Online katalog

Pro nejmenší diváky připravil letošní Anifilm dva programy komponované z vybraných dílů animovaných seriálů a písniček. Zatímco pohádky pocházejí z britské produkce, písničky vznikly v dílně České televize. V prvním z těchto pásem uvidíme, jak režisér David Súkup pojal svou specifickou ploškovou animací české „lidovky“ Jede, jede poštovský panáček, Já mám koně a Já do lesa nepojedu. Děti se mohou těšit také na nenadálá dobrodružství roztodivných tvorů Břinčíků, kteří žijí ve vesmíru na sympatické planetce. Nové díly navazují na kultovní britský seriál z 60. a 70. let animovaný poctivou stop-motion animací a srozumitelný i pro velmi malé děti. Břinčíky doplní ještě pejsek Hafí, který si v každém díle vyslouží za svou snahu nějaký odznáček.

Zpívejte s námi – Jede, jede poštovský panáček

Režie: David Súkup, Česká republika, 3 min

Zpívejte s námi – Já mám koně

Režie: David Súkup, Česká republika, 3 min

Břinčíci – Dokolečka dokola                                                          

Režie: Joe Chalkey, Chris Tichborne, Velká Británie, 11 min

Břinčíci – Zvukolapka

Režie: Joe Chalkey, Chris Tichborne, Velká Británie, 11 min

Břinčíci – Vlněné uvítání

Režie: Matt Baker, Velká Británie, 11 min

Hej, Hafí – Hafí a odznáček za příběh

Režie: Grant Orchard, Velká Británie, 7 min

Hej, Hafí – Hafí a medvídkový odznáček

Režie: Grant Orchard, Velká Británie, 7 min

Zpívejte s námi – Já do lesa nepojedu

Režie / Director: David Súkup, Česká republika, 3 min

Zářivě zelené louky a zlaté pampelišky, které nikde nejsou tak krásné jako na Lužici. Tento kraj, kde půda voní čerstvým chlebem a příslibem dobrých zítřků, poskytuje útočiště i mladému Krabatovi, který se coby sirotek sám protlouká životem, závislý na dobré vůli ostatních lidí. Jakmile však přijde zima, i jinak pohostinná Lužice mu ukáže svou druhou tvář. Zvědavý a především hladový Krabat se na radu zlověstného havrana dostává do Černého mlýna, upisuje se zdejšímu mistrovi a nastupuje zde do služby a tajného učení po boku dalších jedenácti učňů. Až příliš pozdě vychází najevo, že s každou zimou musí Černý mlýn (a s ním i svět vůbec) jeden z hochů opustit. Čarodějná škola v Černém mlýně má totiž přísná pravidla, která není radno porušovat. Život v područí tyranského mistra-čaroděje a čekání na smrt však Krabat nemůže jednoduše přijmout. Tím spíš, když jedné noci spatří krásnou dívku z nedaleké vesnice a zamiluje se do ní. Legendu o čarodějově učni, která se v nespočtu obměn vyskytuje v mnoha zemích světa, zpracoval ve své knize liberecký rodák Otfried Preussler před bezmála padesáti lety. Do filmové podoby převedl jeho vyprávění legendární český režisér Karel Zeman technikou ploškové animace a dal tak vzniknout dnes již klasickému dílu české kinematografie s jedinečnou atmosférou a nezapomenutelnou výtvarnou stránkou.

Kniha Karla a Josefa Čapků Devatero pohádek vyšla roku 1932 a od té doby je mezi dětmi a rodiči nesmírně populární. Nejinak je tomu u animovaných zpracování jednotlivých pohádek, kterých se ujal Eduard Hofman a od roku 1959 jich natočil šest. My uvádíme první čtyři. Režisér ctil důsledně výtvarnou předlohu, tedy ilustrace Josefa Čapka, a na pomoc si přizval jednoho z našich nejlepších herců a spíkrů Karla Högera. Ten Čapkův text podal s neuvěřitelnou bravurou i patřičnou nadsázkou. Zaměřujeme-li se letos na hudbu a zvuk v animaci, sluší se vyzdvihnout také umění hlasového projevu. Od narození Karla Čapka si navíc letos připomínáme 130 let.

Psí pohádka, 1959, 14 min

Pošťácká pohádka, 1961, 21 min

Doktorská pohádka, 1963, 16 min

Loupežnická pohádka, 1964, 15 min

Režie: Eduard Hofman, Československo

Katarína Minichová (2. 10. 1949 – 12. 8. 2019) byla režisérka a scenáristka filmů pro děti a mládež. Věnovala se také filmové kritice a teorii. Pracovala ve Slovenské televizi, přednášela scenáristiku a dramaturgii animované tvorby na FTV VŠMU v Bratislavě a od roku 2006 byla programovou ředitelkou Bienále animácie Bratislava. Zároveň byla pravidelnou a aktivní návštěvnicí festivalů AniFest i Anifilm. Vždy pro nás byla vřelou kolegyní. Tento program, připravený ve spolupráci s Bienále animácie Bratislava a VŠMU, zahrnuje výběr z její večerníčkové tvorby a filmů, které vznikaly pod jejím pedagogickým vedením.

Rozprávky z celého sveta – Ovčiar a vietor

Režie: Monika Trajterová, Tomáš Čepek, Československo, 1992, 8 min

Dada a Dodo – Dada, Dodo a vajíčka

Režie: Rudolf Urc, Československo, 1986, 7 min

Najmenší hrdinovia – Zeleninová polievka

Režie: František Jurišič, Československo, 1985, 9 min

Hlinené rozprávky – Módna prehliadka

Režie: František Jurišič, Slovensko, 1994, 9 min

O kráľovi Fiškusovi – Ako prišiel Fiškus do rozprávky

Režie: Vladimír Malík, Slovensko, 1995, 8 min

Rozprávky z celého sveta – Krištof v ríši škriatkov 

Režie: Monika Trajterová, Tomáš Čepek, Československo, 1992, 9 min

Vedieť

Režie: Ivana Zajacová, Slovensko, 2000, 4 min

Dvojhlasná invencia a mol

Režie: Vlado Král, Slovensko, 1998, 2 min

Největší odborník na hudbu k animovaným filmům mezi československými skladateli Jiří Kolafa (1930–2001) byl navíc dalším z řady komponistů majících klasické vzdělání na mistrovské úrovni (Pražská konzervatoř, AMU). K velkému množství skladeb, které napsal, se řadí čtyři oratoria, komorní hudba, pět písňových cyklů, přes 300 produkcí pro divadlo, film a televizi. Kromě nahrávání hudby, praktického řízení sborů a hudebně teoretických prací učil od 60. let na pražské DAMU i FAMU. Krátkých autorských filmů má na kontě nejméně 80. Počet dílů seriálů, ke kterým skládal hudbu, se blíží ke 150. Je spojen s režisérskými osobnostmi, jako byly Václav Mergl nebo Břetislav Pojar, kterým od 70. let skládal hudbu téměř ke všem jejich filmům. Deset filmů pak natočil s Garikem Sekem. Hudbou opatřil i všechny kultovní snímky Vladimíra Jiránka. Jeho láska k animaci (a hudbě) se projevovala mimo jiné tím, že nezištně pomáhal studentům UMPRUM s jejich filmy. Ve filmografii Jiřího Kolafy nenajdeme v podstatě nic jiného než hudbu k animovaným filmům, v níž dospěl k mistrovství. Svým jasným zaměřením je tak Kolafa v našem prostředí naprosto výjimečný. Množství hudeb z něj zároveň dělá nejplodnějšího skladatele k československému animovanému filmu. 

Říkání o víle Amálce – Jak potkala beránka Kudrnu

Režie: Václav Bedřich, Československo, 1975, 8 min

Jsouc na řece mlynář jeden

Režie: Jiří Brdečka, Československo, 1971, 10 min

Proč se lidé bojí zajíců

Režie: Jiří Tyller, Československo, 1980, 5 min

C. K. Střelnice

Režie: Miroslav Štěpánek, Československo, 1969, 5 min

Laokoon

Režie: Václav Mergl, Československo, 1970, 11 min

Tvář

Režie: Jiří Brdečka, Československo, 1973, 3 min

Slepice

Režie: Lucie Dvořáková, Československo, 1984, 4 min

Sopka

Režie: Garik Seko, Československo, 1978, 7 min

Navštivte Prahu

Režie: Pavel Koutský, Československo, 1983, 8 min

Ze života klavírů

Režie: Jan Mimra, Československo, 1981, 9 min

Pivo přes ulici

Režie: Václav Bedřich, Československo, 1974, 4 min

Jabloňová panna
Režie: Břetislav Pojar, Československo, 1973, 14 min

Nadšení objevovat daleké země, mořský či podmořský svět, poznávat nové tvory a jejich zvyky, to je to, co spojuje hrdiny vybraných pohádek. Medvídek Mouk se svým kočičím kamarádem Chavapou podniká cestu kolem světa a dostane se do exotických zemí, ať už na obyčejném kole, v horkovzdušném balónu či v jednom z kupé Transsibiřského expresu. Roztomilí papuchalkové cestují sice skromněji jen v rámci svého ostrova poblíž irského pobřeží, ale jejich dobrodružství nejsou o nic méně fascinující. Romantický ostrov totiž skýtá nekonečné množství neprobádaných zákoutí! Program zakončuje ještě poetičtější příběh, kterým nás provází pejsek Polo. Každý den ho čeká jiné dobrodružství, které zažije se svými pozoruhodnými přáteli ze Země i z vesmíru. Tentokrát se vydá na moře a stane se pirátem.

Mouk – Papyrus

Režie: François Narboux, Francie, 10 min

Mouk – Červení krabi

Režie: François Narboux, Francie, 10 min

Mouk – Transsibiřský expres

Režie: François Narboux, Francie, 10 min

Mouk – Cestovatelé po obloze

Režie: François Narboux, Francie, 10 min

Skála papuchalků – Želví taxi                                                   

Režie: Maurice Joyce, Irsko, 7 min

Skála papuchalků – Výlet do jeskyně

Režie: Maurice Joyce, Irsko, 7 min

Polo – Den, kdy se stal Polo statečným pirátem

Režie: Caroline Origer, Francie, Lucembursko, 8 min

Mezi mnohými počiny, které zvučil Ivo Špalj, letošní laureát Ceny za celoživotní přínos animovanému filmu, najdeme i řadu českých (a československých) večerníčků. V tomto programu se zaměřujeme na jeho tvorbu v oblasti kreslené animace, a to od konce šedesátých až do poloviny devadesátých let minulého století. Za jednotlivými seriály přitom často stojí velké režisérské osobnosti i významní čeští výtvarníci.

Nejstarším uváděným večerníčkem, který excelentně namluvil František Filipovský, je O klukovi z plakátu v režii Josefa Kábrta. V osmdesátých letech se Ivo Špalj věnoval zvučení seriálové tvorby souvisleji a z této doby pochází další, nejen zvukově ale i výtvarně originální pohádky Sádlík a Hryz, O človíčkovi, Kubula a Kuba Kubikula a těsně předrevoluční Radovanovy radovánky. Program zakončuje ukázka ze Špaljovy porevoluční tvorby, kdy byl mistrem zvuku oblíbených seriálů Z deníku žáka III. B aneb Edudant a Francimor a Bambulka a Bazilínek.

O klukovi z plakátu – Neviděli jste tu lva?

Režie: Josef Kábrt, Československo, 1968, 7 min

Sádlík a Hryz – V orlím hnízdě

Režie: Václav Mergl, Československo, 1983, 8 min

O človíčkovi – Jak si nasbíral borůvky

Režie: Josef Lamka, Československo, 1985, 8 min

Kubula a Kuba Kubikula – S Barbuchou po světě

Režie: Zdeněk Smetana, Československo, 1986, 8 min

Radovanovy radovánky – Bláznivý vítr

Režie: Zdena Bártová, Československo, 1988, 7 min

Z deníku žáka III. B aneb Edudant a Francimor – Jsou doma

Režie: Jaroslava Havettová, Česká republika, 1993, 8 min                                                        

Bambulka a Bazilínek – Knoflík

Režie: Václav Mergl, Česká republika, 1994, 8 min

Malá čarodějnice patří ke klasice české večerníčkové tvorby. Ne každému je ale známo, že paralelně s tímto kultovním seriálem vznikla i celovečerní verze. Předlohou v obou případech byla oblíbená kniha německého, v Liberci narozeného spisovatele Otfrieda Preußlera. Za filmem (i seriálem) stojí významné osobnosti české animace: režisér Zdeněk Smetana, který vtiskl pohádce sympatický humor i pozoruhodnou výtvarnou podobu, ale i lehké tajemno, skladatel Petr Skoumal, který se postaral o nezapomenutelný hudební doprovod, a nezaměnitelný hlas, který propůjčila sympatické čarodějnici herečka Jiřina Bohdalová. Vedle stylově podobných Pohádek z mechu a kapradí a Rákosníčka patří Malá čarodějnice k vrcholům Smetanovy tvorby pro děti. V pohádce, kterou si z nostalgie jistě rádi připomenou i mnozí rodiče, sledujeme trochu nemotornou a naivní čarodějnici – začátečnici. Na rozdíl od vžitých představ ale není zlá a nemá v úmyslu někomu komplikovat život. Malá čarodějnice je naopak milá a dobrosrdečná. A také celkem popletená. A tak se nemůžeme divit, že jí příprava na velké čarodějnické zkoušky dává nečekaně zabrat.

Tato Švankmajerova pocta nezměrné imaginaci Lewise Carrolla se velmi příhodně jmenuje Něco z Alenky. Jak je u tohoto světoznámého filmaře-surrealisty totiž zvykem, nejedná se o pokus o adaptaci, ale o inspiraci dílem. Podobně si režisér o pár let později pohrál s faustovským tématem v Lekci Faust (1993). Alenka v říši divů je pro něj jen jakýmsi odrazovým můstkem; po odrazu už Švankmajer rozehrává vlastní fantazijní vizi. Vybrané motivy z předlohy tak v jeho podání dostaly nový kontext i vyznění. Klíčová je zde nejasnost hranice mezi snem a realitou, v níž dostává dívčino dobrodružství chvílemi lehce a chvílemi až intenzivně hororový nádech. Kombinovaný, výtvarně nezaměnitelný film s nápaditými animačními pasážemi, v němž hlavní roli ztvárnila Kristýna Kohoutová, vtáhne diváky do autorovy znepokojivé, až děsivé vzpomínky na dětství. Tísnivou atmosféru podtrhuje i práce se zvukem. Těsně předrevoluční snímek vznikl v koprodukci se západními zeměmi a patří ke kultovním dílům světové kinematografie.

Na francouzské komiksové scéně se v první polovině 70. let objevuje zásadní magazín Métal Hurlant. Kombinace sci-fi, fantasy a hororu kořeněného sexem a skrovně oděnými ženami se záhy ujala natolik, že vzniká i anglická edice Heavy Metal, jež se stala inspiračním zdrojem pro celovečerní film, respektive omnibus adaptující několik komiksových povídek. V souladu se svým názvem je vydatně doprovázen hudbou skupin Black Sabbath, Blue Öyster Cult, Cheap Trick či Nazareth. Tvrdé kytary nadto střídá orchestrální soundtrack jednoho z nejvýznamnějších skladatelů filmové hudby Elmera Bernsteina. Kultovní status získal snímek brzy po své premiéře u milovníků komiksů a díky okaté campovosti si ho oblíbili i návštěvníci půlnočních projekcí. V řadě sekvencí film využívá techniku rotoskopie, díky níž se postavy ve scénách s velmi propracovaným výtvarnem pohybují neuvěřitelně fluidně. Zajímavostí je, že se film – podobně jako Disneyho Fantasie (1940), kterou též uvádíme v rámci tématu Slyšet animaci – dočkal pokračování v magickém roce 2000. Jak jinak než pod názvem Heavy Metal 2000.

Pan Článek je legrační a roztomilou postavou v dobrodružném rodinném snímku od cenami ověnčeného studia Laika. Sir Lionel Frost je chrabrý a energický dobrodruh, který se považuje za předního odborníka na mýty a příšery. Ovšem nikdo jiný jeho objevům nevěří. Aby svůj názor obhájil, vydává se na americký severozápad objevit Yettiho, chybějící vývojový článek mezi opicí a člověkem. Pan Článek – lehce bláznivý, překvapivě bystrý a citlivý tvor, který představuje posledního jedince svého druhu – čelí osamělosti a věří, že Sir Lionel je jediným mužem, který mu může pomoci. Ti dva spolu s nezávislou a vynalézavou Adelinou Fortnightovou zažívají odvážné dobrodružství, které směřuje k jedinému cíli – bájnému údolí Šangri-La.

Další program pro nejmenší diváky, v němž jsou pozoruhodné a výtvarně kultivované díly z britských seriálů olemované animovanými písničkami, jež vznikly v České televizi. Tentokrát děti uvidí i uslyší oblíbené lidové písničky Měsíček svítí, Šel zahradník do zahrady a především populární Pásla ovečky. O Sněhovou nadílku či Mámin vynález se postarají Břinčíci, roztomilá rodinka obývající se svými podobně roztomilými kamarády vzdálenou planetku. Břinčíci jsou původně jedním z řady unikátních výtvorů britského animátora a scenáristy Olivera Postgatea, který spolu s kolegou výtvarníkem Peterem Firminem tvořil dvoučlenný tvůrčí tým společnosti Smallfilms. Jejich Břinčíci patří ke stěžejním milníkům televizní animace a pořadů pro děti. Podobně poutavá, i když výtvarně a animačně odlišně pojatá, jsou dobrodružství pejska Hafího, který si za své „hrdinské činy“ vždy vyslouží nějaký odznáček.

Zpívejte s námi – Měsíček svítí

Režie: David Súkup, Česká republika, 3 min

Zpívejte s námi – Šel zahradník do zahrady

Režie: David Súkup, Česká republika, 3 min

Břinčíci – Sněhová nadílka

Režie: Daniel Postgate, Velká Británie, 11 min

Břinčíci – Mámin vynález

Režie: Daniel Postgate, Velká Británie, 11 min

Břinčíci – Polštářek vynález

Režie: Daniel Postgate, Velká Británie, 11 min

Hej, Hafí – Hafí a módní odznáček

Režie: Grant Orchard, Velká Británie, 7 min

Hej, Hafí – Hafí a námořnický odznáček

Režie: Grant Orchard, Velká Británie, 7 min

Zpívejte s námi – Pásla ovečky

Režie: David Súkup, Česká republika, 3 min

Existuje místo, kam se člověk jen tak nedostane, a přitom odtud do lidského světa každou noc vylézají roztodivní návštěvníci, aby rozsévali hrůzu a sklízeli dětský křik. Tím místem je svět příšer a konkrétně energetická společnost Příšerky s. r. o., která z vyděšeného dětského jekotu vyrábí energii pro nespočet příšerkovských domácností. Mezi její zaměstnance patří i dobrácký fialovo-tyrkysový huňáč James P. Sullivan a jednooký Mike Wazowski s obdivuhodnou vyřídilkou. Stejně jako jejich kolegové se i oni noc co noc snaží z lidských mláďat vyděsit co nejvíce energie a získat tak uznání spolupracovníků i vedení firmy. Kvůli malé chybce se však jednoho dne situace otočí – do světa příšer pronikne dívenka Boo a továrna je hned vzhůru nohama: každý přece ví, že lidské děti jsou všechny smrtelně jedovaté! Nezdá se však, že by si malá Boo byla něčeho takového vědoma, a tak mají James i Mike plné ruce práce s tím, aby ji dostali zpět do jejího dětského pokojíčku. Co víc, Booina přítomnost v továrně nečekaně odhalí mnohem strašlivější věci než ty, které se v noci mohou skrývat v šatních skříních. Neuvěřitelně nápaditá a zábavná rodinná podívaná již téměř dvacet let baví a dojímá diváky a divačky každého věku.

Padesát let od úmrtí Jiřího Trnky se k jeho osobnosti a dílu vrací francouzský režisér Joël Farges. S Trnkou se zprostředkovaně setkal jako malý chlapec, když v kině zhlédl snímek Bajaja. Okouzlení Trnkovým dílem mu zůstalo do dnešních dnů, kdy se jako režisér-dokumentarista vydává do Prahy „nalézt přítele“. Volí přitom formu neobvyklého hraného dokumentu, kde jeho samotného ztvárňuje herec Réginald Huguenin. Zasvěcenou průvodkyní je mu Tereza Brdečková, dcera Jiřího Brdečky, přítele a dlouholetého spolupracovníka Jiřího Trnky. Jednou z linií příběhu je pátrání po kopii filmu Bajaja, ovšem podstatnější jsou tu historická fakta z Trnkova života. Dozvídáme se je z úst vypravěče, ze vzpomínek spolupracovníků či od umělcovy rodiny. Autoři rovněž vynesli z archivů na světlo neznámé filmové i zvukové ukázky a fotografie. A tak se vedle charakteristiky úžasného uměleckého díla divákovi skládá dohromady obraz osobnosti, která tvořila na pozadí složitých a temných událostí 20. století. Film je tak důležitým prostředkem k „navázání kontaktu“ s jedním z nejvýraznějších českých umělců, který, jak tvůrci naznačují, z obecného evropského kulturního povědomí vypadl. Zároveň jde o poučný exkurz do českých dějin.

Zvukařské mistrovství Iva Špalje se odrazilo i v oblasti české loutkové animace. Kromě jiných filmů zvučil i řadu loutkových seriálů a právě z nich se skládá tento program, primárně určený předškolákům. Některé z uváděných, dnes již kultovních večerníčků si ale jistě s nostalgií připomenou i jejich rodiče – někteří ocení hravé příběhy, jiní precizní stop-motion animaci či umě vyrobené loutky nebo působivé dekorace. Opět platí, že pod jednotlivými pohádkami jsou podepsány fenomenální režisérské osobnosti. V tomto programu například Břetislav Pojar, Lubomír Beneš či Vlasta Pospíšilová. Uvádíme poetické Broučky, komické kutily Pata a Mata i poměrně novou Chaloupku na vršku, tedy tvorbu napříč několika desetiletími.

Míša Kulička – Míša Kulička na toulkách městem

Režie: Libuše Koutná, Československo, 1973, 7 min

Jája a Pája – Jak plnili jarní přání

Režie: Břetislav Pojar, Lubomír Beneš, Československo, 1986, 8 min

Broučci – A byla zima

Režie: Vlasta Pospíšilová, Česká republika, 1995, 8 min

Pat a Mat – Okap

Režie: Marek Beneš, Československo, 1992, 8 min

Chaloupka na vršku – Jak se Andulka bála Smrtky

Režie: Šárka Váchová, Česká republika, 2008, 8 min

Příběhy včelích medvídků – Medový

Režie: Libuše Koutná, Ivo Houf, Československo, 1984, 9 min

Pro řadu lidí je česká animace spojená s večerníčky. Když se v této souvislosti hovoří o hudbě, většině diváků v hlavě vytanou melodie ze seriálů Pohádky z mechu a kapradí či O makové panence. Jejich skladateli, Jaroslavu Celbovi (1924–2013), spolehlivě zajistily nesmrtelnost. Studoval na ČVUT a Univerzitě Karlově v Praze. V letech 1953–57 navštěvoval večerní kurzy Pražské konzervatoře, obor skladba a dirigování. Studoval u Emila Hradeckého. Celba patřil k těm, jejichž hudební talent pečetilo praktické muzikanství, neboť byl aktivním jazzovým baskytaristou. Do mysli nejen malých televizních diváků se nesmazatelně zapsal autorstvím řady hudeb k animovaným filmům, zejména ve spolupráci s režiséry Zdeňkem Smetanou a Václavem Bedřichem. Počtem seriálů, na kterých se podílel, je v naší animaci absolutním rekordmanem (na kontě jich má nejméně 34!). Jeho hudba je inspirovaná lidovou a populární hudbou a moderním jazzem. Je v dobrém slova smyslu „jednoduchá“, přehledná a velmi přístupná jak pro děti, tak pro dospělé. V oblasti artificiální hudby je autorem komorních, scénických, vokálních i orchestrálních skladeb. 

Pohádky z mechu a kapradí – Jak vezli na sáňkách vejce

Režie: Zdeněk Smetana, Československo, 1968, 8 min

Román mourovatého kocoura

Režie: Jaroslav Boček, Československo, 1977, 9 min

Julie a Romeo

Režie: Zdeněk Smetana, Československo, 1971, 5 min

O makové panence – O makové panence a dělostřelci Praskavci

Režie: Václav Bedřich, Československo, 1978, 8 min

Romanetto

Režie: Zdeněk Smetana, Československo, 1963, 7 min

O listonoši, který nechtěl chodit

Režie: Jan Ungrád, Československo, 1976, 7 min

Pásli ovce valasi – Ako sa Kubko a Maťko s medveďom skamarádili

Režie: Ladislav Čapek, Československo, 1972, 6 min

Oh, Shetlandy
Režie: Jaroslav Boček, Československo, 1978, 10 min

Hilda je svérázná, veselá a chvílemi výstřední žena. Miluje rostliny a jejich pěstování věnuje veškerý svůj čas – pečuje totiž o obrovitánský skleník plný vzácných květin. V nedaleké biochemické laboratoři však dojde k zásadnímu objevu. Genetickou modifikací se vědcům podaří vytvořit rostlinu Attilem, která nabízí využití v mnoha oblastech lidského života, a zprvu nikdo nevnímá nebezpečí, které přináší. Attilem postupně zachvacuje zemský povrch a z Hildina skleníku se stává poslední oáza klidu. Hilda záhy rozpozná, v jakém ohrožení se celý svět ocitl, ale za své názory i za následnou záchranu situace musí svést napínavý boj, který zásadně ovlivní její život. Režisér Jacques-Rémy Girerd, jenž má na svém kontě nominaci na cenu César a který stojí i za dalším letos uváděným filmem Mia a Migo (2008), přichází s dobrodružným rodinným snímkem, který je obohacený o rovinu ekologického poselství i kritiku kapitalismu (bezohledné hrabivosti). Teta Hilda je film narativně odvážný, výtvarně svěží a vyznačuje se živou kresbou; své diváky si určitě najde jak v dětském, tak v dospělém publiku.

V tomto programu uvidíme pohádky, které se hemží rybičkami, delfíny, lososy, ale i obřími velrybami. Cestovatel Mouk s kamarádem Chavapou, zvídaví papuchalkové i statečný pejsek Polo, ti všichni nejednou potkávají – většinou mořské – ryby a další živočichy. Kdo z nich zachrání velrybí mládě uvízlé na mělčině během migrace? A kdo se právě v době migrace těchto fantastických tvorů napřed nedobrovolně dostane do role pozorovatele a zapisovatele, aby následně zažil obrovské dobrodružství na mořské hladině i pod ní? A konečně, kdo chce vidět takovou vzácnost, jako jsou skoky lososů, musí obětovat svůj noční spánek.

Mouk – Růžový delfín

Režie: François Narboux, Francie, 10 min

Mouk – Pozorovatelé velryb

Režie: François Narboux, Francie, 10 min

Polo – Den, kdy rybí král ztratil svou korunu

Režie: Caroline Origer, Francie, Lucembursko, 8 min

Polo – Den, kdy Polo zachránil velrybu

Režie: Caroline Origer, Francie, Lucembursko, 8 min

Polo – Den, kdy nejstarší ryba chtěla létat

Režie: Caroline Origer, Francie, Lucembursko, 8 min

Skála papuchalků – Smutná velryba

Režie: Maurice Joyce, Irsko, 7 min

Skála papuchalků – Ina jde chytat

Režie: Maurice Joyce, Irsko, 7 min

Skála papuchalků – Skoky lososů

Režie: Maurice Joyce, Irsko, 7 min

V případě animovaného filmu ze života jednoho z nejslavnějších španělských režisérů bychom mohli předpokládat, že titulní želví labyrint odkazuje především k surrealistické povaze jeho děl, ale ačkoliv tento snímek provázejí Buñuelovy sny a vize, původ želvího labyrintu je o poznání prozaičtější. Na začátku 30. let, poté co se především v řadách pravicově orientovaných organizací zvedla bouře nevole, po níž následoval zákaz jeho posledního filmu Zlatý věk (1930), se Buñuel vydává do jednoho z nejzapomenutějších a nejchudších krajů Španělska, aby se zde věnoval žánru pro něj naprosto netypickému – dokumentu. Mezi dalšími členy štábu je i jeho blízký přítel, sochař Ramón Acín, jehož představa o využití peněz, které do projektu investoval, se postupně čím dál více liší od Buñuelových filmařských postupů krajně upravujících realitu a jeho výstředností. V želvím labyrintu se Buñuel střetává s vlastními hlubšími a osobnějšími problémy, než je realita regionu Las Hurdes, a nečekaně se musí popasovat i s názory přítele Ramóna, se svým vztahem k otci, k Salvadoru Dalímu a k sobě samému. Film využívá původních záběrů ze snímku Země bez chleba (1933), který nakonec vznikl i jako doklad Buñuelovy urputnosti. Buñuel v želvím labyrintu získal v roce 2019 Evropskou filmovou cenu za nejlepší animovaný snímek a také cenu za nejlepší hudbu a zvláštní uznání poroty na festivalu v Annecy.

Vesmír jako záhadný, nekonečný prostor skrývající mnohá zákoutí a tajemství patří k fenoménům, které v různém věku a v různé míře fascinují snad všechny děti. A mnohým tato fascinace vydrží celý život. V pásmu Vesmírní průzkumníci uvidíme pohádky, v nichž je vesmír malým divákům představen jako přátelské místo plné vlídných tvorů. Na prostředí i postavách se tvůrci zpravidla kreativně „vyřádili“, protože nebyli svázáni konkrétními představami. Některé z pohádek se ve vesmíru přímo odehrávají (Břinčíci), jiné příběhy jsou vyprávěny někde z pomezí Země a nebe (Polo), v dalších pohádkách zvídaví hrdinové pozorují vesmírné dění z bezpečí naší planety (Skála papuchalků, Mouk).

Břinčíci – Vesmírná motanice

Režie: Mole Hill, Chris Tichborne, Velká Británie, 11 min

Břinčíci – Duhová hvězda

Režie: Mole Hill, Chris Tichborne, Velká Británie, 11 min

Skála papuchalků – Meteorický roj

Režie: Maurice Joyce, Irsko, 7 min

Polo – Den, kdy Polo otevřel adventní kalendář

Režie: Caroline Origer, Francie, Lucembursko, 8 min

Polo – Den, kdy z nebe spadla hvězda

Režie: Caroline Origer, Francie, Lucembursko, 8 min

Polo – Den, kdy Měsíčňan zmizel

Režie: Caroline Origer, Francie, Lucembursko, 8 min

Mouk – Lovci meteoritů

Režie: François Narboux, Francie, 10 min

Adaptace balady Karla Jaromíra Erbena vznikla v kolektivu Studia Jiřího Trnky. Režisér a výtvarník filmu Josef Kábrt ji uchopil v duchu předlohy a vytvořil tísnivou a vpravdě hororovou atmosféru. Prim zde hraje skličující Fišerova hudba a výtvarné pojetí ne nepodobné Toporově Divoké planetě. I proto je animace spíše minimalistická, což ale na působivosti filmu nic neubírá.

Moralita na téma zdravého životního stylu provedená navýsost dravou totální animací, která svou neupraveností kreslené linky odkazuje k Ševčíkovým amatérským začátkům. Obrazové proměny se často odvíjejí v nefigurálním duchu a jsou spojené iracionálními asociacemi. Zčásti barevné načrtnuté postavy se pohybují jakoby bez tíže na prázdném bílém pozadí.

Král se opájí svým bohatstvím a nepřipouští, aby se ho někdo jiný byť jen dotýkal. Tedy konkrétně příroda v podobě květin, ptáka či pavouka. Čaroděj pro něho připraví kouzelný lektvar, který mění vše ve zlato. Promění ale i toho, kdo se v něm namočí. Drsná pohádka, varující před chamtivostí i netečností k přírodě, představuje ukázku mistrné loutkové animace.

O zvukovou složku se Ivo Špalj postaral také ve snímku Hráči, v němž divák pozoruje dva tenisty, jejichž mač přerůstá v jadernou katastrofu. Vytvořit musel řadu specifických úderů, výbuchů a jiných zvuků, kterými je utkání proloženo. Ojedinělý je film mimo jiné i tím, že se jedná o tehdy zcela neobvyklou koprodukci s britským studiem Halas & Batchelor.

Dalším z dlouhého seznamu Špaljových spoluprací s mistry české animace je na Oscara nominovaný snímek Michaely Pavlátové. Celková stylizace nonverbálního filmu o podobách mezilidské komunikace mu umožnila rozvinout paletu realistických i nerealistických zvuků, ozvláštňujících vizuálně ztvárňované pokusy o řeč.

Jednoduchý moralistní příběh dává vyniknout bravurní stop-motion animaci (stáli za ní Vlasta Pospíšilová a Jan Klos) a stojí rovněž na bezvadném ozvučení. Snímek totiž sleduje kuželkářskou partii, v níž tvrdohlavost a domýšlivost hráče trestají samy kuželky. Díky zvukům filmu zřetelně vnímáme dřevěný materiál i sílu jednotlivých úderů.

Od konce 60. let se Václav Bedřich bavil vedle večerníčků také volnou sérií pro dospělé. Nepříliš známé příběhy milenecké dvojice, na kterou se svými kumpány pokaždé marně chystá léčku zlotřilý doktor Goad, paroduje komiksové seriály z třicátých let minulého století. Funkčně přitom využívá topornosti ploškové animace a naivistického výtvarna.

Výzvou pro Iva Špalje byl kontaktní zvuk k dokumentárnímu filmu zaznamenávajícímu proces vzniku tzv. akustických kreseb význačného výtvarného umělce Milana Grygara. Ten při své tvorbě využíval vedle nejrůznějších předmětů i mechanické hračky. Při práci s kresbou pro něj zvuk představoval vykročení z plochy do prostoru.

Dobrodružný příběh o tom, jak je lehké ztratit svobodu a obtížné ji získat zpět. Na Ostrov ztracený v oceánu, kde panuje všemocný Velitel a přísný pořádek, přijíždí parta pouličních umělců. Nepovedený výstřel z pouťového kanonu při jejich vystoupení odstartuje řadu dramatických událostí. Mládenec Drin, dívka Tuvi a racek Natan se musejí pustit do souboje s policejní přesilou.

Exkluzivní premiérové uvedení celovečerního loutkového filmu známého českého režiséra a výtvarníka Jana Baleje, jehož autorský rukopis má v tuzemské porevoluční animaci důležité místo.

Světově uznávaný tvůrce a klasik maďarské animace Marcell Jankovics, mimo jiné autor krátkého oscarového filmu Sisyfos (1975) či téměř tříhodinového opusu Tragédie člověka (2011), uvedl na začátku 80. let minulého století fascinující celovečerní film Syn bílé kobyly. Film se nyní po právu dočkal zrestaurování. Jankovics v něm totiž, jak je jeho zvykem, naprosto nešetří divákovy smysly. Sází naopak na svůj neuvěřitelně rozmáchlý styl živoucí animace hýřící četnými metamorfózami a jeho snímek je tak všechno, jen ne statický či minimalistický. Syn bílé kobyly nabízí stále dechberoucí barvitou podívanou, a to přesto, že od jeho premiéry uplynulo skoro čtyřicet let.

Pohádkově fantazijní příběh vychází ze starých legend kočovných kmenů. Kobyla zde porodí lidské mládě s nadpřirozenými schopnostmi. Úkolem jejího syna je vydat se na nebezpečnou cestu plnou nástrah a nepřátel, aby zachránil tři princezny. Bude bojovat s obry, příšerami i pravěkými tvory. Co se výtvarného provedení týká, využil Jankovics syté barvy a výrazně stylizovanou kresbu ovlivněnou maďarským ornamentalismem. Vizuální stránka filmu tak pulzuje a mění se do nejrůznějších obrazců. Nový život snímku, který si nyní můžeme vychutnat v rozlišení 4K, vdechl Maďarský národní filmový archiv a losangeleská distribuční společnost Arbelos Films.

Uvedeno ve spolupráci s Centre for Visual Music
Oskar Fischinger (1900–1967) byl průkopníkem abstraktní animace a vizuální hudby. Působil ve Frankfurtu, Mnichově, Berlíně či v Los Angeles a je považován za zakladatele vizuální hudby a předchůdce techniky motion grafiky. Fischinger natáčel první animované videoklipy již ve třicátých letech minulého století a stal se inspirací pro teorie perkusní hudby Johna Cage a styl, v němž je natočena Disneyho Fantazie (1940). Ovlivnil celé generace animátorů a filmařů. Nová HD verze této retrospektivy představí jeho ikonické filmy, z nichž řada byla zdigitalizována z původních 35mm filmů.

Retrospektiva zahrnuje filmy z jeho průlomové série Studií ze třicátých let minulého století, která se promítala v kinech po celém světě. Ve svém berlínském animačním studiu natáčel Fischinger také reklamy – reklama na cigarety Muratti ho proslavila po celém světě. V roce 1936 se na pozvání Paramount Studios přesunul do Los Angeles, kde však jeho jednání s hollywoodskými studii nebyla úspěšná. V pozdějších letech nedokázal již získat podporu pro tvorbu dalších filmů a věnoval se malování, kreslení a vynalezl také hudební nástroj zvaný lumigraf.

Cindy Keefer, kurátorka, Center for Visual Music
Foto (c) Center for Visual Music

Spirály / Spiralen, Německo, ca 1926, 2 min, zrestaurováno CVM
Voskové experimenty / Wachs Experimente, Německo, 1921–1926, 4 min, zrestaurováno CVM
Duševní konstrukce / Seelische Konstruktionen, Německo, ca 1927, 6 min 16 sec
Putování Mnichov – Berlín / München-Berlin Wanderung, Německo, 1927, 3 min
Studie č. 5 / Studie Nr. 5, Německo, 1930, 3 min 15 sec, zrestaurováno CVM
Studie č. 6 / Studie Nr. 6, Německo, 1930, 2 min 30 sec
Studie č. 7 / Studie Nr. 7, Německo, 1931, 2 min 30 sec, zrestaurováno CVM
Studie č. 8 / Studie Nr. 8, Německo, 1931, 5 min
Koloratury / Coloratura, Německo, 1932, 1 min 30 sec
Kruhy (reklamní verze), Německo, 1933–1934, 2 min
Muratti greift ein!, Německo, 1934, 2 min 45 sec
Kompozice v modré / Komposition in Blau, Německo, 1935, 4 min
Allegretto (pozdní verze), USA, 1936–1943, 2 min 30 sec
Radio Dynamics, USA, 1942, 4 min 30 sec, zrestaurováno CVM
Americký marš, USA, 1941, 3 min 45 sec
Pohyblivá malba č. 1, USA, 1947, 11 min

CVM by rádo poděkovalo Barbaře Fischinger a Cinemaculture. Film Voskové experimenty byl zrestaurován za finanční podpory nadace National Film Preservation Foundation. Film Studie č. 5 byl zrestaurován CVM za finanční podpory EYE Filmmuseum. Filmy Studie č. 6, Duševní konstrukce a Americký marš byly zrestaurovány archivem Academy Film Archive.

Ostrov Blp je dračí ráj obývaný Vikingy, nebo vikinský ráj obývaný draky, jak se to vezme. Bývalí odvěcí nepřátelé tu žijí v harmonii. Vládne jim mladý náčelník Škyťák, který miluje létání s okřídleným parťákem Bezzubkou. A miluje i svoji kamarádku Astrid, jen jí to ještě nestačil naplno říct. Paradoxně právě láska se stane předzvěstí mračen, která se nad Blpem začnou stahovat. Škyťák je v tom nevinně, může za to rozkošná bílá dračice Bleskoběska, jež doslova omráčí Bezzubku, který se pod jejím vlivem promění z obávaného Nočního běsu na nejistého puberťáka. Možná i proto včas neucítí ve vzduchu nebezpečí pro všechny draky, které se žene ke břehům ostrova. Ve snaze najít pro ně nové útočiště se Škyťák a Astrid vydají pátrat po mýty opředeném Skrytém světu, v němž by se všichni draci mohli před touto hrozbou ukrýt. Najdou ho? A najdou ho včas?

Malá dívenka se smiřuje s vlastní odlišností. Tento lyrický animovaný film má nadčasové kouzlo staré bajky pojednávající o odlišnosti a sebeuznání. Nejvýraznější osobnost portugalské animace zvolila pro svůj druhý snímek z trilogie o dětství techniku fotokopií obrázků vyškrábaných do tuše na fotopapír.

Tento animovaný krátký film o mužích a vlasech vypráví příběh malého plešatého Léona a jeho dědečka, starého muže s hustým černým plnovousem. Dědečkův plnovous opředený legendami má podle všeho kouzelnou moc. Pozoruhodný film pro menší i větší diváky obsadili tvůrci sympaticky stylizovanými loutkami.

Bývalý pilot se ohlíží za svým životem. Země, nebe, žena – to všechno hrálo důležitou roli na jeho cestě z runwaye do opuštěného příbytku na vodě. Atmosférický a příznačně nostalgický snímek Vladimira Leschiova zaujme krom výtvarné stránky i nadhledem, s nímž je (zcela beze slov) pilotův příběh vyprávěn.

Modrá skleněnka je fiktivní příběh inspirovaný reálnou existencí dětských vojáků. Rebelové brutálně unesou mladou dívku a její spolužáky ze školy a umístí je do výcvikových táborů, kde se z nich stávají nemilosrdné stroje na zabíjení. Příběh o útlaku a naději.

Čína roku 746 za vlády dynastie Tchang. V období největší prosperity v historii země si císař vydržuje značný počet konkubín. Pro Jang, která je mu nejmilejší, chystá velkou hostinu. Slavnost ale neprobíhá vůbec tak, jak si všichni představovali… Výtvarně vytříbený a animačně fluidní tragikomický film, který vkusně využívá čínského ornamentalismu.

Sugestivní film prodchnutý silnými emocemi a přitom decentně tlumenými barvami vypráví příběh o dívce, která se rozhodne nezvednout telefon od svého dědečka. Neví však, že volal naposled. Když dědeček umře, dívku přemůže pocit viny a lítost a nemůže spát. Ale pak si vzpomene, co kdysi dávno slíbila: ilustrovat dědečkova válečná dobrodružství.

Tento krátký animovaný film o společenské konformitě vypráví příběh Edmonda – dosti „odlišného“ muže. Když mu jeho kolegové v žertu nasadí oslí uši, Edmond náhle objeví svou pravou identitu. A zatímco si Edmond užívá své nové já, jeho uši vytvářejí neustále se zvětšující propast mezi ním a ostatními.

Chlapec čeká v nemocniční čekárně, aby mohl navštívit svou umírající matku. Povyk a víření těl kolem něj postupně narůstají a mění se v jakýsi groteskní cirkus – kakofonní kruh, který chlapce odstrčí pryč a připraví ho o poslední dotyk matčiny ruky. Tento hluboce osobní film vznikl za použití nezvyklé kombinace technik – rotoskopie, animace objektů a 3D počítačové animace.

Lze zastavit čas? Lze ho vrátit zpět? Film Muybridgeovy provázky je meditací na toto téma, která staví do kontrastu světy fotografa Eadwearda Muybridge, který v roce 1878 úspěšně vyfotografoval všechny fáze pohybu pádícího koně. Tento působivý film je obohacen o vytříbený umělecký styl Kódžiho Jamamury.

Svérázně nakreslený a stejnou dávkou originality prošpikovaný film vypráví o nezvyklém životě mileneckého páru. On je kouzelník, ona hasička. Sami sebe izolují od chaosu neklidného světa a žijí v koši na hydraulickém rameni vysoko v oblacích, kde si hledí svého. Ale když se ozve realita…

Ač není Zdeněk Liška (1922–1983) tak úzce profilován jako skladatel hudby k animovaným filmům (na rozdíl např. od Jiřího Kolafy), je nesporně expertem v oblasti filmové hudby jako snad nikdo jiný. Liška je typickým talentem, projevujícím se hudebně již od dětství, s klasickým vzděláním ve skladbě a na Pražské konzervatoři. O respektu, kterého dosáhl, vypovídají slova kongeniálního Juraje Herze, podle nějž si Liška jako skladatel „dělal, co chtěl“. Hudbu zcela jiného charakteru, než požadoval, však povětšinou pokorně přijal. Jeho tvorba pro animaci se ve svých počátcích vyjadřuje ještě tradičním způsobem (orchestr má více doprovodný ráz a nemá tolik charakteristický významový vztah s filmovým děním). Postupně si ale skladatel vybudoval nezaměnitelný rukopis „filmové hudby sui generis“, projevující se mimo jiné ve svébytném používání elektroakustické hudby. V 50. letech Liška zaujal vůdčí místo ve filmové hudbě vůbec. Spjatý byl od počátků zejména se zlínskou školou (ve Zlíně také žil ve své architektonicky pozoruhodné vile). Od roku 1946 vznikají první díly známých příběhů pana Prokouka režiséra Karla Zemana, na jehož „částečně animovaných“ filmech bude Zdeněk Liška autorsky spolupracovat i v budoucnu. Stane se však především dvorním skladatelem Hermíny Týrlové. Později se Liška významně podílel na tvorbě Jiřího Švankmajera (např. rudolfínským manýrismem inspirovaná Historia naturae nebo Otrantský zámek). 

Inspirace

Režie: Karel Zeman, Československo, 1949, 11 min

Et Cetera

Režie: Jan Švankmajer, Československo, 1966, 8 min

Ukolébavka

Režie: Hermína Týrlová, Československo, 1947, 7 min

Alarm

Režie: Antonín Horák, Československo, 1962, 10 min

Historia Naturae

Režie: Jan Švankmajer, Československo, 1967, 9 min

Uzel na kapesníku

Režie: Hermína Týrlová, Československo, 1958, 14 min

Byt

Režie: Jan Švankmajer, Československo, 1968, 13 min

Příběhy kocoura Modroočka – Já a můj dvojnožec

Režie: Hermína Týrlová, Československo, 1974, 12 min

Kromě slavného Stvoření světa režiséra Eduarda Hofmana zkomponoval Jan Rychlík (1916–1964) hudbu k více než šedesáti filmům. Mezi nejpopulárnější patří Limonádový Joe aneb Koňská opera, Hudba z Marsu a další. V letech 1940–1945 studoval na Pražské konzervatoři skladbu u Jaroslava Řídkého a v roce 1946 absolvoval u téhož profesora i mistrovskou školu. V raných kompozicích byl inspirován jazzem. Věnoval se skladbě taneční hudby. V oblasti vážné hudby pak komponoval nejdříve v neoklasicistním stylu a od 60. let se přiklonil k tzv. Nové hudbě (navázání na Druhou vídeňskou školu atd.) a je dnes odbornými kruhy ceněn jako významný (a ve světě hraný a nahrávaný) skladatel. Rychlík byl i aktivním hráčem na bicí nástroje v orchestru Karla Vlacha a vynikajícím klavíristou. Jeho nejslavnějším dílem na poli animovaného filmu je hudba k již zmiňovanému celovečernímu kreslenému snímku Eduarda Hofmana. Rychlíkova jazzová a „rock'n'rollová“ hudba dala filmu Stvoření světa dynamický rozměr. Šlo vlastně o melodiku „folklóru předměstí“. Jako celek budí film dojem hudebně dramatické revue, členěné na jednotlivé výstupy. Jazzová hudba byla cele ve znamení bigbandového orchestru Karla Vlacha. 

Stvoření světa

Režie: Eduard Hofman, Československo, 1957, 80 min

Wiliam Bukový (1932–1968) pocházel ze slovenské židovské rodiny Brühlových, která se musela od roku 1942 skrývat. Z toho důvodu si všichni členové rodiny změnili po válce příjmení na Bukový. V 60. letech se Wiliam Bukový věnoval koncertní hudbě a hlavně baletu, kde projevil svůj zájem o experimentování s elektronickou hudbou. Novátorský byl například jeho elektronický balet Faust na vlastní libreto, který měl premiéru roku 1966 v New Yorku. Experimentoval s prvky tzv. konkrétní hudby (musique concrète), čehož jistě mohl využít při komponování filmové hudby. Za svůj krátký život se do dějin české kinematografie zapsal pestrou a moderní hudbou k přibližně sedmi desítkám filmů, které se často dočkaly mezinárodního ocenění. Vyhledávaný byl režiséry hraných i dokumentárních filmů, s nimiž spolupracoval i mimo tehdejší Československo. Většina diváků bude jeho jméno jistě dobře znát díky hudbě k nesmrtelnému seriálu Pojďte pane, budeme si hrát. V animaci našel zalíbení díky spolupráci s Břetislavem Pojarem, s nímž vytvořil sedm filmů a zmíněný seriál. Jejich spolupráce začala filmem Lev a písnička, který patří mezi klasická díla světové animace. Za tuto hudbu získal Bukový cenu na festivalu v Annecy. Bukový spolupracoval rovněž s Josefem Klugem a Zdeňkem Milerem – složil například hudbu ke zvukově a hudebně pozoruhodnému dílu Krtek a autíčko. Jeho filmová hudba se vyznačuje originalitou, lehkostí a silnou melodičností. Melodickou invenci uplatnil i ve skladbách pro populární zpěváky. 

Režie: Břetislav Pojar, Miroslav Štěpánek, Československo, 1965, 14 min

Slavík a růže

Režie: Josef Kábrt, Československo, 1967, 10 min

Kouzelník

Režie: Ivan Renč, Pavel Hobl, Československo, 1965, 11 min

Biliár

Režie: Břetislav Pojar, Československo, 1962, 9 min

Poťouchlé skotačinky života

Režie: Josef Kluge, Československo, 1964, 12 min

Lev a písnička

Režie: Břetislav Pojar, Československo, 1959, 14 min

Pásmo představuje tradiční i nové pohádky, jak je neznáte. Autoři z řad nastupující generace domácích animátorů se v posledních letech nezávisle na sobě rozhodli točit filmy pro dětské diváky. Originální hravou formou a každý po svém zpracovali nebo rozvinuli klasická i nová pohádková témata. Některé z pohádek jsou značně modernizované (jak by například skončil vlk, kdyby všechny Karkulky cvičily judo, a jak dopadne nafoukaná princezna u vizážistky?), jiné jsou spíše tradičnější, ale přitom stejně poutavé. Často humorné a překvapivé zvraty v příbězích mladých tvůrců vždy vyústí v univerzální pohádkové poselství, kde se pýcha a hamižnost nevyplatí, zato s trochou odvahy a štěstí i ten nejmenší hrdina najde cestu z nesnází. Ať už jeho cesta vede temným lesem, bažinou nebo sněhem.

O Červené Karkulce

Režie: Martina Holcová, Česká republika, 2017, 5 min

Bažinou

Režie: Kryštof Ulbert, Česká republika, 2017, 6 min

Probouzeč / Prebúdzač

Režie: Filip Diviak, Česká republika, 2017, 10 min

Pod mrakem

Režie: Filip Diviak, Kateřina Čupová, Česká republika, 2018, 5 min

O Kovladu

Režie: Kateřina Čupová, Česká republika, 2017, 8 min

Otesánek

Režie: Linda Retterová, Česká republika, 2017, 5 min

Čarodějka

Režie: Anna Němečková, Česká republika, 2018, 4 min

První sníh

Režie: Lenka Ivančíková, Česká republika, 2015, 14 min

Projekce vybraných dílů a setkání s tvůrci

Seriál Skobičiny z dílny České televize přijede na Anifilm představit spolu s dalšími tvůrci režisérka Maria Procházková. Mezi projekcemi vybraných dílů zvídavým divákům vysvětlí, jak pořad vznikal, a prostor dostanou i ti, kteří se budou chtít na cokoliv ohledně Skobičin zeptat. Maria Procházková má v oblasti tvorby pro děti letitou praxi a edukativní pořady jsou už nějakou dobu „její parketou“. Seriál Skobičiny hravou formou přibližuje výtvarné umění menším i větším divákům. Odehrává se v galerii a jeho protagonisty jsou Skobička, které záleží na tom, jaký obraz na ní visí, a Hřebík – ostrý kluk, kterému se jen tak něco nelíbí. Tihle dva ale naštěstí neinterpretují zavěšená umělecká díla sami. Diskutují o nich s panem Žárovkou, který jim ledacos osvětlí, a s naivní Mouchou, co má pocit, že všemu rozumí. Zábavně a s humorem jsou tak divákům zprostředkovány umělecké styly, konkrétní díla i osobnosti.

Hranatý námořník

Z Hrusic rovnou do galerie

Modrá je dobrá

Obraz jako fotografie

Město v šeru

Režie: Maria Procházková, Česká Republika, 2019, 5 x 4 min

Mezinárodně uznávaný autor klasické hudby Luboš Fišer (1935–1999) se svým dodnes velmi oblíbeným dílem nesmazatelně zapsal do historie české kinematografie. Pracoval na více než 300 filmech a svou plodností je tak srovnáván se Zdeňkem Liškou. Vtiskl podobu mnoha kultovním hraným filmům (např. Valérie a týden divů, Adéla ještě nevečeřela) i seriálům (Arabela). Stejně výrazná je jeho stopa v animovaném filmu spojená především s režiséry Ivanem Renčem a Václavem Bedřichem. Jejich filmům dodal potřebnou monumentalitu i nadsázku. Pestrost jeho záběru dokládá spolupráce s triem Miroslav Macourek, Adolf Born a Jaroslav Doubrava, pro jejichž seriál Mach a Šebestová napsal úvodní hitovou píseň. Dvakrát se spojil také se Zdeňkem Milerem – opatřil nevšední doprovod k jediné epizodě s Krtkem a citovou polohu sobě vlastní dal jeho Romanci Helgolandské. Podílel se také na koprodukční loutkové sérii o Krakonošovi. Jako ukázku mistrovství lze označit kompozici ke snímku O Maryšce a vlčím hrádku. Z námi uváděného filmového pásma také zmiňme parodii na brakovou literaturu – film Smrtící vůně režiséra Václava Bedřicha, kde jsou „hrůzyplné“ melodie žesťových nástrojů podporovány rytmickými ostinaty cembala a bicích nástrojů.

Požár v Kocourkově

Režie: Václav Bedřich, Československo, 1973, 10 min

Krtek a tranzistor

Režie: Zdeněk Miler, Československo, 1968, 8 min

Strážce majáku

Režie: Ivan Renč, Československo, 1967, 11 min

Smrtící vůně

Režie: Václav Bedřich, Československo, 1969, 9 min

Hugo a Bobo

Režie: Adolf Born, Jaroslav Doubrava, Miloš Macourek, Československo, 1975, 12 min

Jezdci z apokalypsy Albrechta Dürrera

Režie: Josef Kábrt, Československo, 1976, 4 min

Mach a Šebestová – O utrženém sluchátku

Režie: Adolf Born, Jaroslav Doubrava, Miloš Macourek, Československo, 1976, 8 min

O Maryšce a vlčím hrádku
Režie: Vlasta Pospíšilová, Edgar Dutka, 1979, Československo, 15 min

Václav Trojan (1907–1983) patřil nesporně mezi nejvýznamnější skladatele hudby v počátcích českého animovaného filmu. Již v roce 1945 začal spolupracovat s doyenem československého animovaného filmu Jiřím Trnkou, kterému zkomponoval hudbu k většině jeho klasických děl. Jmenujme zejména celovečerní filmy: Špalíček – cyklus filmových obrazů národopisných zvyků a her podle průběhu roku, Shakespearův Sen noci svatojánské, Císařova slavíka podle Andersena a velevtipné Osudy dobrého vojáka Švejka. Trojan byl výsostně talentovaným a všestranným hudebníkem a především virtuózním skladatelem. Své vysokoškolské hudební vzdělání završil na mistrovské škole u samotného Vítězslava Nováka. Jako syn fotografa si v sobě vypěstoval cit pro vazbu hudby s konkrétním prostředím a později tíhnul ke scénické hudbě. Využíval klasický orchestr, ale najdeme u něj i elektronické zvuky. Z filmově-historického hlediska je zcela ojedinělá ona symbióza filmaře a skladatele. A také nebývalá „věrnost“ - Trojan komponoval hudbu takřka výhradně Jiřímu Trnkovi.

Zasadil dědek řepu

Režie: Jiří Trnka, Československo, 1945, 10 min

Legenda o sv. Prokopu (ukázka – Špalíček)

Režie: Jiří Trnka, 1947, Československo, 15 min

Ruka

Režie: Jiří Trnka, Československo, 1965, 18 min

Čertův mlýn

Režie: Jiří Trnka, Československo, 1949, 21 min

Árie slavíka (ukázka – Císařův slavík)

Režie: Jiří Trnka, Československo, 1948, 4 min

O Lucké válce (ukázka – Staré pověsti české)

Režie: Jiří Trnka, Československo, 1952, 15 min

Aneb když je cesta zábavnější než cíl. Což v případě tohoto souboru animovaných filmů platí dvojnásob a je jedno, jestli podnětem k cestě bude závod, souboj, pronásledování, útěk či hledání milované osoby. Důležitý je pohyb a naši hrdinové se vám v tomto pásmu předvedou v běhu, ve skoku, při létání, za jízdy a při dalších dynamických způsobech přemisťování. Vy se naopak pohodlně usaďte, připravte se ke startu, pozor... ZAČÍNÁME!
Výběr krátkých filmů, který připravili dramaturgové z Anifilm Distribution, nabízí filmy z ranku české i světové animace. Chvátat, běhat a skákat budou nejenom závodní auta, ale i zvířátka. Zastihneme je v podzimním lese na kole či na lyžích, tygra namalovaného sprejem na zdi potkáme v ulicích velkoměsta, do pohybu se dá stín a jeho pán a dokonce i jindy pevně usazený venkovský domek či nečekaně hbité vánoční ozdoby.

Rallye Kampa Petřín
Režie: Kreus, Česká republika, 2012, 8 min

Poslední podzimní den
Režie: Marjolaine Perreten, Francie, Švýcarsko, 2019, 7 min

Hopus
Režie: Lucie Kokoliová, Česká republika, 2019, 4 min

Graffitiger
Režie: Libor Pixa, Česká republika, 2010, 10 min  

Modulátorie
Režie: Alžběta Burešová, Česká republika, 2016, 4 min

Betonová džungle
Režie: Marie Urbánková, Česká republika, 2019, 7 min

Domek
Režie: Veronika Zacharová, Česká republika, 2016, 6 min

Ať žijí mušketýři!
Režie: Anton Diyakov, Rusko, 2017 / 5 min

Vánoční svatba sněhuláka Karla
Režie: Petr Vodička, Česká republika, 2017, 12 min

Celá řada významných animátorů posledních desetiletí přiznává vliv Oskara Fischingera na svou práci. Jordan Belson ho dokonce nazývá jedním ze svých hrdinů. Náš program představí práci filmařů, které inspirovalo Fischingerovo zkoumání vztahu animace a hudby.

Filmaři v našem výběru používají celou řadu animačních technik od kresby na papír přes animaci přímo na filmovém materiálu až po digitální vizualizace a algoritmy. Někteří si vypůjčují techniky od Fischingera, jiní přicházejí s vlastními. Všichni se ale hlásí k tradici vizuální hudby a zkoumají vztah mezi hudbou a obrazy. Někteří, jako Gagné, hudbu přímo vizualizují, jiní ke zpodobnění vztahu volí volnější přístup. Scher například zvolil kresbu černým uhlem na bílý papír, který poté, podobně jako Fischinger ve své sérii Studie z 30. let minulého století, vyfotografoval a pracoval s negativním obrazem. Woloshen si pro svůj animovaný film nainstaloval do auta speciální krabičku a po dobu čtyř let animoval své myšlenky a dojmy z cest autem.

CVM

Kurátorkou programu je Cindy Keefer z Centra pro vizuální hudbu
www.centerforvisualmusic.org
Foto (c) Center for Visual Music

Boogie-Doodle
Režie: Norman McLaren, Kanada, 1941, 3 min 15 sec

Barevná rapsodie
Režie: Mary Ellen Bute, USA, 1948, 6 min, původně 35 mm

Mandala
Režie: Jordan Belson, USA, 1953, 3 min, původně 16 mm. Zrestaurováno CVM za finanční podpory National Film Preservation Foundation.

Hravé pero
Režie: Jules Engel, USA, 1986, 5 min, původně 16 mm. Zrestaurováno CVM za finanční podpory National Film Preservation Foundation.

Tanec tužek
Režie: Chris Casady, USA, 1988, 3 min, původně 35 mm

Algoritmy / Algorithmen
Režie: Bärbel Neubauer, Německo, 1994, 3 min 30 sec, původně 35 mm

Průlet nocí
Režie: Jeff Scher, USA, 2008, 1 min 30 sec

Okola / Bøygen
Režie: Kristian Pedersen, Norsko, 2016, 5 min 50 sec

Třpytivá skříňka na cestách
Režie: Steven Woloshen, Kanada, 2007, 3 min 45 sec

Ohnivý pták
Režie: Scott Draves, USA, 2007, 4 min 15 sec

Smyslologie
Režie: Michel Gagné, Kanada, USA, 2010, 6 min

Jazzimation 2
Režie: Oerd van Cuijlenborg, Francie, 2017, 5 min

Velmi velký nárůst velikosti, objemu nebo důležitosti něčeho za velmi krátkou dobu
Režie: Max Hattler, Rusko, Velká Británie, Německo, 2013, 2 min 15 sec

Klonové kolonie I: nové šlahouny
Režie: Bret Battey, Velká Británie, 2011, 7 min

vitreous
Režie: Robert Seidel, Německo, 2015, 3 min 30 sec

Cucamelon – poselství rostlin
Režie: Paul Fletcher, Austrálie, 2020, 4 min 40 sec. Evropská premiéra.

Fimfárum Jana Wericha tvoří pět ne úplně pohádkových pohádek, ale spíše moralit o lidských nectnostech. V režii Vlasty Pospíšilové a Aurela Klimta dala pětice příběhů propojených Werichovým hlasem vzniknout kompaktnímu filmu. A už je to bezmála dvacet let, co byl tento snímek uveden do kin. Pomalu již také opustil své místo v novodobé české kinematografii a získal status tuzemské klasiky a nyní se jeho filmová kopie dočkala restaurování a digitalizace. Nejprve byl přepsán původní intermediát negativ, který byl originálním obrazovým masterem snímku. Na barevné korekce celou dobu dohlížel režisér Aurel Klimt a v nejdůležitějších fázích i kameraman Zdeněk Pospíšil; některé záležitosti pak tvůrci konzultovali na dálku s kameramanem Vladimírem Malíkem. Nejvíce času a energie zabralo odstraňování nečistot a zrestaurování různě poškozeného filmového materiálu. Tvůrci přitom mysleli více na diváky než na filmové historiky a dovolili si odstranit z původního obrazu i technické chyby (animační vlasce, chlupy v okeničkách kamer, světelné rozdíly v průběhu záběru, zapomenuté předměty ve scéně). „Výsledný tvar je z mého pohledu v maximální možné kvalitě, kterou nám současné technické a realizační možnosti umožnily z původního materiálu vymáčknout, a já vám přeji příjemný zážitek z našeho filmu po osmnácti letech opět vstupujícího na plátna kin,“ vzkazuje festivalovým návštěvníkům Aurel Klimt.

Jan Klusák (*1934) byl díky svému nekonformnímu postoji vůči komunistickému režimu považován za „enfant terrible“ české hudby a jednoznačně zůstává jedním z nejvýznamnějších českých skladatelů současnosti. V počátcích své tvorby byl inspirován především neoklasicismem, později jako jeden z prvních prolomil dveře do světa avantgardní hudby Druhé vídeňské školy, resp. Nové hudby, dodekafonie, serialismu atp. Tato hudba se v tehdejším Československu v podstatě nehrála a kritikou byla dehonestována. Klusák od samého počátku své skladatelské dráhy psal scénickou, resp. filmovou hudbu. Zvlášť významná byla jeho spolupráce s Otomarem Krejčou v činohře Národního divadla (např. inscenace Romeo a Julie). Pro film začal komponovat na počátku 60. let (Žebrácká opera Jiřího Menzela a další). Filmaři Nové vlny byl Jan Klusák záhy objeven i jako herec. Z filmové hudby zůstávají nejznámější melodie ke kultovnímu seriálu Nemocnice na kraji města. Bohatá je ovšem i jeho tvorba (zejména pro krátké animované filmy) vznikající mimo jiné ve spolupráci s režiséry Jiřím Brdečkou, Janem Švankmajerem a zejména Jaroslavem Bočkem. 

Putování skřítka Hajáska – Jak je kosmický vír zanesl na planetu okurek a dýní

Režie: Jaroslav Boček, Československo, 1978, 8 min

Co jsem princi neřekla

Režie: Jiří Brdečka, Československo, 1975, 9 min

Pomsta

Režie: Jiří Brdečka, Československo, 1968, 14 min

Třináctá komnata prince Měděnce

Režie: Jiří Brdečka, Československo, 1980, 10 min

Rozmary lásky

Režie: Josef Kábrt, Československo, 1969, 12 min

Sochařka z Poličky

Režie: Jaroslav Boček, Československo, 1970, 13 min

Zánik domu Usherů
Režie: Jan Švankmajer, Československo, 1980, 15 min

Ivo Špalj je legendou české zvukové tvorby. Jeho aktivní kariéra v prostředí filmu a televize trvá již neuvěřitelných téměř 60 let. Kromě práce na nespočtu celovečerních i krátkometrážních filmů se proslavil především jako dvorní zvukový mistr režiséra Jana Švankmajera. V tomto vzácném rozhovoru vedeném s americkým filmařem, zvukařem a pedagogem Larry Siderem se Ivo Špalj rozhovoří o svých pracovních postupech, způsobu uvažování a přístupu k tvorbě, promluví o tom, co přináší zvuk pohyblivým obrázkům a jaká jsou specifika práce se zvukem u animovaných filmů, a zaměří se pak především na svoji spolupráci s Janem Švankmajerem.

Krátká romance, v níž se do sebe zamilují dvě kotlety. Po prvním náznaku vášeň bleskově vzplane, ale také obratem velmi rychle končí na rozpálené pánvi. Přesto je v tomto minutovém snímku vše, co k lovestory patří. A to v podání perfektně animovaného syrového masa a s výrazně naturalistickou zvukovou složkou.

Vytvořit z hlíny anatomicky dokonalou bytost není, zdá se, vůbec problém. Potíž ale tkví v tom, že postupná „konstrukce“ hliněného člověka probíhá v maličkém pokojíku. Dílo se samo o sobě zdaří, ale někde je evidentně chyba. Výborně animovaný film vznikal na přelomu dvou historických dekád a uveden byl až po sametové revoluci.

Inspiraci pro tento film našel údajně Jan Švankmajer ve svém dětství, které bylo poznamenáno fobií z jídla. Zatímco snídani dal autor podobu prapodivného automatu, oběd se v jeho podání vymyká kontrole strávníků i restaurace a večeře je až znepokojivě autokanibalistická. V pixilovaném filmu je šikovně zakomponovaná i animace plastelíny.

Výjev z domácnosti fotbalového fanouška začíná naprosto realisticky. Muž usedá k televizoru a otevírá si pivo. Zápas právě začíná. Náš divák se nezdá být znepokojen tím, co se na obrazovce děje. Fotbalisté se vzájemně likvidují, a to zcela originálními způsoby. Hranice vysílání a prožitku se stírají a záhy fotbal opouští televizní obrazovku a proniká do divákovy domácnosti.

Krátký alegorický výjev, v němž sledujeme arcimboldovsky pojatého člověka upoutaného k lůžku. Pacient zjevně něčím trpí a zelenina i ovoce, ze kterých je poskládán, podléhají postupnému rozkladu. Zdánlivě odtržený zvuk, který kombinuje průmyslové ruchy, sirénu i skřípání, dodává této scéně až hororový ráz.

V tomto filmu inspirovalo Jana Švankmajera české lidové loutkové divadlo 19. století – i s jeho dravostí, syrovostí a narativní zkratkou. Švankmajer vytvořil svou verzi Dona Juana na základě různých variant donjuanovských textů, přičemž jeho příběh přesahuje hranice jeviště – odkrývá zákulisní mechanismy i expanduje mimo divadlo.

Když začala před rokem 1940 upadat popularita Myšáka Mickeyho, rozhodl se Walt Disney tuto situaci zvrátit a natočit krátký film Čarodějův učeň s Mickeym v hlavní roli. K ozvláštnění filmu měl sloužit doprovod klasické hudby pod taktovkou Leopolda Stokowského, dirigenta Philadelphia Orchestra. Myšlenka propojení slavných děl klasické hudby a animovaného filmu však nakonec vedla k vytvoření jedinečného snímku, v němž je slavný Myšák Mickey jen jednou z mnoha postav a jeho dobrodružství s očarovaným koštětem doplnilo hned sedm dalších příběhů, rozdílných jak zvolenou hudbou, tak tématem či vypravěčským stylem. Zatímco například tóny Bachovy skladby Tokáta a fuga d moll doplňují abstraktní obrazce, za poslechu Stravinského Svěcení jara sledujeme průlet prehistorií planety Země. Naopak klasičtější vyprávění přináší Mickeyho příběh o nepovedeném kouzlu s hudbou Paula Dukase, výrazně komická je potom interpretace slavného baletu z opery La Gioconda (kde více či méně ladně tančí hrošice, pštrosice, sloni a krokodýli). Disneyho záměr, kterým bylo vytvořit nový druh zábavy, takzvaný „koncertní snímek“, podtrhuje kombinace animovaných sekvencí s živým orchestrem a přítomnost hudebního kritika Deemse Taylora, který tímto okouzlujícím filmem provází.

V této muzikálové podívané, která baví diváky napříč všemi generacemi, získávají obyvatelé městečka darem z Tibetu kouzelný zvon. Ten v nich svou harmonií probouzí dobrosrdečnost. Na zvon ale dostane zálusk ředitel cirkusu projíždějícího údolím… Autor využil animaci poloreliéfních loutek, o jejichž originální design se postaral Martin Velíšek.

Naprosto atypický, pochmurně absurdní loutkový muzikál švédské režisérky, která již v předchozích filmech skvěle propojila ladnou animaci s originálními příběhy. Její nový film je sledem výjevů z různých komerčních míst, kde obyvatelé, zde (opět) ztvárněni jako zvířata, prožívají různou formu existenciální úzkosti či nudy.

Nostalgický muzikál Miss Todd se odehrává v roce 1909 na pozadí slavných i neslavných počátků aviatiky. Příběh dívky, která do tohoto převážně mužského světa hrdě a statečně přichází, vychází ze skutečných událostí. Stejně ambiciózní byla i režisérka, která zvolila nezvyklou metodu stop-motion ploškové animace v reálném prostoru.

Výborná parodie na muzikálová čísla z celovečerních filmů Walta Disneyho. Hromadná choreografie desítek nepříliš roztomilých králíčků a dalších, ne vždy identifikovatelných zvířat, se proměňuje v show, která rozhodně není přístupná dětským divákům. Svěží, rytmické a nabité nejrůznějšími nápady.

Strhující atmosférický muzikál s propracovanými choreografiemi je zasazen do atypického prostředí kamenolomu. Ponuré místo, kde v ubíjející rutině pracuje deset mužů, navštíví nečekaně žena jednoho z nich. Podaří se jí rozjasnit tísnivé prostředí a vnést do něj trochu lidskosti? Muži se zdají být stejně tvrdí a neoblomní jako kameny, které v mechanickém rytmu práce posouvají.

Pocta dvou videím natočeným v roce 1974 Steinou a Woodym Vasulkovými, kteří nasnímaný materiál přetvořili za použití přístroje pro manipulaci obrazu Rutt/Etra. Autor vytvořil moderní verzi tohoto přístroje a zachytil elektromagnetické fluktuace, které jsou v městském prostředí všudypřítomné. Výsledek se podobá tomu, jako bychom se na svět dívali očima mimozemského tvora.

#5 zkoumá vztah mezi obrazem a časem na filmovém pásmu, kde se neustále střídá animace s dlouhou expozicí a jednotlivé záběry, které jsou zvětšené přes několik filmových políček. Záběry byly pořízeny za pomoci velmi nevirtuálních, jednoduchých reflexních materiálů a lze na ně pohlížet jako na svého druhu akční malbu se světlem.

Film se zabývá diskontinuitou, která leží v jádru filmového média. Všechny záběry vznikly prostřednictvím přerušovaného záznamu pohybu čáry, což odkazuje na techniku chronofotografie, kterou vynalezl Étienne-Jules Marey. Tento film byl jako vůbec první nizozemský snímek promítán na filmovém festivalu v Sundance.

Záběry ve filmu byly vytvořeny systémy, v nichž pixely fungují podobně jako buňky v živých organismech. Spouštěčem pohybu systémů jsou narušení, jejichž následkem se některé pixely začnou odlišovat od svých sousedů. Film je součástí dlouhodobého výzkumu... Od roku 2017 je k dispozici také jeho horizontální verze s názvem 43.6.

Trollí holka Poppy, která byla v prvním díle princeznou, povýšila na královnu, ale naštěstí ji to nijak nepoznamenalo. Zemi vládne tancem, zpěvem a levou zadní, protože tam, kde nejsou žádné potíže, je kralování brnkačka. Její svět by dál pohodově rotoval v popovém rytmu, kdyby jednoho dne nepřišlo šokující odhalení – popoví Trollové nejsou jedinými obyvateli planety. Žijí na ní další trollí kmeny, vyznávající jiné hudební styly. Existují Techno Trollové, Country Trollové nebo Rockoví Trollové. Těm vládne Bárbra, která vyznává nejen drsnější hudbu, ale i představu, že rock je jediná správná muzika. Tohle už není problém, který by Poppy vyřešila vřelým objetím s písničkou. A proto se společně se svým kamarádem Větvíkem vydává na hudbyplnou pouť do neprobádaných končin, aby našla způsob, jak rockovou kolegyni zastavit dřív, než svět ovládnou kytarové riffy.

Jednou z „lahůdek“ půlnočních projekcí je celovečerní debut amerického režiséra Jasona Axinna, autora mnoha krátkých filmů a zakázek. Na pole celovečerní tvorby vstoupil se snímkem, jenž šikovně balancuje mezi žánry sci-fi, gangsterky, hororu i počítačové hry, a přitom je zároveň stíhá i parodovat. Utrápená a vážná Miriam DeKalb vede neziskovku, která prosazuje globální mírové iniciativy. Její motivací je její odcizený otec – sociopatický miliardář a celkově parchant Cyrus DeKalb, který má z války byznys. Když zjistí, že umírá, svolá Cyrus pod záminkou prodiskutování své poslední vůle Miriam a její tři sourozence. Z jeho pohledu jsou ale všichni čtyři zrádci a pro každého si přichystal propracovanou smrtící past. Miriam se jen tak tak podaří vyváznout živé. Její bratři a sestra už takové štěstí nemají. Mezitím si však mimozemští gambleři sázející na lidské konflikty jako krvavý sport vybrali Miriam jako objekt své další hry. Přežije hrdinka až do závěrečných titulků? Autor stylizuje postavy pomocí výrazné karikatury a využívá i grafické dělení obrazu.

Snímek uvádíme s předfilmem ....

Aneb šestkrát o smrti vážně i nevážně v režii českých a slovenských animátorů! Jak pojmout těžké téma smrti ve filmu? Je možné se jeho prostřednictvím vyrovnat se ztrátou někoho blízkého a přitom oslovit dětské publikum? Animovaný film je vhodným médiem pro to, jak o konci lidského života hovořit s citem, ale i s nadsázkou a humorem. A v každém případě tak, aby to dětský divák přijal. V programu složeném ze šesti snímků autoři i autorky pracují s tématem velmi volně a různorodě. Převažují filmy, které složité téma odlehčují a vypůjčují si oblíbené prvky, jako jsou kostlivci, duchové či zombie. Někteří naopak volí cestu zcela seriózní, silně procítěnou. Pro oba směry ovšem platí, že se k často tabuizovanému tématu stavějí nebojácně a ve ztrátě vidí zároveň začátek něčeho nového. Naděje totiž neumírá.

Usnula jsem

Režie: Kristina Dufková, Česká republika, 2008, 17 min

Nesahat!

Režie: Pavel Endrle, Česká republika, 2017, 1 min

30 Amper

Režie: Michal Kubíček, Česká republika, 2018, 14 min

Strom

Režie: Lucie Sunková, Česká republika, 2015, 15 min

Duchařina

Režie: Alžběta Göbelová, Česká republika, 2017, 10 min

Pouštět draka

Režie: Martin Smatana, Česká republika, Slovensko, 2019, 13 min

Napínavou podívanou pro malé i velké diváky situovalo tvůrčí duo Alain Gagnol a Jean-Loup Felicioli do francouzské metropole, zejména na její nesčetné střechy. Ve filmu sledujeme především tři postavy – sympatického zloděje Nica, který se s akrobatickou lehkostí realizuje v pařížských bytech, domech i muzeích a strach z výšek rozhodně nemá, holčičku Zoé, jež je dcerou policejní komisařky, a konečně její kočku Dino, která svět obou osamělých hrdinů propojí. Dino totiž žije dvojím životem. Zatímco ve dne je nenápadnou domácí kočkou, v noci je šikovným zlodějským pomocníkem. Jakmile Dino přivede Zoé k Nicovi, otevře se před holčičkou zcela nový svět, zatímco věčně zaneprázdněná komisařka nemá o nočních výpravách své dcery ani potuchy. A tak začíná fantastické dobrodružství, v němž se symbioticky mísí prvky krimi, thrilleru, gangsterky i filmu noir. Autoři si tímto snímkem, který navíc „ozdobili“ úchvatnými výhledy na Paříž i mnohými komediálními situacemi, vysloužili mimo jiné nominaci na Oscara.

Možná, že se Sněhurkou a Karkulkou to bylo celé nějak jinak. Možná, že vlk nebyl jenom jeden. A možná, že se všichni tak trochu znali. V případě Pohádek naruby je to rozhodně pravda. Za oběma hrdinkami se v tomto případě vypravíme do velkého města. Vzhledem k tomu, že předlohou snímků bylo dílo britského spisovatele dětských knih Roalda Dahla, můžeme si však být jisti, že nepůjde o pohádky zbavené ponaučení, svérázného humoru ani jisté dávky strašlivosti, kterou oplývají i původní příběhy. Moderní pojetí prohlubuje vztahy postav a rýmované vyprávění přitom pomáhá udržovat hravost a podmanivost nejen příběhu o velkém přátelství dvou známých pohádkových hrdinek – ve druhé části se k nim přidává i Jack a fazolový stonek či jeho sousedka Popelka. Karkulčiným vykutáleným dětem o nich zde nevypráví nikdo jiný než vlk převlečený za chůvu. Jak jejich příběhy dopadnou? A přežijí děti vlkovu pohádku na dobrou noc? První i druhá část Pohádek naruby přinesla studiu Magic Light Pictures nominaci na Oscara a řadu významných ocenění.

Režie: Jacob Schuh, Jan Lachauer, Bin-Han To, Velká Británie, 2016, 58 min

Seriál Simpsonovi se na obrazovkách amerických diváků objevil před více než 30 lety. Fenomenální úspěch a kultovní statut příběhů žluté rodinky, strefující se do americké společnosti a aktuálních problémů, mu vydržel po celou tuto dlouhou dobu. Sympatičtí antihrdinové spatřili světlo světa v rámci The Tracey Ullman Show již v roce 1987, od roku 1989 se z nich stala série vysílaná v hlavním vysílacím čase. David Silverman se na žlutém celosvětovém fenoménu podílí od samého počátku. Nejdříve jako animátor, následně jako režisér a producent. A když se v roce 2007 objevili poprvé Simpsonovi ve filmu, byl to on, kdo celovečerní film režíroval. Uvést všechny díly Simpsonových, na kterých se David podílel, by vystačilo na celý festival, a tak pro nás z dlouhé řady epizod vybral sedm svých nejoblíbenějších. A nechybí ani jeden Speciální čarodějnický díl!

Speciální čarodějnický díl IV – Dům plný hrůzy

Režie: David Silverman, USA, 1993, 30 min

Homerova koronární operace

Režie: David Silverman, USA, 1992, 30 min

Homer klaunem

Režie: David Silverman, USA, 1995, 30 min

Marge versus jednokolejka

Režie: Rich Moore, USA, 1993, 30 min

Dvaadvacet krátkých filmů o Springfieldu

Režie: Jim Reardon, USA, 1996, 22 min

Dvojí stěhování

Režie: Mike B. Anderson, USA, 1996, 23 min

Velká knižní loupež

Režie: Bob Anderson, Mike B. Anderson, USA, 2011, 30 min

Barry Purves, jeden z nejproslulejších autorů současné loutkové animace, se rád pouští do námětů ze světové literatury a hudby. V polovině devadesátých let přišel s animačně precizní a emočně působivou verzí Verdiho Rigoletta. Kuplíř milánského vévody Rigoletto se marně snaží ochránit svou dceru před zhýralosti zkaženého dvora.

V tomto nedávném počinu francouzského animátorského uskupení Illogic, které sdružuje šest mladých tvůrců zaměřených na CGI animaci, se v noci rozezní divoká příroda nebývalou symfonií – symfonií mnoha zvířat, která přišla koncertovat. Realistické provedení dává této neuvěřitelné podívané další rozměr.

Tento nezvykle akční muzikál začíná jednoho celkem poklidného večera, kdy dědeček robot vypráví malému robůtkovi Billymu o dobách, kdy světu vládli chamtiví lidé, kteří nutili roboty celé dny pracovat. Výtvarně minimalistický a přitom úderný film následně rozvíjí příběh o robotí pomstě.

Francouzská autorka Hélène Ducrocq se už mnoho let specializuje na filmy, v nichž mísí hudbu, poetičnost a volně žijící zvířata. Stejně tak je tomu i v jejím nejnovějším snímku, který zaujme děti a pobaví i dospělé. Horlivý tým barevných žížal, červů a dalšího půdního hmyzu tu za rytmického zpěvu buduje své podzemní labyrinty.

Vtipná a nečekaně vypointovaná loutková groteska ze vznešeného prostředí opery, kde právě tento večer dávají opravdu dojemné představení. Příběh se zdá tak jímavý, že diváci možná svými slzami vyplaví divadlo. Minutový film vyniká kromě nápadu také dobrým načasováním a smyslem pro absurditu situace.

Willy hledá svoji babičku, která záhadně zmizela. Zjistí, že pohádkové městečko Nix se změnilo v děsivé místo, které ovládá všežravá nestvůra z nedalekého lesa. Willy se vypraví na cestu za záchranou babičky, městečka a všech pohádek. Muzikál, vytvořený ve 3D, se inspiroval tvorbou Tima Burtona. Dvě postavy nadabovali režisér Terry Gilliam a zpěvák Tom Waits.

Hudební skladatel Zdeněk Liška je podepsán pod desítkami titulů československé kinematografie. Jeho nezaměnitelný styl ocenili i režiséři filmů a respektovali ho jako plnohodnotného spoluautora díla. Při komponování jak pro symfonický orchestr, tak pro dechovku, smyčce či klavír používal všemožné kombinace nejen nástrojů, ale i elektroniky nebo zvuků. Jeho hudba provází takové filmy a seriály jako jsou Markéta Lazarová (1967), Údolí včel (1968), Hříšní lidé města pražského (1968–1969), Spalovač mrtvol (1968), Baron Prášil (1961) a samozřejmě mnoho dalších. Dokument známého hudebního publicisty Pavla Klusáka ukazuje Lišku geniálně různorodého a reaguje tak na současný stoupající mezinárodní zájem o jeho osobnost. Liška je znám hlavně díky tvorbě pro film hraný, nicméně jak dokazují v dokumentu ve svých výpovědích Jan Švankmajer nebo proslulí tvůrci animovaných filmů bratři Quayové, je to pouze nejviditelnější část jeho díla. Ve spojení s animací je jeho hudba neméně významná a pestrá. To může koneckonců divák Anifilmu docenit ve speciálním programu složeném z krátkých filmů, v jejichž titulcích najdeme „Hudba Zděnek Liška“.

Rakouský politický aktivista, spisovatel, ale i tanečník Christian Felber získal díky své knize o alternativním ekonomickém systému (Economy for the Common Good) pozornost médií i základnu podobně smýšlejících lidí. Deset režisérek a deset skladatelek se v jedinečném projektu Happiness Machine rozhodlo jeho myšlenky ztvárnit pestrou paletou žánrů i druhů animovaného filmu za doprovodu vídeňského komorního tělesa Klangforum. Elizabeth Hobbs animací malby zpracovává grimmovský příběh o lakotném rybáři a dopadu jeho chamtivosti na okolní prostředí, zatímco Vessela Dančeva zvolila formu abstraktního filmu. Metaforu artistů v hrací skříňce přináší Joanna Kozuch, kombinaci pixilace a hrané akce najdeme ve filmu Eny Bradner. Samantha Moore je známá svými dokumenty, stejný přístup zvolila i v příspěvku Bloomers s autentickými výpověďmi podnikatelů z oděvního průmyslu, který kreslila na látkový podklad. Stop-motion animaci přírodnin a lidskou manipulaci s nimi uvidíme ve snímku Generator/Operator Andrey Schneider a plastelínové loutky ve stylizaci počítačové hry s tématem korporátních praktik pak v titulní The Happiness Machine Any Nedeljković. K tématu přirozeného a umělého prostředí se obrací Rebecca Blöcher za použití 3D animace a dalších technik, předposlední Measuring the Distance Susi Jirkuff se zase zabývá marginalizovanými sociálními skupinami a periferiemi, které obývají. Závěrečný filmový experiment Michelle Kranot se použitím archivních materiálů obrací do minulosti, mluví však o aktuálním tématu. Společným znakem tohoto unikátního filmového pásma je výrazná hudební složka. Tou je někdy klasičtější melodický podkres s pevným rytmem, jindy jde o divočeji, až rozervaně znějící zvukové kompozice.

In memoriam Gene Deitch: Nesmrtelní Tom a Jerry a jejich přátelé

5+

 Režisér a scenárista Gene Deitch prožil více než polovinu svého života v Praze. A tak – což možná ne každý ví – vznikaly některé díly kultovních amerických seriálů pod jeho režijním vedením v tehdy socialistickém Československu. Ale nejen to – vedle mnoha epizod proslulých seriálů točil Gene i krátké filmy, a to většinou s týmem československých filmařů, ale v americké produkci. Jeho tvorba, které se Anifilm opakovaně věnoval, byla často zaměřena na dětské publikum.

Pojďme společně zavzpomínat na tuto pozoruhodnou osobnost, která se přes svůj americký původ nesmazatelně vryla do dějin české animace. Vybrali jsme pro vás více i méně známé seriálové díly a filmy. Vedle nesmrtelných hrdinů Toma a Jerryho je to například seriál s groteskní postavou Nudnika, kterému se prostě nikdy nic nedaří, ať se snaží sebevíc. Z mimoseriálové tvorby uvádíme humoresku Svatba prasátek či zfilmovanou africkou bajku Pohádka, pohádka s hudbou hranou na staré africké nástroje zapůjčené z Náprstkova muzea.

Gene Deitch: 1924–2020

Tom a Jerry – Myš do vesmíru, USA, 1961, 7 min

Nudnik – Máme tady Nudnika, USA, 1960, 7 min   

Hloupá žába, USA, Československo, 1971, 7 min     

Tom a Jerry – V opeře, USA, 1962, 7 min

Svatba prasátek, USA, Československo, 1989, 7 min

Nudnik – Nudnik na střeše, USA, 1966, 7 min         

Pohádka, pohádka, USA, Československo, 1974, 9 min

Tom a Jerry – Přátelé až za hrob, USA, 1962, 7 min

Mezi prvními zakázkami Ové Pictures bylo poetické hudební video pro americkou filmařku a hudebnici. Autorky zvolily ploškovou techniku decentně doplněnou 2D animací. Dívka se po probuzení vypraví na místo, kam přes den odcházejí sny, protože pouze tam může být sama sebou. Tento klip je dosud nejsledovanějším videem na Roseině YouTube kanálu.

Experimentování s možnostmi ploškové animace bylo pro Ové Pictures typické od začátku. Tímto filmem školu absolvovala druhá polovička dua, režisérka Veronika Obertová. Vypráví o chlapci, který žije svým kresleným životem mimo reálný svět. Film byl za svou výtvarnou a animační originalitu oceněn na mnoha festivalech.

Video k songu Idaho americké prog rockové kapely pojednaly autorky z Ové Pictures svou oblíbenou technikou ploškové animace. Hlavním hrdinou je tu řidič autobusu, kterému se v lese zjeví bizon a kterému se od té chvíle začnou dít divné věci. Na konci uvidíme ploškovou technikou ztvárněné i přímo členy kapely.

Metaforický příběh o čerstvě sestěhovaném páru je vyprávěný pohledem ženy, která brzy pozná, co ukrývá mužův tajemný vak. Muž „musí“ chodit do práce, jakou roli bude mít ona? Jednoduše, a přesto výtvarně zajímavě pojednaný symbolický film byl jedním z těch, kterým na sebe mladá slovenská animace upozornila. Režisérka jím dokončila svá studia na bratislavské Vysoké škole múzických umění.

Prostý příběh dvou lidí z odlišných prostředí, kteří žijí vedle sebe, ale nikdy si spolu přímo nepromluví, inspiroval duch města San Franciska a jeho obyvatel, jejich prach a třpyt. Mladou naivní Magdu uvádí v úžas pozlátko velkoměsta a stárnoucí bezdomovec Trevor, který prožil život na ulici a teď je nucen svůj rajón bránit.

Videoklip pro píseň Jany Kirschner O láske nepoznanej z úspěšného, letos již deset let starého alba Krajina Rovina. Slovenské duo Ové Pictures jej pojalo jako zvláštní příběh muže a ženy, kterým jejich přímořský život dosti zkomplikuje podvodní příšera připomínající raka.

Nina je příběhem bojácného chlapce a malé divoženky, které spojuje a zároveň rozděluje strach. Vzniká mezi nimi silné pouto, ale jak se přátelství mění v lásku, strach se stupňuje. Výtvarně a animačně originální film vypráví o tom, jak postavy tento strach překonávají.

První a zatím jediné celovečerní zpracování fenomenálního seriálu se v kinech objevilo v roce 2007, tedy téměř dvacet let po uvedení první televizní série. Uvedení filmu doprovázelo obrovské očekávání. Kultovní seriál stojí na poměrně rychle vypointované situační komice prošpikované černým a absurdním humorem s prvky parodie a karikatury, což se na plochu celovečerního filmu nedá snadno rozprostřít. Film si vyžádal složitější děj a méně zběsilé tempo vyprávění – tvůrcům se zároveň podařilo celkový ráz seriálu zachovat a dostat do filmu řadu nezapomenutelných gagů a komických situací. Snahou tvůrců bylo prý k filmu přitáhnout i ty diváky, kteří se do té doby s fenoménem Simpsonových příliš nesetkali. Zároveň chtěli uspokojit i své věrné fanoušky, proto se ve filmu objevuje většina postav ze seriálu, avšak znalost seriálu není k orientaci v celovečerním filmu potřeba. Děj se točí kolem globální výzvy, aktuální dodnes, a řeší nejen znečištěné ovzduší, ale i tehdejší americkou politiku. Homer v úvodu provede nejhorší věc svého života a je jen na obyvatelích Springfieldu, aby se z dost prekérní situace, v níž jsou doslova uvězněni, dostali ven. Českou verzi filmu nadabovali stejní herci jako seriál, a tak se čeští diváci mohou pokochat výbornými dabérskými výkony.

Úzké vazby mezi jazzem a animovaným filmem existují již od třicátých let minulého století, tedy od doby, kdy byl jazz nejpopulárnější hudbou v Americe. To trvalo několik desetiletí, během nichž vznikla celá řada klasických děl například od Davea Fleischera, Boba Clampetta, Frize Frelenga, Texe Averyho, George Pala a inovátorů, jako byli například John Hubley či Norman McLaren. Ale i na přelomu 21. století působí celá řada animátorů, kteří svá očekávání vkládají do jazzu. Ve Story Ville jazzový trumpetista Arty trpí, neboť jeho nástroj mu „umře“ v rukou, a Arty pak musí svou milovanou trubku zachránit z říše smrti. Film St. James Infirmary je věnovaný „kolébce jazzu“ New Orleans a známým místům v něm (Preservation Hall, Jackson Square, zábavní park Pontchartrain Beach) a atmosféra filmu přímo dýchá stylem Fleischerových klasických děl s Betty Boop. Giant Steps vizualizuje spletité harmonické struktury slavného saxofonisty Johna Coltranea v duchu Goetheho pojetí architektury jakožto formy „zkaměnelé hudby“. Soudě podle filmů v tomto pásmu můžeme směle říci, že jazz, překvapivě barvitý a pulzující životem, nás i dnes umí vzít na strhující jízdu.

Kurátor programu Milen Alempijević

Nechtěný jazz
Režie: Rune Fisker, Esben Fisker, Dánsko, 2013, 4 min

1000 rovin (2004–2014)
Režie: Steven Woloshen, Kanada, 2014, 3 min

Wackatdooo
Režie: Benjamin Arcand, Francie, 2014, 6 min

Žabí píseň
Režie: Violaine Pasquet, Francie, 2016, 11 min

Swing změny
Režie: Harmony Bouchard, Andy Le Cocq, Joakim Riedinger, Raphael Cenzi, Francie, 2011, 7 min

Floydův pád
Režie: Paco Vinc, Albert 't Hooft, Nizozemí, 2012, 9 min

Leitmotif
Režie: Mette Ilene Holmriis, Marie Jørgensen, Jeanette Nørgaard, Marie Thorhauge, Dánsko, 2009, 7 min

Jazz Song
Režie: Jorge Gonzalez, Španělsko, 2007, 8 min

Tim Tom
Režie: Romain Segaud, Christel Pougeoise, Francie, 2002, 4 min

Jazzed
Režie: Anton Setola, Francie, 2008, 7 min

Muž se slepičí hlavou
Režie: Sylvain Georget, Axel Morales, Mathias Rodriguez, Francie, 2007, 6 min

Giant Steps
Režie: Michal Levy, Izrael, 2001, 2 min

Story Ville
Režie: Marion Nove-Josserand, Patrick Kraft, Florian Mounié, Francie, 2005, 6 min

Blízké setkání třetího druhu s nejoblíbenějším ovčím stádem v novém filmovém dobrodružství. Protože má Shaun jako vždy plná kopýtka práce s drážděním farmáře a psa Bitzera, ani si nevšimne podivných světel oznamujících tajemného návštěvníka z jiné galaxie… Poblíž farmy havaruje jedna pěkná mimozemská rošťanda Lu-Lou. Její nadpřirozené síly a lumpárny galaktických rozměrů jsou přesně to pravé ořechové pro nezbedného Shauna. Ten se rychle chopí nové příležitosti a vyráží na intergalaktickou misi zachránit malou návštěvnici před ďábelskou organizací, která se ji snaží chytit a zneužít pro své nekalé cíle. Podaří se Shaunovi a jeho stádu odvrátit Farmageddon? Držte si klobouky, vydáváme se na vzrušující sci-fi dobrodružství až do hlubokého vesmíru. Jo a cesta tam vede skrz automyčku!

Zdá se, že svět už nikdy nebude tím, čím býval – přehlídkou konzumeristických sobců zaslepených učením kapitalistických bohů volného trhu, burzy cenných papírů a nakupování jako jediného správného způsobu trávení volného času. Všechny virtuální peníze totiž záhadně zmizely (respektive někdo je ukradl) a společnost postavená na nerovnostech, materialismu a hromadění kapitálu je ohrožena. Otázkou však není, co si počnou průměrně bohatí obyvatelé velkých měst, nýbrž jak se k novému (ne)řádu světa postaví hrdina tohoto drsně satirického snímku Raúl a jeho společenství „bezdomovců z přesvědčení“. Doteď žili na skládce jako vyděděnci, kteří propadli systémem. Bez povrchní a na požitky zaměřené společnosti ale těžko mohou být nadále jiní, výjimeční a hrdě bez domova! Jejich mise je tak jasná – systém musí být znovu nastolen. Řízením Boží prozřetelnosti na tento nesnadný úkol naštěstí nebudou sami. Špinavá řeka jim totiž přihraje pomocníka v podobě milionářského synka, jehož největším snem je přestat být bohatý a žít stejně jako Raúl. Podaří se jim znovu nastolit kýženou vládu peněz a korporací? A kdo vlastně stojí za zmizením všech finančních prostředků? Modlete se, konec je blíž než blízko.

Tvůrčí duo Jean-Loup Felicioli a Alain Gagnol se v tomto svém celovečerním snímku zaměřilo na napínavou kriminální zápletku. Zároveň tvůrci zůstali věrni svému osobitému výtvarnému, příjemně stylizovanému rukopisu. Příběh se odehrává v New Yorku. Hlavním hrdinou je jedenáctiletý Léo, který leží kvůli vážné nemoci dlouho v nemocnici. Tam se setkává s neúspěšným policistou Alexem, který byl při své snaze vypátrat nebezpečného gangstera zraněn a také nemůže nemocnici opustit. Léo se mu svěří, že díky nemoci získal magickou schopnost opustit duchem své tělo, procházet zdmi a létat nad městem. A protože chlapec touží stát se také policistou, rozhodnou se s Alexem pokračovat ve vyšetřování případu „na dálku“, ve kterém jim pomáhá i Alexova přítelkyně. Příběh je protkán napínavými, až hororovými momenty, ale také humorem a ironií, se kterou jsou zobrazeni policista smolař či „nebezpečný“ gangster. Značný podíl na síle poutavě ztvárněného příběhu má i hudba Serge Besseta.

Titulní píseň z Chometova dnes již takřka legendárního snímku od samého začátku spolehlivě strhne každého diváka. A právě za chytlavé jazzové melodie se začíná rozvíjet prapodivný příběh o šampionovi Tour de France a stařičké madame Souze, která se o něj od dětství stará. Jakmile objeví jeho vášeň pro cyklistiku, rozhodne se, že příští Tour de France musí vyhrát právě on. Nemůže ovšem tušit, že se na závodu chystá úřadovat francouzská mafie se zlovolným plánem na únos sportovních hvězd a jejich zneužití v gamblerském podsvětí zámořského velkoměsta! Madame Souze (a tlustému psu Brunovi) tak nezbývá, než se vydat svého šampiona zachránit. Naštěstí se jí při tom podaří narazit na tři dobré duše, které zná z obrazovky své předpotopní televize. Sylvain Chomet vytvořil karikaturní svět, kde šílenství kolem Tour de France odpovídá velikosti lýtek sportovců a kde prohnilé velkoměsto skýtá milovníkům filmu, animace a hudby mnoho zábavných žánrových odkazů, gagů i prostých podivností. Trio z Belleville rafinovaně pracuje s rytmem a významem zvuku nejen v hudebních číslech, ale i ve vyprávění samotném, což v tomto téměř nemluveném snímku pomáhá dotvořit nezapomenutelné postavy a uhrančivé prostředí.

Fobie mohou mít mnoho podob. Když se ale zhmotní do škodolibého plstěného stvoření, končí veškerá legrace. Ve svém absolventském filmu se Anna Mantzaris spojila se spolužákem z Volda University College a zaměřili se na hrdinu trpícího strachem z lidí. Oceňovaný snímek vážné téma pojednává směsicí dramatu a úsměvných momentů.

Dosud největší pozornosti se filmové tvorbě autorky dostalo díky kratičkému snímku o ztrátách sebekontroly. Letmé, ale výmluvné scény, kdy už to zkrátka nejde vydržet, se staly hitem nejen světových festivalů (snímek vyhrál mj. Anifilm 2018), ale také internetu. A technika animace plstěných loutek se už u Anny Mantzaris stala poznávacím znamením.

Svůj úspěch s filmem Dost autorka zopakovala o rok později, kdy si opět odnesla cenu za nejlepší studentský film Anifilmu. I v Dobrých úmyslech pozorujeme její svérázný humor a zálibu ve vyhrocených situacích. Hrdinka se poté, co zaviní vážnou nehodu, snaží napravit svou fatální chybu i následná neprozřetelná rozhodnutí.

Loutky Anny Mantzaris můžeme spatřit také ve videoklipu skládajícím se z různých příspěvků od celkem 13 světových animátorů a výtvarníků. Taneční disco jízdu původem amerického hudebníka Johna Granta doprovází vedle Anny třeba také festivalovým divákům známý taiwanský umělec Cheng-Hsu Chung.

S vánoční atmosférou autorka pracuje také v další ukázce své zakázkové tvorby. Tentokrát se spojila s organizací Greenpeace, která prostřednictvím milého videa upozorňuje na právo každého člověka dýchat čistý vzduch. Ani v tomto případě totiž není podomácku vyrobená rouška zcela efektivní ochranou.

Mnohem sytější paletu barev, ale i stylizaci postav posunutou jinam než je pro režisérku obvyklé, můžeme vidět v propracovaném reklamním loutkovém spotu pro značku Honest Tea. Video nám objasňuje, jak čaje této značky vznikají, co obsahují a na co můžeme jejich zakoupením zároveň přispět.

Svůj jedinečný styl Anna Mantzaris využila i ve svém nejnovějším videu. Jeho cílem je informovat o nepříliš známém onemocnění plic, kterým je netuberkulózní mykobakterióza (NTM). Nechá-li se člověk brzy vyšetřit, zvyšuje svou šanci, že nebude muset žít jako hrdinka videa. Symbolicky ověšena závažími a pod neustálým žárem, který způsobuje její břímě.

První celovečerní film o slovenském národním hrdinovi Milanu Rastislavu Štefánikovi byl zamýšlený ke 100. výročí založení Československa. Trikový snímek žánrově balancující mezi historickým dramatem, romantickým filmem a dobrodružným thrillerem (navíc s prvky grotesky) natočil slovenský animátor a režisér Noro Držiak, absolvent pražské FAMU, jako svůj celovečerní (režijní) debut. Štefánikova osobnost je pro zvolený žánrový mix víc než příhodná – jako první Slovák podnikl cestu kolem světa, několikrát pokořil Mont Blanc, přežil sestřelení letadla, vytrvale dobýval ženská srdce, zajímala ho astronomie a mezi tím vším stál ještě u zrodu samostatného Československa v roce 1918. Film inspirovaný skutečnými událostmi sleduje život tohoto vytrvalého dobrodruha a intelektuála napříč několika kontinenty. Na konci své cesty se pak hrdina setkává se svou životní láskou. Film s živými herci je proložený stylovými animovanými pasážemi a výtvarně působivými dekoracemi, jež jsou dílem pečlivé postprodukce.

Bývalého mlékaře zradila kráva. Nechtěla se údajně nechat podojit, a tak není divu, že praskla. Je ovšem skutečně chyba na straně němé tváře? Není mlékař přeci jen trochu mimo? Náš „děda“ je jeho nástupcem a poznáváme ho v momentě, kdy za ním na farmu přijedou vnoučata, která tam mají strávit léto. Hnůj, kráva a dojení jsou pro dědu, zásobujícího vesničany bílým zlatem, posvátné. Děcka z města tomu ale vůbec nerozumí, kráva kvůli nim uteče a tím se spustí sled bizarních událostí (zahrnující mj. imobilního „tekutého“ mlékaře, hipíky v lese, stromového boha, medvěda i roboty), nevyhnutelně vedoucích k laktokalypse. Loutková hororová parodie nabídne všechno, jen ne idylické prázdniny u dědečka na estonském venkově. Míra nechutnosti a absurdnosti se postupně zvyšuje společně s vydojeným, na všechny strany stříkajícím kravským mlékem. To naštěstí (v dědově, doufejme, že nikoliv v divákově případě) neutralizuje značné množství vypité vodky. Autoři svým agro-dirty opusem navazují na předcházející kratičké skeče s ústředním hrdinou, které vznikaly pro internet. Vedle množství humorných situací nelze snímku upřít technickou brilanci, se kterou je provedeno prostředí a hlavně stop-motion animace.