Online katalog

Největší odborník na hudbu k animovaným filmům mezi československými skladateli Jiří Kolafa (1930–2001) byl navíc dalším z řady komponistů majících klasické vzdělání na mistrovské úrovni (Pražská konzervatoř, AMU). K velkému množství skladeb, které napsal, se řadí čtyři oratoria, komorní hudba, pět písňových cyklů, přes 300 produkcí pro divadlo, film a televizi. Kromě nahrávání hudby, praktického řízení sborů a hudebně teoretických prací učil od 60. let na pražské DAMU i FAMU. Krátkých autorských filmů má na kontě nejméně 80. Počet dílů seriálů, ke kterým skládal hudbu, se blíží ke 150. Je spojen s režisérskými osobnostmi, jako byly Václav Mergl nebo Břetislav Pojar, kterým od 70. let skládal hudbu téměř ke všem jejich filmům. Deset filmů pak natočil s Garikem Sekem. Hudbou opatřil i všechny kultovní snímky Vladimíra Jiránka. Jeho láska k animaci (a hudbě) se projevovala mimo jiné tím, že nezištně pomáhal studentům UMPRUM s jejich filmy. Ve filmografii Jiřího Kolafy nenajdeme v podstatě nic jiného než hudbu k animovaným filmům, v níž dospěl k mistrovství. Svým jasným zaměřením je tak Kolafa v našem prostředí naprosto výjimečný. Množství hudeb z něj zároveň dělá nejplodnějšího skladatele k československému animovanému filmu. 

Říkání o víle Amálce – Jak potkala beránka Kudrnu

Režie: Václav Bedřich, Československo, 1975, 8 min

Jsouc na řece mlynář jeden

Režie: Jiří Brdečka, Československo, 1971, 10 min

Proč se lidé bojí zajíců

Režie: Jiří Tyller, Československo, 1980, 5 min

C. K. Střelnice

Režie: Miroslav Štěpánek, Československo, 1969, 5 min

Laokoon

Režie: Václav Mergl, Československo, 1970, 11 min

Tvář

Režie: Jiří Brdečka, Československo, 1973, 3 min

Slepice

Režie: Lucie Dvořáková, Československo, 1984, 4 min

Sopka

Režie: Garik Seko, Československo, 1978, 7 min

Navštivte Prahu

Režie: Pavel Koutský, Československo, 1983, 8 min

Ze života klavírů

Režie: Jan Mimra, Československo, 1981, 9 min

Pivo přes ulici

Režie: Václav Bedřich, Československo, 1974, 4 min

Jabloňová panna
Režie: Břetislav Pojar, Československo, 1973, 14 min

Pro řadu lidí je česká animace spojená s večerníčky. Když se v této souvislosti hovoří o hudbě, většině diváků v hlavě vytanou melodie ze seriálů Pohádky z mechu a kapradí či O makové panence. Jejich skladateli, Jaroslavu Celbovi (1924–2013), spolehlivě zajistily nesmrtelnost. Studoval na ČVUT a Univerzitě Karlově v Praze. V letech 1953–57 navštěvoval večerní kurzy Pražské konzervatoře, obor skladba a dirigování. Studoval u Emila Hradeckého. Celba patřil k těm, jejichž hudební talent pečetilo praktické muzikanství, neboť byl aktivním jazzovým baskytaristou. Do mysli nejen malých televizních diváků se nesmazatelně zapsal autorstvím řady hudeb k animovaným filmům, zejména ve spolupráci s režiséry Zdeňkem Smetanou a Václavem Bedřichem. Počtem seriálů, na kterých se podílel, je v naší animaci absolutním rekordmanem (na kontě jich má nejméně 34!). Jeho hudba je inspirovaná lidovou a populární hudbou a moderním jazzem. Je v dobrém slova smyslu „jednoduchá“, přehledná a velmi přístupná jak pro děti, tak pro dospělé. V oblasti artificiální hudby je autorem komorních, scénických, vokálních i orchestrálních skladeb. 

Pohádky z mechu a kapradí – Jak vezli na sáňkách vejce

Režie: Zdeněk Smetana, Československo, 1968, 8 min

Román mourovatého kocoura

Režie: Jaroslav Boček, Československo, 1977, 9 min

Julie a Romeo

Režie: Zdeněk Smetana, Československo, 1971, 5 min

O makové panence – O makové panence a dělostřelci Praskavci

Režie: Václav Bedřich, Československo, 1978, 8 min

Romanetto

Režie: Zdeněk Smetana, Československo, 1963, 7 min

O listonoši, který nechtěl chodit

Režie: Jan Ungrád, Československo, 1976, 7 min

Pásli ovce valasi – Ako sa Kubko a Maťko s medveďom skamarádili

Režie: Ladislav Čapek, Československo, 1972, 6 min

Oh, Shetlandy
Režie: Jaroslav Boček, Československo, 1978, 10 min

Ač není Zdeněk Liška (1922–1983) tak úzce profilován jako skladatel hudby k animovaným filmům (na rozdíl např. od Jiřího Kolafy), je nesporně expertem v oblasti filmové hudby jako snad nikdo jiný. Liška je typickým talentem, projevujícím se hudebně již od dětství, s klasickým vzděláním ve skladbě a na Pražské konzervatoři. O respektu, kterého dosáhl, vypovídají slova kongeniálního Juraje Herze, podle nějž si Liška jako skladatel „dělal, co chtěl“. Hudbu zcela jiného charakteru, než požadoval, však povětšinou pokorně přijal. Jeho tvorba pro animaci se ve svých počátcích vyjadřuje ještě tradičním způsobem (orchestr má více doprovodný ráz a nemá tolik charakteristický významový vztah s filmovým děním). Postupně si ale skladatel vybudoval nezaměnitelný rukopis „filmové hudby sui generis“, projevující se mimo jiné ve svébytném používání elektroakustické hudby. V 50. letech Liška zaujal vůdčí místo ve filmové hudbě vůbec. Spjatý byl od počátků zejména se zlínskou školou (ve Zlíně také žil ve své architektonicky pozoruhodné vile). Od roku 1946 vznikají první díly známých příběhů pana Prokouka režiséra Karla Zemana, na jehož „částečně animovaných“ filmech bude Zdeněk Liška autorsky spolupracovat i v budoucnu. Stane se však především dvorním skladatelem Hermíny Týrlové. Později se Liška významně podílel na tvorbě Jiřího Švankmajera (např. rudolfínským manýrismem inspirovaná Historia naturae nebo Otrantský zámek). 

Inspirace

Režie: Karel Zeman, Československo, 1949, 11 min

Et Cetera

Režie: Jan Švankmajer, Československo, 1966, 8 min

Ukolébavka

Režie: Hermína Týrlová, Československo, 1947, 7 min

Alarm

Režie: Antonín Horák, Československo, 1962, 10 min

Historia Naturae

Režie: Jan Švankmajer, Československo, 1967, 9 min

Uzel na kapesníku

Režie: Hermína Týrlová, Československo, 1958, 14 min

Byt

Režie: Jan Švankmajer, Československo, 1968, 13 min

Příběhy kocoura Modroočka – Já a můj dvojnožec

Režie: Hermína Týrlová, Československo, 1974, 12 min

Kromě slavného Stvoření světa režiséra Eduarda Hofmana zkomponoval Jan Rychlík (1916–1964) hudbu k více než šedesáti filmům. Mezi nejpopulárnější patří Limonádový Joe aneb Koňská opera, Hudba z Marsu a další. V letech 1940–1945 studoval na Pražské konzervatoři skladbu u Jaroslava Řídkého a v roce 1946 absolvoval u téhož profesora i mistrovskou školu. V raných kompozicích byl inspirován jazzem. Věnoval se skladbě taneční hudby. V oblasti vážné hudby pak komponoval nejdříve v neoklasicistním stylu a od 60. let se přiklonil k tzv. Nové hudbě (navázání na Druhou vídeňskou školu atd.) a je dnes odbornými kruhy ceněn jako významný (a ve světě hraný a nahrávaný) skladatel. Rychlík byl i aktivním hráčem na bicí nástroje v orchestru Karla Vlacha a vynikajícím klavíristou. Jeho nejslavnějším dílem na poli animovaného filmu je hudba k již zmiňovanému celovečernímu kreslenému snímku Eduarda Hofmana. Rychlíkova jazzová a „rock'n'rollová“ hudba dala filmu Stvoření světa dynamický rozměr. Šlo vlastně o melodiku „folklóru předměstí“. Jako celek budí film dojem hudebně dramatické revue, členěné na jednotlivé výstupy. Jazzová hudba byla cele ve znamení bigbandového orchestru Karla Vlacha. 

Stvoření světa

Režie: Eduard Hofman, Československo, 1957, 80 min

Wiliam Bukový (1932–1968) pocházel ze slovenské židovské rodiny Brühlových, která se musela od roku 1942 skrývat. Z toho důvodu si všichni členové rodiny změnili po válce příjmení na Bukový. V 60. letech se Wiliam Bukový věnoval koncertní hudbě a hlavně baletu, kde projevil svůj zájem o experimentování s elektronickou hudbou. Novátorský byl například jeho elektronický balet Faust na vlastní libreto, který měl premiéru roku 1966 v New Yorku. Experimentoval s prvky tzv. konkrétní hudby (musique concrète), čehož jistě mohl využít při komponování filmové hudby. Za svůj krátký život se do dějin české kinematografie zapsal pestrou a moderní hudbou k přibližně sedmi desítkám filmů, které se často dočkaly mezinárodního ocenění. Vyhledávaný byl režiséry hraných i dokumentárních filmů, s nimiž spolupracoval i mimo tehdejší Československo. Většina diváků bude jeho jméno jistě dobře znát díky hudbě k nesmrtelnému seriálu Pojďte pane, budeme si hrát. V animaci našel zalíbení díky spolupráci s Břetislavem Pojarem, s nímž vytvořil sedm filmů a zmíněný seriál. Jejich spolupráce začala filmem Lev a písnička, který patří mezi klasická díla světové animace. Za tuto hudbu získal Bukový cenu na festivalu v Annecy. Bukový spolupracoval rovněž s Josefem Klugem a Zdeňkem Milerem – složil například hudbu ke zvukově a hudebně pozoruhodnému dílu Krtek a autíčko. Jeho filmová hudba se vyznačuje originalitou, lehkostí a silnou melodičností. Melodickou invenci uplatnil i ve skladbách pro populární zpěváky. 

Režie: Břetislav Pojar, Miroslav Štěpánek, Československo, 1965, 14 min

Slavík a růže

Režie: Josef Kábrt, Československo, 1967, 10 min

Kouzelník

Režie: Ivan Renč, Pavel Hobl, Československo, 1965, 11 min

Biliár

Režie: Břetislav Pojar, Československo, 1962, 9 min

Poťouchlé skotačinky života

Režie: Josef Kluge, Československo, 1964, 12 min

Lev a písnička

Režie: Břetislav Pojar, Československo, 1959, 14 min

Mezinárodně uznávaný autor klasické hudby Luboš Fišer (1935–1999) se svým dodnes velmi oblíbeným dílem nesmazatelně zapsal do historie české kinematografie. Pracoval na více než 300 filmech a svou plodností je tak srovnáván se Zdeňkem Liškou. Vtiskl podobu mnoha kultovním hraným filmům (např. Valérie a týden divů, Adéla ještě nevečeřela) i seriálům (Arabela). Stejně výrazná je jeho stopa v animovaném filmu spojená především s režiséry Ivanem Renčem a Václavem Bedřichem. Jejich filmům dodal potřebnou monumentalitu i nadsázku. Pestrost jeho záběru dokládá spolupráce s triem Miroslav Macourek, Adolf Born a Jaroslav Doubrava, pro jejichž seriál Mach a Šebestová napsal úvodní hitovou píseň. Dvakrát se spojil také se Zdeňkem Milerem – opatřil nevšední doprovod k jediné epizodě s Krtkem a citovou polohu sobě vlastní dal jeho Romanci Helgolandské. Podílel se také na koprodukční loutkové sérii o Krakonošovi. Jako ukázku mistrovství lze označit kompozici ke snímku O Maryšce a vlčím hrádku. Z námi uváděného filmového pásma také zmiňme parodii na brakovou literaturu – film Smrtící vůně režiséra Václava Bedřicha, kde jsou „hrůzyplné“ melodie žesťových nástrojů podporovány rytmickými ostinaty cembala a bicích nástrojů.

Požár v Kocourkově

Režie: Václav Bedřich, Československo, 1973, 10 min

Krtek a tranzistor

Režie: Zdeněk Miler, Československo, 1968, 8 min

Strážce majáku

Režie: Ivan Renč, Československo, 1967, 11 min

Smrtící vůně

Režie: Václav Bedřich, Československo, 1969, 9 min

Hugo a Bobo

Režie: Adolf Born, Jaroslav Doubrava, Miloš Macourek, Československo, 1975, 12 min

Jezdci z apokalypsy Albrechta Dürrera

Režie: Josef Kábrt, Československo, 1976, 4 min

Mach a Šebestová – O utrženém sluchátku

Režie: Adolf Born, Jaroslav Doubrava, Miloš Macourek, Československo, 1976, 8 min

O Maryšce a vlčím hrádku
Režie: Vlasta Pospíšilová, Edgar Dutka, 1979, Československo, 15 min

Václav Trojan (1907–1983) patřil nesporně mezi nejvýznamnější skladatele hudby v počátcích českého animovaného filmu. Již v roce 1945 začal spolupracovat s doyenem československého animovaného filmu Jiřím Trnkou, kterému zkomponoval hudbu k většině jeho klasických děl. Jmenujme zejména celovečerní filmy: Špalíček – cyklus filmových obrazů národopisných zvyků a her podle průběhu roku, Shakespearův Sen noci svatojánské, Císařova slavíka podle Andersena a velevtipné Osudy dobrého vojáka Švejka. Trojan byl výsostně talentovaným a všestranným hudebníkem a především virtuózním skladatelem. Své vysokoškolské hudební vzdělání završil na mistrovské škole u samotného Vítězslava Nováka. Jako syn fotografa si v sobě vypěstoval cit pro vazbu hudby s konkrétním prostředím a později tíhnul ke scénické hudbě. Využíval klasický orchestr, ale najdeme u něj i elektronické zvuky. Z filmově-historického hlediska je zcela ojedinělá ona symbióza filmaře a skladatele. A také nebývalá „věrnost“ - Trojan komponoval hudbu takřka výhradně Jiřímu Trnkovi.

Zasadil dědek řepu

Režie: Jiří Trnka, Československo, 1945, 10 min

Legenda o sv. Prokopu (ukázka – Špalíček)

Režie: Jiří Trnka, 1947, Československo, 15 min

Ruka

Režie: Jiří Trnka, Československo, 1965, 18 min

Čertův mlýn

Režie: Jiří Trnka, Československo, 1949, 21 min

Árie slavíka (ukázka – Císařův slavík)

Režie: Jiří Trnka, Československo, 1948, 4 min

O Lucké válce (ukázka – Staré pověsti české)

Režie: Jiří Trnka, Československo, 1952, 15 min

Jan Klusák (*1934) byl díky svému nekonformnímu postoji vůči komunistickému režimu považován za „enfant terrible“ české hudby a jednoznačně zůstává jedním z nejvýznamnějších českých skladatelů současnosti. V počátcích své tvorby byl inspirován především neoklasicismem, později jako jeden z prvních prolomil dveře do světa avantgardní hudby Druhé vídeňské školy, resp. Nové hudby, dodekafonie, serialismu atp. Tato hudba se v tehdejším Československu v podstatě nehrála a kritikou byla dehonestována. Klusák od samého počátku své skladatelské dráhy psal scénickou, resp. filmovou hudbu. Zvlášť významná byla jeho spolupráce s Otomarem Krejčou v činohře Národního divadla (např. inscenace Romeo a Julie). Pro film začal komponovat na počátku 60. let (Žebrácká opera Jiřího Menzela a další). Filmaři Nové vlny byl Jan Klusák záhy objeven i jako herec. Z filmové hudby zůstávají nejznámější melodie ke kultovnímu seriálu Nemocnice na kraji města. Bohatá je ovšem i jeho tvorba (zejména pro krátké animované filmy) vznikající mimo jiné ve spolupráci s režiséry Jiřím Brdečkou, Janem Švankmajerem a zejména Jaroslavem Bočkem. 

Putování skřítka Hajáska – Jak je kosmický vír zanesl na planetu okurek a dýní

Režie: Jaroslav Boček, Československo, 1978, 8 min

Co jsem princi neřekla

Režie: Jiří Brdečka, Československo, 1975, 9 min

Pomsta

Režie: Jiří Brdečka, Československo, 1968, 14 min

Třináctá komnata prince Měděnce

Režie: Jiří Brdečka, Československo, 1980, 10 min

Rozmary lásky

Režie: Josef Kábrt, Československo, 1969, 12 min

Sochařka z Poličky

Režie: Jaroslav Boček, Československo, 1970, 13 min

Zánik domu Usherů
Režie: Jan Švankmajer, Československo, 1980, 15 min