Totální animace

Tímto filmem se Igor Ševčík symbolicky uvádí do světa kresleného filmu. Na základě tohoto titulu, nasnímaného na 16 mm materiál, byl režisér „objeven" a přijat mezi profesionály. Autorův styl se zde definuje na dlouhou dobu: převážně bílé pozadí, umožňující nevázané proměny všeho kresleného a tenká linka, kterou jsou provedeny hrubě stylizované figury.

Místo bílého pozadí volí Igor Ševčík v uváděném druhém amatérském počinu zelenou a hnědou plochu. Jinak styl zůstává beze změn. Muž vstává po probdělé noci a předměty ožívají a vůbec se jeho pokoj chová podle surrealné logiky. Linky se, podobně jako v Siestě, pomalu rozpadají a skládají se do nových nečekaných forem. A tak třeba zubní pasta uletí z kartáčku v podobě motýla.

V obou filmech (i ve verzi z roku 1974) vidíme nejprve dům v naznačené krajině. Jsme přeneseni dovnitř, kde u stolu sedí pár, v obou případech víceméně stejný. Přestože je tvoří několik čar, jde o figury, které je možné snadno identifikovat jako ženu a muže. Koncepce obou filmů je založena na tomto obraze stolu, od kterého se vždy rozbíhají asociativní představy postav.

Tímto filmem se autor vrací k totální animaci i ke svým animátorským začátkům. Uplatňuje zde totiž shodné výtvarně-animační nápady, které použil v amatérské Impresi (1976), také zachycující surrealné probuzení. Opakují se zde motivy budíku, kartáčku na zuby, který si sám nanáší pastu, vodovodního kohoutku, holicího strojku i vysavače, jenž vysaje i hlavního hrdiny.

Tato moralita je věnována plánování a výstavbě prapodivných megalomanských objektů, které navíc vytlačují historickou zástavbu. Sledujeme „akci" od prvotního schvalovacího razítka přes naznačení stereotypní práce dělníků až po příjezd patřičného funkcionáře, jenž nový skvost odhalí. Objevuje se tu poprvé působivý prvek jízdy, kdy „animovaná kamera" letí ulicemi města.

Pozorujeme překotný vývoj života od prvoků, přes ryby, opice až k člověku. Dva lidé, tvoření pouze bílou linií, si na rozdíl od předešlých druhů navzájem přikazují a bojují proti sobě. Bohaté transformace jsou po celou dobu animovány na černém pozadí a s použitou technikou je pozoruhodné množství zářivých, blýskavých barev, které proměny tvoří.

Alegorie na zbrojení a nadužívání vojenských řešení. Lovec se marně snaží zbavit blechy s pomocí stále ničivějších zbraní. Spolu s vícevrstvou a ploškovou animací se zde poprvé u autora objevuje jakýsi příběh, víceméně přímočaře vyprávěný. Jde o klasické vrstvení, vystupňování hlavního motivu do absurdních poloh. Snímek je tak prost jakýchkoliv snových míst.

Po poli se plahočí muž a žena, ona zapřažena v chomoutu, on pluhem orá. Když na chvíli zastaví, muž vyloví z peněženky bankovku a zasadí ji. A pokračují dál. Tuto ponurou a téměř existenciální moralitu autor realizoval kompletně na průhledných vrstvách. Setkáváme se tu znovu s postavou zevnějškem odkazující k tvůrci, což je oblíbený prvek, provázející jak filmovou, tak výtvarnou Ševčíkovu tvorbu.

Od mikrokosmu k makrokosmu. Divák pohledem virtuální kamery míjí úlomky těles, měsíce, planety, kometu až dorazí k Zemi. Vstoupíme do atmosféry a letíme nad krajinou, horami a kopci. Jde o typický film – průlet, tedy soustředěný jen na pohyb prostorem. Poté se přiblížíme k zemi, proletíme trávou ke stromu. Na stromu visí jablko, do kterého spolu s kamerou pronikneme.

Facka, Tma a Klaun jsou části filmu, jímž se režisér znovu vrací ke svému původnímu pojetí totální animace. Ve Facce se strhne lítý, animačně dynamický boj o uvolnění ruky dvou chodců, kteří do sebe náhodně vrazili. Tma zaznamenává opilcův příchod domů, kdy dlouho můžeme rozeznávat pouze obrysy muže, doplněné výmluvnými zvuky. Klaun v poslední části se oddává euforickému tanci, dokud znovu nezasáhne jeho stvořitel.

Moralita na téma zdravého životního stylu provedena navýsost dravou totální animací, která svou neupraveností kreslené linky odkazuje k amatérským začátkům. Obrazové proměny se často odvíjejí v nefigurálním duchu, spojené iracionálními asociacemi. Zčásti barevné načrtnuté postavy se opět pohybují jako beztíže po prázdném bílém pozadí.

Podobně jako v Poslední cigaretě jde zde o sled velmi plynulých proměn, které slouží apelativnímu účelu snímku. Ve srovnání se staršími tituly si můžeme zároveň všimnout uvolňující se tendence v zobrazování sexuality, která překvapí zejména, uvědomíme-li si, že jde o zakázkový film pro státní pojišťovnu.

Snímek je ovlivněn školními cvičeními, při kterých studenti chodili kreslit hudebníky a baletky na konzervatoř. Vznikl tak film, který již plně čerpá z možností oživení černé linky na bílém pozadí, s totální animací organicky propojenou s hudbou. Pozorujeme figuru houslového virtuóza načrtnutou jakoby tuší na bílém pozadí. Během hry se figura divoce transformuje dle rytmu a charakteru skladby.

Sledujeme skupinku zahraničních turistů a jejich průvodce na prohlídce městem. Akční totální kresba je tu geniálně propojena s námětem - satirou na záplavy turistických výprav kočujících zběsilým tempem světovými metropolemi. Spolu s turisty zažíváme příval dat a vizuálních vjemů, včetně jízd ulicemi, které přesně zapadají do celkového pocitu závratě.

Došlo zde k vzácnému spojení podobného výtvarného chápání bytostného autora a výtvarnice Zuzany Vorlíčkové (dnes Marešové). Přes patrnou ultrafánovou animaci (zejména při scéně koncertu, kdy barevné „výtvory" vylézají z černobílého piána), zde najdeme náznaky totální kresby ve chvílích barevného abstraktního reje. Kresebně propracované obrazy jsou pochopitelně statické.

Filmová moralita Katastrofy zpracovává téma otupělosti vůči globálním hrozbám, vedoucí k převrácení lidských hodnot. Na druhou stranu film svou rétorikou naznačuje, že je člověk zprávami o katastrofách nejrůznějšího druhu přesycen natolik, že je v důsledku toho nepovažuje za vážné.

Muž uprostřed hořícího domu se nedokáže rozhodnout, jakou únikovou cestu zvolit. Toto zdánlivě banální téma autor dokáže povýšit vykreslením nerozhodnosti, vnitřních pochodů váhavce. Ztvární je pomocí dvou zápasníků, kdy je výbornou animací simulována zcela odpoutaná kamera sledující jejich souboj z vrchu, ze stran, bezprostředně mezi postavami...

Hrdiny Koutského filmů jsou často různě zpodobňovaní muži. Postava panáčka s výrazným nosem, někdy připomínajícího Mickey Mouse se v malých obměnách objevuje v několika jeho filmech. Tyto charaktery ať už více či méně odkazující k autorovi zároveň vypovídají o obyčejných lidech, mužích. Je tomu tak i v Curriculum Vitae, které rekapituluje autorův studijní život.

Podobně jako i jiné filmy Pavla Koutského, je i tento precizně provedeným divokým proudem nápadů, pozorování, gagů a asociací. Tématem filmu je snaha získat nedostupnou ženu. Hrdina filmu trpí nezájmem své vyvolené, ale brzy se přimkne k příslibům jiné lásky, přestože ho pravděpodobně čeká stejný osud.

Zobrazení boje různých vlastností v běžném člověku obsažených. Vtipný příběh o neslučitelných rysech a antagonismech mužské povahy. Odporující si vlastnosti, jako lakota a štědrost, odvaha a zbabělost, čestnost a podlost jsou námětem jednotlivých episod filmu. Výsledkem barvitého konfliktu je běžný, nezajímavý občan.

Provedeno v proměnách obrazu, ukazující utopické představy a jejich skutečný dopad v kontrastu s porevolučními svobodami.

Zde se uplatňuje princip, jenž se objevil již v závěru Portrétu, a sice prolnutí reálné akce v animovanou a naopak. Film poukazuje na pokrytectví běžných hovorů, jež představují reálně snímané kavárenské rozhovory. Co se za nimi skrývá, pak autor předvádí v animaci. Jelikož se soustředí převážně na dva protagonisty hovoru, je tu prostor pro množství originálních proměn.

Hlavním námětem filmu kombinujícího kresbu a animaci předmětů je problematika masmédií, které se staly jedním z režisérových oblíbených témat porevoluční tvorby. Stejně jako na určitý čas převzala stylotvornou funkci právě objektová animace. Tento oceňovaný snímek poukazuje na zvrácenou lidskou touhu nechat se informačními zdroji klamat.

Sisyfovský příběh autorky společně zasadily do současnosti. Hrdinův balvan tvoří jeho každodenní povinnosti jako nutnost vydělávat a starat se o rodinu. Dynamický snímek například výtvarným rozmazáním obrazu evokuje rychlé kamerové švenky, závěrečné zhuštění proměn zase naznačuje průběh stereotypní pracovní rutiny. Animace na průsvitných vrstvách je tu plynule střídána s totální kresbou.

Idylu doslova malebného lesa plného života naruší ničivý požár. Mistrovské dílo jednoho z nejtalentovanějších tvůrců malovaných filmů. Vrstvy barev se tu v duchu šířícího živlu kumulují před očima a to vše doplňuje velmi propracovaná zvuková a hudební složka. Spíše než o pohyb kamery, který by měl být tvořený totální animací, jde zde o sugestivní proměny a návaly barev.

Legendární snímek, který potom, co získal Oscara, inspiroval mnoho animátorů a techniku, kdy se vše pro větší účinek, odehrává v jedné vrstvě, uvedl v širokou známost. Snímek se nesoustředí na nic jiného než na vypětí a náročnou silovou práci Sysifa, muže valícího kamen do kopce. Na dřeň ohlodaný film, pracuje pouze s animací černé barvy na bílém pozadí a vzdechy.

Film naznačuje zacyklenost a bezvýchodnost mezilidských vztahů. Totální animace autorky využívá oblíbenou plovoucí i obtáčivou kameru (v úvodní a závěrečné sekvenci), přidanou hodnotou jsou tu „zatmívačky" prostřednictvím zakreslení obrazu. Ty navíc jakoby někdy vycházely z postav samotných – v některých chvílích se tahy expresivních postav rozvolní a rozrostou v celý obraz.

Asociativní koláž animačních nápadů a různých výtvarných stylů. Kompaktnost filmu udržuje chůze muže, který do obrazu vejde z bílého pozadí a je načrtnut černými liniemi. Muž představuje postavu flaneura, z jehož hlavy se vynořují figurální i abstraktní představy, které v druhé polovině snímek cele ovládnou. Do té doby však můžeme pozorovat tulákovu chůzi, podbarvenou jazzovou hudbou.

Na pobřeží Středozemního moře vedle sebe existují dva světy – turistický, kde lidé relaxují na zasloužené dovolené, a ilegální, v němž imigranti doufají v lepší život. Bouře ale tyto dva světy může rychle sblížit. Oceňovanému snímku dominuje sensuálně se pohybující dynamická malba, která se dokázala vypořádat s ošidně líbivým prostředím letní pláže a mořského pobřeží.

Bruce Bickford je animátor ze Seattlu, který se proslavil v 70. letech videi pro Franka Zappu animovanými technikou plastelínové animace. Dodnes se animaci věnuje každý den. Představujeme vám pětiminutovou ukázku z jeho připravovaného filmu Úryvek ze snu beatnika, který je zpracován technikou jemné kresby tužkou. Termín totální animace v tomto případě platí beze zbytku.

Velkoryse pojatá série animovaných pohledů na klasické hudební kusy polské veřejnoprávní televize, dala vzniknout také trilogii sestavené z motivů slavného Bizetova díla, jež provedla Aleksandra Korejwo, mistryně v animaci soli. S postupným zklidněním hudby se ustaluje i obraz, který vyjevuje konkrétnější motivy – tančící Carmen. Její světlé tělo, dlouhé černé vlasy, červené šaty a v závěru dokonce i uhrančivé detaily obličeje.

V rytmu jivu, tanga a moderních tanců se dvojice formují a vznikají, aby záhy zanikly a mizely, či se plynule transformovaly do jiných. Ve víru plesání zahlédneme v tomto neuvěřitelně poutavém snímku i známé tváře, ikony nebo fiktivní postavy ze světa popkultury.

Strůjce světa vdechl život nejrůznějším tvorům a stvořil zvířata rozmanitých druhů ... ale také člověka. Co se stane, když zpupný a sobecký člověk začne boží dílo systematicky ničit? Frédéric Back přichází se smutným a přitom pravdivým pohledem na to, jak neuctivě se člověk dokáže chovat k přírodě.

Neznámý muž a žena vedle sebe usednou na palubě letadla. Při náhlých turbulencích se jejich ruce setkají a muž se nechává unášet svými představami. Jeho fantazie vyústí ve velkou romantickou ságu. Touhy jsou vstupními branami do světa, v němž sídlí silné emoce a fantaskní příběhy. Režisér dramaticky propojuje hudbu s pohyby postav a boří hranice mezi touhou a realitou.

Takzvaný žánr proměn, typický pro totální animaci, se projevuje ve snímcích, které pracují s asociativními, náznakovými vztahy a soustředí se spíš na atmosféru, než narativní linii. Proměny zde mohou fungovat jako výtvarné metafory, ze kterých se postupně vynořuje určitá myšlenka. Kanadské animátorka tak zde například tematizuje trauma dívky způsobené sexuálním zneužitím.

Velkorysý sob dovolí každému, aby se usadil v jeho paroží. Na hlavě mu tak sídlí čím dál víc tvorů, kteří ho spokojeně využívají. Úsměvný dětský film s fluidní animací i dramatickými pasážemi zaujme nejen děti, ale i dospělé publikum.