více než kde jinde zde hraje roli chytlavá hudba Smetanova dvorního skladatele Jaroslava Celby.

V této společenské moralitě, která nese název Lukostřelci a námětově čerpá z etických problémů vycházejících z konfrontace člověka a společnosti, rozehrává Zdeněk Smetana spor dvou rovnocenných protihráčů, kteří jsou představiteli jedné a téže vlastnosti. Zároveň tvůrce znovu volí zajímavé grafické zpracování filmu.

Krátký dokumentární film České televize, dramaturgyně Andreji Majstorovičové, reflektuje život všestranného tvůrce od narození po současnost. Autor zde mimo jiné vzpomíná na svůj workoholický přístup k tvorbě. Vidíme také, že i jeho volná tvorba, které se na odpočinku věnuje, a kterou zde máme možnost zahlédnout, pokračuje v linii režisérova stěžejního žánru – moralit.

Julie a Romeo je groteskní variací na slavnou balkónovou scénu Shakespearova dramatu. Romeo se zde musí hodně snažit, aby lhostejná Julie vůbec vytáhla žaluzie a věnovala mu byť jen jediný pohled. V tomto snímku Zdeněk Smetana propojil svou stylizovanou kresbu s dalšími postupy – pracuje například s koláží či siluetou.

Satira na stroze účelovou a úspornou architekturu bydlení. Úspěšný architekt, který sám žije v barokním přepychu, navrhuje pro ostatní lidi krychle, krychle, krychle. Když se přesvědčí, že to není právě nejšťastnější způsob řešení bytového problému, osvítí ho geniální nápad a navrhne jehlan. Hudební kulisu tvoří vtipně adaptovaný motiv z Beethovenovy deváté.

Aby vynikla podstata etického problému a aby odkryl konkrétní negativní jev společnosti, nechává Zdeněk Smetana v další ze svých již ostřejších společenských moralit vítězit postavu, jejíž chování rozhodně není etické, ale naopak zastává značně nemorální postoj. Autor tak v tomto případě upozorňuje na konzumní charakter společnosti. Film byl natočen v italské koprodukci a hudbu k němu složil tamní jazzový muzikant.

Další film Zdeňka Smetany, který autor natočil v 70. letech, nese rýmující se název Jak pan Čárka a pan Tečka trápili se dokolečka. Zdeněk Smetana ho natočil pouhý rok po působivé společenské moralitě Amoroso funebrale.

Ve filmu Strašení čmeláků si Zdeněk Smetana vyzkoušel podruhé po filmu Čára a já animovat loutku. Snímek, opět v duchu trefného humoru pojednává o dvou nemotorných strašidlech, které se vydávají postrašit čmeláky. Smetanův výtvarný rukopis je dobře znatelný i na stylizaci loutek. Film vyniká i komickými dialogy.

Expozice je další z originálních, výtvarně propracovaných filmů Zdeňka Smetany. Oblíbená černá linka tu získává na intenzitě specifickým šrafováním. Autor snímek natočil na sklonku 70. let, rok poté, co dokončil ploškový snímek pro děti i dospělé Všehochlup.