Online katalog

Krátká romance, v níž se do sebe zamilují dvě kotlety. Po prvním náznaku vášeň bleskově vzplane, ale také obratem velmi rychle končí na rozpálené pánvi. Přesto je v tomto minutovém snímku vše, co k lovestory patří. A to v podání perfektně animovaného syrového masa a s výrazně naturalistickou zvukovou složkou.

Vytvořit z hlíny anatomicky dokonalou bytost není, zdá se, vůbec problém. Potíž ale tkví v tom, že postupná „konstrukce“ hliněného člověka probíhá v maličkém pokojíku. Dílo se samo o sobě zdaří, ale někde je evidentně chyba. Výborně animovaný film vznikal na přelomu dvou historických dekád a uveden byl až po sametové revoluci.

Inspiraci pro tento film našel údajně Jan Švankmajer ve svém dětství, které bylo poznamenáno fobií z jídla. Zatímco snídani dal autor podobu prapodivného automatu, oběd se v jeho podání vymyká kontrole strávníků i restaurace a večeře je až znepokojivě autokanibalistická. V pixilovaném filmu je šikovně zakomponovaná i animace plastelíny.

Výjev z domácnosti fotbalového fanouška začíná naprosto realisticky. Muž usedá k televizoru a otevírá si pivo. Zápas právě začíná. Náš divák se nezdá být znepokojen tím, co se na obrazovce děje. Fotbalisté se vzájemně likvidují, a to zcela originálními způsoby. Hranice vysílání a prožitku se stírají a záhy fotbal opouští televizní obrazovku a proniká do divákovy domácnosti.

Krátký alegorický výjev, v němž sledujeme arcimboldovsky pojatého člověka upoutaného k lůžku. Pacient zjevně něčím trpí a zelenina i ovoce, ze kterých je poskládán, podléhají postupnému rozkladu. Zdánlivě odtržený zvuk, který kombinuje průmyslové ruchy, sirénu i skřípání, dodává této scéně až hororový ráz.

V tomto filmu inspirovalo Jana Švankmajera české lidové loutkové divadlo 19. století – i s jeho dravostí, syrovostí a narativní zkratkou. Švankmajer vytvořil svou verzi Dona Juana na základě různých variant donjuanovských textů, přičemž jeho příběh přesahuje hranice jeviště – odkrývá zákulisní mechanismy i expanduje mimo divadlo.