online katalog

Jednoho dne se Adam probudí v prázdném modrém pokoji. Jediným jeho spojením se světem se ukáže být okno, které je zároveň jakousi projekční plochou a filtruje realitu i jeho vzpomínky záhadným způsobem. Co se stalo s jeho rodinou a s ním samotným? Oceňovaný snímek je působivou ukázkou animace malbou na skle.

Film je součástí série Portréty z cest, která diváky zavádí na dvacet různých míst na zemi a seznamuje je tak s nejrůznějšími zvyky a kulturami. V díle o Pákistánu nám autor představuje každoroční slavnost ve městě Lahore, kdy oblohu zaplní tisíce létajících draků a lidé lezou na střechy, aby mohli své draky porovnat s ostatními.

Adam s Evou nepovažují život v ráji za kdovíjakou zábavu, a rozhodnou se ho proto opustit. To by v tom ovšem nebyl Bůh, aby jim to prošlo! Zatímco si užívají velkoměsta a jeho lákadel, Boží pomocník Dinosaurus je jim už na stopě. Kromě ostrých zubů má v pracce taky proklatě nedočkavou bouchačku...

I díky Ronu Dyensovi se původně komiksový hrdina Kroak dostal také na plátna kin. Jeho absurdní příběhy vynikají svérázným humorem s nečekanými pointami i jedinečným zvukovým zpracováním, kdy autentické zvuky nahrazují hlasové projevy ruchařů. V tomto díle by Kroakovi měla potravu zajistit díra v ledu.

Zvednout se ze židle může být pro člověka, který pochybuje o vlastní existenci, nezvladatelný úkol. Tak se to zdá i hrdinovi filmu Muž na židli, který žije v zajetí surrealistických představ. Anebo se to všechno děje doopravdy? Film získal na festivalu v Annecy v roce 2014 Křišťál za nejlepší krátký snímek.

Další z Dyensových spoluprací s režisérem a cestovatelem Bastienem Duboisem nás zavede do Japonska za bojovým uměním hódžódžucu, které je specifické svazovacími technikami. Jedinečných technik bondáže přitom nevyužívá pouze hódžódžucu. Technika kinbaku je i mimo Japonsko známá coby součást BDSM subkultury.

Že se Ron Dyens ve své produkci neomezuje pouze na narativní filmy, dokazuje tento videoklip. Olivier Chabalier nám před očima nechává plynule ubíhat svět plný snových výjevů. Do hry zapojuje jak kreslené prvky, tak výrazně stylizované herce a herečky, kteří se vynořují a zase mizí spolu s vílami, jeleny či hady.

Významná osobnost italské animace Simone Massi je dalším z Dyensových spolupracovníků. Massi se ve svých intimních filmech ocitá na pomezí příběhovosti a čistě lyrických obrazů obvykle v černé a bílé. Jejich prostřednictvím se dostáváme do tíživých vzpomínek malého chlapce na jeho dětství.

Ve vesmíru je všechno propojeno, od nejmenších věcí až po ty největší. V tomto barevně úsporném filmu režisér Boris Labbé ukazuje, jak zdánlivě samostatné věci existují v interakci, a to zachycením jejich pohybů a neustálých metamorfóz v detailně propracovaném celku 2D počítačové animace tuše a vodových barev na papíře.

Jelikož Eskymák Kroak má v říši sněhu a ledu vždycky hlad, vypravuje se i v tomto dílu série na lov. K večeři by si představoval pečeného mrože. Jaké nemilé překvapení to potom je, když se při své výpravě střetne s poněkud hbitějším soupeřem. Kdo a pro koho se nakonec stane hlavním chodem?

Madagaskar, cestovní deník popisuje putování evropského cestovatele, který je konfrontován se zvykem Famadihana. Stránky deníku se otáčejí, kresby ožívají. Než se seznámíme s malgašskou kulturou, procestujeme úrodnou krajinu Madagaskaru. Kolážový snímek vyniká podmanivým výtvarnem.

Studio Sacrebleu bylo založeno v roce 1999, na poli animované tvorby tak působí již bezmála dvacet let. Filmy z jeho dílny byly oceněny řadou prestižních cen, mimo jiné Zlatou palmou, Césarem, Zlatým lvem, Stříbrným medvědem a Křišťálem z Annecy. Po svém posledním úspěšném filmu Až na severní pól nyní studio Sacrebleu dokončuje celovečerní film rumunské režisérky Ancy Damianové a ve spolupráci s českou produkční společností Negativ připravuje celovečerní projekt režisérky Michaely Pavlátové s názvem Moje slunce Maad.