Online katalog

Putování papírového draka je vysoce kvalitní program krátkých, tematicky i stylisticky rozmanitých animovaných filmů určený pro nejmenší diváky. Pásmo představuje současné snímky ze střední a východní Evropy. Vhodné je pro děti od čtyř let. Dramaturgie se pečlivě ujali Martina Peštaj, mediální psycholožka a vedoucí programu pro děti a mládež ve Slovinské národní televizi, a Igor Prassel, ředitel mezinárodního festivalu animovaných filmů Animateka.

Komentovaný program je součástí vzájemné spolupráce festivalů Animafest, Anifilm, Fest Anča, Animest a Animateka (CEE Animation Festival Network).

Koyaa – Neposedný papír
Režie: Kolja Saksida, Slovinsko, 2019, 3 min

Pan Noc má volný den
Režie: Ignas Meilunas, Litva, 2016, 2 min

Pouštět draka
Režie: Martin Smatana, Česká republika, Slovensko, Polsko, 2019, 14 min

Ťuk ťuk
Režie: Ivana Guljašević, Chorvatsko, 2018, 4 min

Mitch-Match: Epizoda 6
Režie: Géza M. Tóth, Maďarsko, 2020, 2 min

Pod mrakem
Režie: Filip Diviak, Zuzana Čupová, Česká republika, 2018, 4 min

Prince Ki-Ki-Do: Na útěku
Režie: Grega Mastnak, Slovinsko, 2018, 5 min

Děti na Planetě A: Lesy, vody, tornáda

8+

V rámci letošního doprovodného programu, který nese název Planeta A, jsme připravili také projekce krátkých environmentálních filmů pro menší i větší děti. V tomto pásmu, určeném pro děti od osmi let, uvidíte pestrý výběr snímků. Rozhodně se nejedná o nudně edukační nebo nepříjemně agitační animace. Naopak jde o filmové příběhy či hříčky, které různým způsobem nabízejí vhled do problematiky našeho stále více ohroženého životního prostředí.

Čeká vás pohnuté drama migrujících medvědů, ale také odlehčený příběh zahrady, která se rozhodla se přestěhovat. Jak vážné je ohrožení deštných pralesů, ukazuje oceňovaný brazilský snímek Plantae. Vtipná fiktivní reportáž ze života molekul teplého vzduchu zase dětskému publiku osvětlí, jak vzniká tornádo. A co si upéct k obědu plastové úlovky z našich oceánů? Ironický tón některých filmů, k nimž se řadí i čerstvý studentský film Shoot, pak v závěru vyvažuje kultovní, poetický a hluboce působivý kanadský snímek Muž, který sázel stromy.

A na to, že každý může pomoct planetě zasazením stromu, nás upozorní už protagonistka předfilmu Planeta je Prga z dílny České televize.

Čtyři animované pohádky spojuje nejen jméno scenáristy, dramaturga a příležitostného režiséra Edgara Dutky, ale také originální způsob humoru prosyceného parodií, ironií, hrou s pohádkovými stereotypy a také s narážkami, jež dětským divákům uniknou, zatímco dospělé pobaví.

O Maryšce a vlčím hrádku je příběh o odvaze, obětavosti a věrnosti chudé dívky Maryšky, která díky těmto vlastnostem vysvobodí z tajemného polorozpadlého hrádku zakletou kněžnu a dvanáct panen. Podmanivá loutková pohádka má dodnes velmi silnou, tajuplnou atmosféru. O zlaté myšce je atypická pohádka, v níž máme krále šermířů, který pro samé šermování nemá čas na svou dceru Milču. Ta má spavého učitele klavíru, ale stále mu uniká za sousedem Vendelínem. Při jednom útěku ji čaroděj promění v myš. V Budulínkovi Mandelince je také všechno tak trochu jinak než v klasické verzi této pohádky. Ladovsky stylizovaný Budulínek bydlí s dědečkem a babičkou. Protože je to darebák a neposlucha, dědeček vymyslí, že mu bude říkat všechno naopak. Podobně povedená je Královna koloběžka první natočená podle pohádky Jana Wericha (a s jeho hlasem). Až před mladého krále se dostane malicherný spor hloupého mlynáře a o nic chytřejšího rybáře. Následně vstupuje do hry rybářova pronikavě inteligentní dcera.

O Maryšce a vlčím hrádku
Režie: Vlasta Pospíšilová, Edgar Dutka, Československo, 1979, 15 min

O zlaté myšce
Režie: Edgar Dutka, Československo, 1990, 18 min

Budulínek Mandelinka
Režie: Josef Kluge, Československo, 1979, 14 min

Královna koloběžka první
Režie: Dagmar Doubková, Československo, 1981, 12 min

Film ostravského režiséra Ilji Nováka je nevybíravou satirou na poměry panující mezi vrcholovými sportovci. Na svou dobu byl otevřeně kritický i k reprezentantům tzv. socialistického tábora, což se mu stalo také osudným. Uvedeme verzi filmu, která šla po drastickém zásahu studia do kin, a následně zhlédneme původní snímek. 

Výtvarnice a režisérka Dagmar Doubková a scenárista Edgar Dutka pojali svůj film jako moderní, naučnou a emancipační lekci mladým dívkám, vstupujícím do světa mužů. Ironii a vtip snímku dodává především komentář, ale i vizuální gagy často využívající přiznané topornosti ploškové animace, zde nicméně výborně naanimované.

Satira na stroze účelovou a úspornou architekturu bydlení. Úspěšný architekt, který sám žije v barokním přepychu, navrhuje pro ostatní lidi krychle, krychle, krychle. Když se přesvědčí, že to není právě nejšťastnější způsob řešení bytového problému, osvítí ho geniální nápad a navrhne jehlan. Hudební kulisu tvoří vtipně adaptovaný motiv z Beethovenovy deváté.

Námět a nebývale rozvolněný scénář Edgara Dutky daly vzniknout unikátnímu snímku Bartakiáda. Jde zároveň o bohužel jediný samostatný film využívající geniální humor a vizualitu Miroslava Bartáka, autora kreslených vtipů. Svérázným způsobem nám vypráví o typickém bartákovském hrdinovi, kterému se v pátek třináctého dějí zcela absurdní věci.

Jedno z mistrovských děl české animace, které ale v době vzniku – v čase velkých politických změn – neprávem zapadlo. A to se přitom k nové éře, která měla nastat, nepřímo vyjadřuje. Starý oprýskaný dům tu totiž obývá rodinka figurín. Život členů této „domácnosti“ se odvíjí v rutinních úkonech do té doby, než se v panoptiku zabydlí noví obyvatelé.

Rozverný příběh podle předlohy Josefa Štefana Kubína o tom, jak chudý dráteník pomohl starému hraběti a jeho mladé ženě k potomstvu. Výtvarně je inspirován lidovými malůvkami na skle. Snímek je součástí košilaté, divácky oblíbené Kubínovské trilogie, do níž dále patří Voda čerstvosti (1966) a Všehochlup (1978).

Příběh o odvaze, obětavosti a věrnosti chudé dívky Maryšky, která díky těmto vlastnostem vysvobodí z tajemného polorozpadlého hrádku zakletou kněžnu a dvanáct panen. Podmanivá loutková pohádka má dodnes velmi silnou, tajuplnou atmosféru a formou zpracování osloví publikum bez rozdílu věku.

Přestože (anebo možná protože) je planeta Země sužována řadou neduhů, jejichž původcem jsme my sami, zůstává nevyčerpatelným zdrojem inspirace, nadšení a úžasu nejen vědců z nejrůznějších odvětví, ale i ostatních lidí po celém světě. A právě tento úžas či, chcete-li, láska spojuje filmy tohoto bloku. Ty oslavují a pátrají po tajemství života ve vesmíru (Život na kometě) nebo se noří hluboko pod zmrzlý povrch Antarktidy ve snaze porozumět zemské minulosti (Tajemství v ledu). Tématem dalších je naopak právě samotný povrch Země. Cestováním po něm strávíme Rok v Børfjordu, jak ho technikou hyperlapse zachytil norský režisér Morten Skallerud, a do Austrálie nás vezme kratičký snímek personifikující posvátnou horu Uluru. Čistou zvukově-obrazovou impresí je abstraktní snímek Hladina, který využívá zvuků slýchaných v přírodě. K jejím zákonitostem se s vtipně subverzivním odkazem k člověku zase vyjadřuje film Přirozený řád světa. Mezinárodně oceňované snímky Kráva a Muž, který sázel stromy velikánů světové animace Aleksandra Petrova a Frédérica Backa jsou oba animačně skvělým a výtvarně okouzlujícím svědectvím o přírodě a o místu člověka v ní.

Život na kometě 

Režie: Kathy Smith, Austrálie, 1993, 13 min

Tajemství v ledu 

Režie: Loïc Fontimpe, Francie, 2015, 14 min

Hladina 

Režie: Kayla Parker, Stuart Moore, Velká Británie, 2014, 3 min

Kráva 

Režie: Aleksandr Petrov, Sovětský svaz, 1989, 10 min

Ayers Rock Animation

Režie: Kathy Smith, Austrálie, 1985, 2 min

Rok v Børfjordu 

Režie: Morten Skallerud, Norsko, 1991, 12 min

Přirozený řád světa 

Režie: Mathilde Poigniez, Francie, 2019, 4 min

Muž, který sázel stromy 

Režie: Frédéric Back, Kanada, 1987, 30 min

I když je queer animace relativně nový žánr, existuje už celá řada přelomových filmů od nové generace filmařů, kteří vstoupili na scénu během několika posledních let. Od genderové identity v Purpurovém chlapci a Cut až po ranou kulturu internetových chat roomů v Guy 101, všechny filmy nabízí jedinečný pohled na queer kulturu a identitu. Filmy využívají celou řadu postupů od narativních antropomorfních uvědomění v první osobě ve filmu Líbí se mi holky až po nápadité ženské vize z jiného světa v Entropii. Některé filmy využívají humor a představivost, jiné zase věrné zobrazení prožitých zážitků. Ať už vznikly v Maďarsku, Kanadě či Singapuru za použití stop-motion, klasické animace či pixilace, všechny filmy mají společné poutavé zobrazení zážitků queer lidí.

Entropie
Režie: Flóra Anna Buda, Maďarsko, 2018, 10 min

Ahoj, tady máma
Režie: Daniel Sterlin-Altman, Kanada, 2016, 5 min

Guy 101
Režie: Ian Gouldstone, Velká Británie, 2006, 8 min

Svatý z Dry Creek
Režie: Julie Zammarchi, Spojené státy, 2015, 4 min

Líbí se mi holky
Režie: Diane Obomsawin, Kanada, 2016, 8 min

Mezi námi dvěma
Režie: Tan Wei Keong, Singapur, 2017, 5 min

Purpurový chlapec
Režie: Alexandre Siqueira, Portugalsko, Francie, Belgie, 2019, 14 min

Noční úklid
Režie: Blair Fukumura, Kanada, 2017, 5 min

Cut
Režie: Dar Laor, Izrael, 2015, 3 min

Erma Fiend 1
Autorka: Erma Fiend pro Adult Swim (producentka: Anca Vlasan), zvuk: Mason Brown, Spojené státy, 2020

Erma Fiend 2
Autorka: Erma Fiend for Adult Swim (producentka: Anca Vlasan), zvuk: Mason Brown, Spojené státy, 2020

Večírek na věčnou rozloučenou
Režie: Jonni Phillips, Spojené státy, 2017, 19 min

Studio Pixar je v oblasti celovečerních rodinných animovaných filmů proslulé. Mainstreamové, a přesto kvalitní snímky, které zde vznikají, bývají propracované nejen scenáristicky a dramaturgicky, ale i technologicky. Precizně zvládnuté „třidéčko“ s bezvadnými texturami a dokonalá animace k nim vždycky patřila. Občas se studiu, které vždy sáhne po nejmodernějších technologiích, navíc podaří překročit hranice „kvalitní zábavy“ a vložit do filmu i nějaké hlubší poselství. A to je právě případ oscarového sci-fi filmu Vall-I, uváděného letos Anifilmem v rámci sekce Planeta A.

Znepokojivý příběh se odehrává v roce 2700. Z planety Země je jedna obrovská skládka odpadků, život je de facto udušen. Lidé se už dávno odstěhovali na vesmírnou základnu, zatímco planetu měli vyčistit roboti. Z nich už zbyl ale jen poslední fungující - Vall-I. Ten vytrvale pokračuje v nekonečném úklidu a osamělou každodenní rutinu si zpestřuje sbíráním všelijakých kuriozit. Jeho jediným přítelem a společníkem je šváb. Jednoho dne objeví robot, v němž se po stovkách let samoty probouzí lidské city, malou rostlinku. Že by se na Zemi obnovila fotosyntéza? A právě v tu dobu vysílají lidé na Zemi robotku Evu, která má zjistit, je-li už planeta obyvatelná.

Druhému pásmu, které jsme také sestavili společně s Edgarem Dutkou z jeho tvorby věnované dětem, dominují zvířecí hrdinové a literární adaptace. Připomeneme si méně známý Večerníček o Brundibárech a hmyzí říši se přiblížíme i v úsměvném příběhu dvou nešikovných strašidel (Strašení čmeláků). Kniha Františka Nepila o psu Barykovi má také svou neméně kouzelnou podobu animovaného seriálu, na němž se jako výtvarník podílel Adolf Born a hlas mu propůjčil sám autor. Hned u dvou snímků se pak tvůrci inspirovali Hansem Christianem Andersenem. Prvním je moderní loutkové zpracování pohádky Křesadlo a tím druhým lehce strašidelné, ovšem vizuálně opravdu nevšedně provedené Děvčátko se sirkami. Chybět pak nemůže nestárnoucí Všehochlup, vtipná lidová „poudačka“ podle Josefa Štefana Kubína, kterou pro děti s gustem upravili scenárista Dutka a režisér Smetana. S komentářem nezaměnitelného Františka Filipovského ji zároveň prošpikovali narážkami, které zaručeně pobaví i rodiče.  

Křesadlo
Režie: Dagmar Doubková, Československo, 1985, 17 min

Brundibáři  – O mistra basy
Režie: Zdeněk Smetana, Československo, 1977, 8 min

Děvčátko se sirkami
Režie: Milada Kačenová, Československo, 1984, 7 min

Všehochlup
Režie: Zdeněk Smetana, Československo, 1978, 12 min

Strašení čmeláků
Režie: Zdeněk Smetana, Československo, 1977, 7 min

Já, Baryk – Já Baryk a můj ježek
Režie: Jiří Kubíček, Česká republika, 1997, 7 min

8+

V rámci letošního doprovodného programu, který nese název Planeta A, jsme připravili také projekce krátkých environmentálních filmů pro menší i větší děti. V tomto pásmu, určeném pro děti od osmi let, uvidíte pestrý výběr snímků. Rozhodně se nejedná o nudně edukační nebo nepříjemně agitační animace. Naopak jde o filmové příběhy či hříčky, které různým způsobem nabízejí vhled do problematiky našeho stále více ohroženého životního prostředí.

Čeká vás pohnuté drama migrujících medvědů, ale také odlehčený příběh zahrady, která se rozhodla se přestěhovat. Jak vážné je ohrožení deštných pralesů, ukazuje oceňovaný brazilský snímek Plantae. Vtipná fiktivní reportáž ze života molekul teplého vzduchu zase dětskému publiku osvětlí, jak vzniká tornádo. A co si upéct k obědu plastové úlovky z našich oceánů? Ironický tón některých filmů, k nimž se řadí i čerstvý studentský film Shoot, pak v závěru vyvažuje kultovní, poetický a hluboce působivý kanadský snímek Muž, který sázel stromy.

A na to, že každý může pomoct planetě zasazením stromu, nás upozorní už protagonistka předfilmu Planeta je Prga z dílny České televize.

Planeta je Prga: Duben
Režie: Jakub Hussar, Česká republika, 2020, 3 min

Migranti
Režie: Hugo Caby, Antoine Dupriez, Aubin Kubiak, Lucas Lermytte, Zoé Devise, Francie, 2020, 8 min

Ztracená zahrada / Le jardin perdu
Režie: Natalia Chernysheva, Francie, 2018, 3 min

Pečená ryba
Režie: Guillem Miró, Španělsko, 2018, 4 min

Plantae
Režie:  Guilherme Gehr, Brazílie, 2017, 10 min

Shoot
Režie: Ema Mlynarčíková, Česká republika, 2020, 3 min

Jak vzniká tornádo / Ako vzniká tornádo
Režie: Veronika Kocourková, Slovensko, 2013, 6 min

Muž, který sázel stromy
Režie: Frédéric Back, Kanada, 1987, 30 min

4+

Toto pásmo pohádek je připraveno pro děti od čtyř let. Promítané filmy opět propojuje téma životního prostředí a chování člověka v něm. Princezna Prga nám představí zákeřného Plastora Nezmara a ukáže nám, jak na něj. S problematikou odpadků se ale musí vypořádat i oblíbení Žížaláci, do jejichž lesa zavítá tentokrát bezohledný výletník. I s ním si lesní zvířátka dokážou poradit a dětem předat jasné poselství: odpadky do přírody nepatří!

Nestárnoucí krtek Zdeňka Milera má jiný problém: v lese si založí zahrádku na místě, kde se záhy začíná stavět silnice. Může malé zvířátko vyzrát na obrovský buldozer, který ničí všechno, co mu přijde do cesty? Krtek svůj boj za kus zeleně nevzdává. Jiná pohádka nás zavádí do Afriky – malý chlapec ve filmu §Sněhová vločka zjišťuje, jak by jeho země vypadala, kdyby v ní začalo sněžit. A úplně na konec si promítneme půvabnou pohádku Ztracený a nalezený o osamělosti, síle přátelství a hlavně o tučňákovi, kterého se malý chlapec rozhodne vrátit domů – i když to znamená strastiplnou cestu až na jižní pól.

Planeta je Prga: Únor
Režie: Jakub Hussar, Česká republika, 2020, 3 min

Sněhová vločka
Režie: Natalya Chernysheva, Rusko, 2012, 7 min

Žížaláci: Výletník
Režie: Jaromír Gál, Česká republika, 2012, 7 min

Krtek a buldozer
Režie: Zdeněk Miler, Československo, 1975, 6 min

Ztracený a nalezený
Režie: Philip Hunt, Velká Británie, 2008, 24 min

Píše se rok 1992 a dvanáctiletá Severn Cullis-Suzuki má na Summitu Země OSN v Riu de Janeiru projev o budoucnosti nejen svých vrstevníků. Jak přitom dokazuje většina filmů tohoto bloku, krutě nejistá budoucnost je součástí životů dětí i o téměř třicet let později. A nejenom jejich životů. Své o tom vědí i medvědi ze snímku Protilehlé póly, kterým budoucnost bez dostatku životního prostoru přichystala osudové setkání (s Helenou Bonham Carter v hlavní roli), naopak pouze čistě virtuální šanci dostali živočichové ze soutěžního snímku Mex a zvířata. Na hrabivost poškozující okolí upozorňuje barevně okouzlující Prokletí Západu a důležitost prostředí, ve kterém žijeme, poznává i mladý hrdina snímku Divočák. Trpce humornými příspěvky k současným problémům jsou hudební snímek Vánoce bez sněhu B. Plymptona a Pivo přes ulici V. Bedřicha. Snahu o nalezení řešení reprezentuje film Cesty k zelené ekonomice, namluvený legendárním britským přírodovědcem Davidem Attenboroughem, a zpověď dalšího jejího ochránce Bright Spots. „Když to neumíte opravit, přestaňte to rozbíjet,“ vyzvala Severn světové politiky třicet let před vznikem hnutí Fridays for Future. Její emotivní projev doprovázený společným dílem více jak dvaceti režisérů a režisérek tento blok uzavírá.

Prokletí Západu 

Režie: Sam Lane, Spojené státy, 2018, 7 min

Symfonie č. 42 

Režie: Réka Bucsi, Maďarsko, 2014, 10 min

Katastrofy 

Režie: Pavel Koutský, Československo, 1984, 6 min

Světlá místa 

Režie: Jilli Rose, Spojené státy, 2016, 8 min

Oslunění 

Režie: Léa Fabreguettes, Francie, 2015, 6 min

Balada o domě na Holland Island  

Režie: Lynn Tomlinson, Spojené státy, 2015, 5 min

Mex a zvířata 

Režie: Elisa Gleize, Kanada, 2020, 8 min

Cesty k zelené ekonomice 

Režie: Natasha Serlin, Velká Británie, 2011, 6 min

Divočák / 

Režie: Bella Szederkényi, Německo, Francie, Maďarsko, 2016, 14 min

Pivo přes ulici 

Režie: Václav Bedřich, Československo, 1974, 4 min

Protilehlé póly 

Režie: Paloma Baeza, Velká Británie, 2017, 12 min 

Vánoce bez sněhu 

Režie: Bill Plympton, Spojené státy, 2017, 3 min

Jsem sice jenom dítě… 

Režie: Simone Giampaolo + collective, Švýcarsko, 2020, 6 min

Současní umělci jsou vystaveni nutnosti vytvářet nové jazyky a obrazy schopné zachytit rychle postupující klimatickou katastrofu v celém jejím přírodním, lidském, společenském a historickém rozměru. Větší uměleckou výzvu si lze jen těžko představit. Naše festivalová komunita by během čekání a snění o novém symbolickém řádu, který by nám ukázal, jak překonat krizi, probudit naší dřímající schopnost kolektivní a mezidruhové solidarity a individuální vůle a zodpovědnosti za záchranu toho, co je kolem nás nejcennější, měla také přispět svým dílem. Jde o cvičení ve vnímání, dekódování a interpretaci filmů jakožto kulturních textů vypovídajících o současných obavách, snahách a touhách. O uváděném programu lze diskutovat čistě v rámci použitých technik, kulturní kritiky či filmařských kvalit. Pokud se na něj však podíváme z jiného pohledu, možná zjistíme, že metafory obsažené ve filmech – vtisknuté do pohybů loutek, barevné kompozice či tělesnosti animovaných předmětů – rozšiřují známé/vyčerpané kategorie diskuse, jejich význam se posouvá směrem k sémantice jakéhosi nového jazyka a velké plátno se ukazuje v novém světle. Abychom se smířili s tím, že obvyklý řád věcí je nenávratně pryč, pomůže nám opakovat si toto cvičení při každé příležitosti. Užijte si projekci.

Kurátorka programu Olga Bobrowska

Mašiny
Režie: Tétshim & Frank Mukunday, Belgie, Demokratická republika Kongo, 2019, 10 min

Zima v pralese / Talv vihmametsas
Režie: Anu-Laura Tuttelberg, Estonsko, Litva, Mexiko, 2019, 9 min

Pštros / Avestruz 
Režie: Agostina Ravazzola, Argentina, 2019, 5 min

Slon / Słoń
Režie: Dominika Wilkosz, Polsko, 2019, 7 min

Sororal
Režie: Louise Mercadier, Frédéric Even, Francie, 2020, 15 min

Pandora
Režie: Matthias Lerch, Německo, 2020, 7 min

Havířka Nadira
Režie: Negar Elodie Behzadi, Kate Jessop, Velká Británie, 2019, 3 min

Tiší vyslanci / Botschaften
Režie: Daniel Höpfner, Německo, 2020, 15 min

Příběh Planety A se psal stovky milionů let v souladu s životními podmínkami, které planeta a okolní vesmír vytvářely. Až během posledních několika dekád pozorujeme, že se ve vývoji „něco pokazilo“.

Témata evoluce a toho, jak se vývoj života na naší planetě vybral nechtěným směrem, spojují žánrově, animačně i výtvarně různorodé filmy zařazené v tomto bloku. Vliv člověka na vývoj zvířecích druhů, jejich nenávratné mizení, násilné domestikování, průmyslové zneužívání, modifikace, zbytečná krutost či přemnožení zaujalo totiž řadu autorů. Někteří z nich jdou cestou ironické kritiky (Co jsme udělali slepicím), jiní experimentu (Tasmánský tygr) či nenarace (Sen o vodě), další nahlížejí téma pomocí absurdní grotesky (Pandy). Autor filmu Zatímco Darwin spí si pomocí málo používané techniky hyperlapse (replacing) pohrává s rozmanitostí přírody, kterou reprezentují mrtví živočichové přišpendlení ve vitrínách muzea. Animačně vytříbený a silně sugestivní je také mnoha cenami ověnčený hudební film Sloní píseň. Kuriozitu v tomto bloku představuje ploškový snímek Krabi, který osciluje mezi žánry sci-fi a hororu, a znepokojující ráz celého programu pak umocňují filmy Nigel a Hemžení. První vypráví o zmateném mořském ptáku, který se snaží zahnízdit s betonovou družkou, a druhý o tom, jak příroda dokáže ve zdánlivě nenápadné příhodě razantně vrátit úder lidské krutosti.

Sen o vodě 

Režie: Koji Yamamura, Japonsko, 2017, 11 min

Nigel

Režie: Natasza Cetner, Velká Británie, 2020, 9 min

Krabi 

Režie: Václav Mergl, Československo, 1976, 11 min

Hemžení 

Režie: Joni Männistö, Finsko, 2011, 8 min

Co jsme udělali slepicím 

Režie: Josef Hekrdla, Vladimír Jiránek, Československo, 1977, 6 min

Tasmánský tygr 

Režie: Vergine Keaton, Francie, 2018, 14 min

Sloní píseň  

Režie: Lynn Tomlinson, Spojené státy, 2018, 8 min

Zatímco Darwin spí 

Režie: Paul Bush, Velká Británie, 2004, 5 min 

Pandy 

Režie: Matúš Vizár, Česká republika, Slovensko, 2012, 12 min

Pásmo představuje pestrou mozaiku témat, přístupů a forem queer animace od poloviny 20. století do počátku milénia. Na tituly nepříliš bohaté pole queer animace tohoto období nahlíží skrze autorství, možnost queer čtení, téma, práci se žánrem či aktivistický potenciál snímků. Barbara Hammer reflektuje pandemii AIDS, přední rakouská umělkyně Maria Lassnig se ptá na hranice mužství a ženství, Barry Purves mistrovským způsobem pracuje s estetikou mužského těla a antickými bájemi v Achillovi a hvězdný Norman McLaren tematizuje násilí v boji dvou sousedů o křehkou květinu. Blok přináší průkopnické tituly natočené s minimálním rozpočtem, ale originálně odrážející dobové uvažování o sexuální identitě či narušující žánrové stereotypy: Paul Kim nechává v 70. letech kníratého šéfa zamilovat se do svalnatého podřízeného, Heidi Kull ve svém noiru proti sobě staví lesbické nájemné vražedkyně. Craig Boreham blowjobem na veřejných záchodcích propojuje Ježíše, kožeňáky i mimozemšťany a May Trubuhovich vzývá ženské ikony ve variaci na klasická umělecká díla. Vztah Johna s Michaelem trpících Downovým syndromem a hledání vlastní identity v 1977 odráží nárůst zájmu filmových festivalů o queer animaci. Svérázný příspěvek v boji proti HIV, paradoxně přetékající negativními stereotypy, představuje francouzská televizní kampaň za bezpečný sex. Od kreseb na okraj skicáku a krátkých filmů pro komunitu až po filmy oslovující mezinárodní publikum. Jedenáct snímků napříč šesti dekádami.

Sousedi
Režie: Norman McLaren, Kanada, 1952, 8 min

Linie
Režie: Maria Lassnig, Rakousko, 1972, 10 min

Queerdom
Režie: Paul Kim, Lew Gifford, Spojené státy, 1978, 9 min

Snow Job: Mediální hysterie okolo AIDS
Režie: Barbara Hammer, Spojené, 1986, 8 min

Mé vražedkyni s láskou
Režie: Heidi Kull, Německo, 1991, 9 min

Nanebevzetí
Režie: May Trubuhovich, Nový Zéland, 1995, 4 min

Achilles
Režie: Barry Purves, Velká Británie, 1995, 11 min

Kuřba
Režie: Craig Boreham, Austrálie, 1997, 3 min

John a Michael
Režie: Shira Avni, Kanada, 2004, 11 min

Kampaň proti AIDS – Sugar Baby Love
Režie: Wilfrid Brimo, Francie, 2006, 3 min

1977
Režie: Peque Varela, Velká Británie, 2007, 9 min

Nezapomenutelný nizozemský snímek Wildebeest s bezelstnou turistkou Lindou v hlavní roli otevírá blok filmů, v nichž je člověk součástí svého okolí, neoddělitelným prvkem velkého přírodního cyklu. Nebo alespoň v ideálním případě. Linda se vypraví na safari se zálesáckým manželem, aby splynula se stádem svých oblíbených zvířat (která ve filmu můžeme pozorovat i na reálných záběrech). Nehostinnou tvář divoké přírody a hrozbu člověku zažije v polském snímku Šum lesa jeho ztracený hrdina, zatímco klasický britský film Statek na kopci nás pozve na idylické hospodářství v lůně přírody, kde všechno má svůj rytmus a řád. K tomu se hlásí také meditativní Cyklus 1 a hypnoticky plynoucí rostlinná abstrakce Mikrofobie z dílny výrazné rakouské režisérky se zálibou v environmentálních tématech Nikki Schuster. Výpravu zpátky na stromy uzavírá epický snímek Legenda o lese věhlasného japonského tvůrce mangy a všestranného génia Osamu Tezuky. Film z roku 1987 se vyznačuje nejen škálou výtvarných stylů snažících se reflektovat vývoj animovaného filmu jako média, ale i klasickým hudebním doprovodem Čajkovského symfonie a především svým filozofickým rámcem. Ten nastoluje nadčasová témata soužití, harmonie a respektu.

Wildebeest

Režie: Nicolas Keppens, Matthias Phlips, Belgie, 2017, 19 min

Mikrofobie 

Režie: Nikki Schuster, Rakousko, Dánsko, 2010, 7 min

Statek na kopci 

Režie: Mark Baker, Velká, 1989, 18 min

Šum lesa / Szum lasu 

Režie: Zdzisław Kudła, Polsko, 1973, 9 min

Cyklus 1 

Režie: Xaver Böhm, Benedikt Rugar, Sebastian Lörscher, Céline van de Velde, Malte Seddig, Německo, 2011, 2 min 

Legenda o lese 

Režie: Osamu Tezuka, Japonsko, 1987, 30 min

Ateliér animace na pražské UMPRUM je nejstarší školou svého druhu v dnešní ČR a na podzim oslaví 70. narozeniny. Pod rukama více než 200 jeho absolventů v něm vzniklo už přes 1000 filmových počinů, mezi nimiž jsou krátké filmy, videoklipy, znělky i cvičení. Pásmo je ochutnávkou i pozvánkou na podzimní oslavy a filmovou výstavu, která bude zahájena 2. září 2021 v Galerii UM. V rámci příprav výročí si studenti v aktuálním nelehkém akademickém roce museli poradit mimo jiné i s úkolem reagovat vlastním autorským filmem na osobnost, skupinu nebo směr, který je v pestré paletě absolventů zaujal. Při práci vycházeli z principů animovaného dokumentu, a to ať už ve vývoji, či v rámci samotné realizace. Pásmo představí nejen tyto vybrané čerstvé snímky vzniklé ve spolupráci studentů animace na UMPRUM, plzeňské Sutnarky a scenáristiky FAMU, ale i studentskou tvorbu jejich předchůdců.

Jepice 

Režie: Ingrid Glaserová, Československo, 1982, 4 min

Potopa

Režie: Zuzana Bartová-Zintlová, Československo, 1983, 4 min

Ilustrovaná žena 

Režie: Pavla Řezníčková, Československo, 1969, 5 min

Proměny 

Režie: Václav Mergl, Československo, 1964, 5 min

Mise UMPRUM 

Režie: Jitka Uhříčková, Česká republika, 2021, 4 min

Vizitka 

Režie: Radim Jurda, Česká republika, 2006, 1 min

Nusle

Režie: Jakub Dvorský, Česká republika, 2001, 1 min

Vizitka 

Režie: Jaromír Plachý, Česká republika, 2009, 1 min

Asi nějaký kouzlo 

Režie: Veronika Skalická, Česká republika, 2021, 3 min

Tisíc a jedna noc 

Režie: Filip Pošivač, Česká republika, 2008, 3 min

CRASH! BANG! BOOM! 

Režie: Iris Hobson-Mazur, Česká republika 2021, 2 min

Za zvukem něco je 

Režie: Julie Lupačová, Česká republika, 2019, 9 min

Volné ruce 

Režie: Thanh Mai Tranová, Česká republika, 2021, 3 min 

Domov 

Režie: Lukáš Fišárek, Česká republika, 1994, 1 min

402 

Režie: Patrik Trska, Česká republika, 2021, 4 min

Kapitán Pejsek 

Režie: Michaela Kukovičová, Česká republika, 1995, 3 min

Čampulka 

Režie: Anna Wysocká, Česká republika, 2021, 6 min

Lví srnka 

Režie: Nina Čampulková, Československo, 1974, 1 min

Když se Ašitaka, mladý a poslední z princů starobylého rodu Emiši, rozhodne zachránit malou vesnici před rozzuřeným lesním démonem, netuší, že mu jeho hrdinský skutek nadobro a fatálně změní život. Dotyk obrovského kance-démona plného nenávisti vůči lidem mu totiž způsobí zranění hlubší, než se na první pohled zdá. Aby se nenávist zhmotněná v ošklivé ráně nerozšířila a nepřivodila smrt Ašitakovi ani dalším lidem, vydává se princ do daleké země za tajemným Duchem lesa, který jako jediný dokáže zranění vyléčit. Doputuje tak až do města železných hutí, které vede tvrdá paní Eboši, a to na úkor starobylých lesů všude kolem: jak se město rozšiřuje, zbývá lesním duchům čím dál méně prostoru k životu. Železná střela, která ducha-kance proměnila v běsnící nestvůru, pocházela právě z jejích dílen. Ašitaka se tak ocitá na pomezí dvou zdánlivě nesmiřitelných světů – mezi říší starých lesních duchů, nad jejichž životem i smrtí bdí chvílemi podivně lhostejný Duch lesa, a městem, v němž paní Eboši dává práci malomocným a drží ochrannou ruku nad místními ženami. Jestli je vůbec možné zvolit si jednu z obou stran, pozná Ašitaka díky tajuplné dívce San, princezně Mononoke, která na město paní Eboši opakovaně útočí se svou vlčí rodinou. Klasický snímek legendárního režiséra Hajaa Mijazakiho vyniká nádhernou, propracovanou ruční animací a kromě environmentálního poselství nese i jeden ze základních znaků jeho filmů, totiž nejednoznačnost dobra a zla.

Jedním z nejviditelnějších a nejhmatatelnějších problémů, které obyvatelé Planety A mají, jsou odpady. Jsou odpudivé, prokazatelně škodlivé a vlezle všudypřítomné. Snahy o jejich eliminaci selhávají. Znečistění vody, vzduchu, půdy… vyberte si, na každého se dostane. Není proto divu, že se tomuto tématu animátoři důkladně a dlouhodobě věnují. Nejstarší z „odpadních“ filmů v tomto programu je už z roku 1972, ale našli bychom i starší. A způsobů, jak se s proradným smetím vypořádat, je mnoho. Inspirací pro název i samotný program se stal snímek Orgiastic Hyper-Plastic, vystihující nevyhnutelnost a ambivalenci soužití s „našimi“ odpady. Jde to ale i mnohem přímočařeji (Big Bang, Přes hranu či Vzduch!) nebo symboličtěji (Castillo a sumec). Divácky vděčné a pro filmaře lákavé je popustit uzdu fantazii, nechat odpady ožít a obsadit je a jejich rezidua do fiktivních, ale velice realistických kulis (Doba rezavá, Hybridi, Ropáci). Skrytou krásu a tajemství odhozených věcí pak nacházíme v bezdějovém snímku Nepřítomný, jehož název zároveň vyslovuje zatím bohužel jen zbožné přání obyvatelů Planety A ohledně odpadu.

Castillo a sumec / Castillo y el Armado

Režie: Pedro Harres, Brazílie, 2014, 14 min

Big Bang

Režie: Bruno Bozzetto, Itálie, 1990, 4 min

Doba rezavá

Režie: Franceco Aber, Alessandro Mattei, Itálie, 2014, 8 min

Želví svět

Režie: Nick Hilligos, Austrálie, 1998, 8 min

O odpadu / Es geht um Müll  

Režie: Lisa Meier, Německo, 2020, 4 min

Hybridi

Režie: Florian Brauch, Matthieu Pujol, Kim Tailhades, Yohan Thireau, Romain Thirion, Francie, 2017, 6 min

Když Zemi vládli lidé

Režie: Stephen Ong, Velká Británie, 2010, 3 min

Nepřítomný

Režie: Nikki Schuster, Německo, 2015, 7 min

Přes hranu

Režie: Lev Voloshin, Moldavsko, 2019, 1 min

Diminuendo

Režie: Henrike Lendovski, Spojené státy, 2020, 3 min

Vzduch!!

Režie: Paul Driessen, Kanada, 1972, 2 min

Orgiastic Hyper-Plastic

Režie: Paul Bush, Dánsko, Velká Británie, 2020, 7 min

Ropáci

Režie: Jan Svěrák, Československo, 1988, 20 min 

Nostalgií prodchnutý, nápaditě pojatý a precizně animovaný – takový je mimo jiné celovečerní film Jiřího Barty Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny? Nechat zapomenuté a odložené předměty ožít a vytvořit vlastní specifický svět je režisérův oblíbený přístup. V podobném duchu a rovněž ve spolupráci s Edgarem Dutkou coby scenáristou a dramaturgem vytvořil již dříve krátký film Klub odložených (1989).

Na jedné půdě si v zaprášeném kufru zařídili útulný domov čtyři kamarádi: panenka Pomněnka, požitkářský a trochu líný medvídek Mucha, marioneta – dřevěný rytíř Krasoň a rtuťovitý plastelínový skřítek Šubrt. Jsou veselí, hraví a každý den u snídaně si vylosují, kdo má ten den narozeniny. Oslavenci zahrají písničku, krásná Pomněnka mu upeče dort a pak své kamarády vypraví „do práce“. Mucha je výpravčím na nedalekém nádraží, Šubrt strojvedoucím a rytíř Krasoň jezdí denně vlakem do Dračí sluje, kde svádí lítý boj s nafukovacím Drakem. Idylu jejich veselých her a hravých rituálů však zničí vládce Říše Zla – pobronzovaná sádrová „Hlava“. Nařídí svým sluhům, aby Pomněnku unesli. Kamarádi se ji ale vydají zachránit. Cestou na ně číhají nebezpečné překážky a na pomoc jim přicházejí i další obyvatelé půdy v čele s chytrou myškou Sklodowskou. Na úspěšný film, který na festivalech získal mnohé ceny i nominace, navázala s několikaletým odstupem také divadelní inscenace.

3+ 

Máloco ze současné české animace pro děti upoutalo tolik pozornosti a vzbudilo tolik nadšení jako příběhy dvou mlsných medvědů. Oblíbený seriál, k němuž vznikla už i kniha a kuchařka, tvoří v režijním tandemu výrazné mladé české autorky Kateřina Karhánková (autorka Plodů mraků, 2017) a Alexandra Májová (Mythopolis, 2013). Poutavá vizuální podoba situovaná na bílé pozadí, propracovaná, sytě barevná a přitom dětem sympaticky srozumitelná, je dílem Filipa Pošivače (Až po uši v mechu, 2015).

Seriál má podtitul „veselá dobrodružství dvou věčně hladových chlupáčů“. Přátelští medvědi Miška a Nedvěd žijí ve svém domku v lese a velmi je zajímá, co by mohli ochutnat za dobroty. Cesta k lahůdkám, které si usmyslí, že budou jíst, ale není vždycky jednoduchá. Drobný Miška často ztrácí naději, že cíle dosáhnou, ale racionálnější a mohutný Nedvěd si většinou ví rady. A protože se rozmlsaní medvědi ve své honbě za danou pochoutkou nedají odradit, tak si nakonec dobře pochutnají. Jako bonus uvidíte po skončení pásma film o seriálu Mlsné medvědí příběhy. V krátkém filmu s názvem Jak jsme vznikli se od Nedvěda s Miškou dozvíte, co všechno výroba takového seriálu obnáší.

Co byste řekli na letní tábor, kde vedoucí jsou náctileté čarodějnice a který je situovaný na ostrov, jejž obývají nejroztodivnější tvorové včetně oživlých předmětů? Díky magii zde tak úplně nefungují zákony fyziky a někdy ani logiky. Přesně takový je tábor, na který se vydávají nic netušící kamarádi Oscar a Ježka. Zatímco Ježka je nadšená, Oscar si musí nejprve zvyknout. Společně tu pak prožijí to nejúžasnější léto. Postupně se mimozemšťané, mluvící stromy a spousta dalších prapodivností stanou přirozenou součástí jejich prázdninového dobrodružství.

Úspěšný seriál čítá v každé sérii desítky epizod, prodchnutých tajemnem i poťouchlým humorem. Postavy tu objevují stále nová a nová tajemství tohoto magicky přitažlivého místa. Tvůrci se navíc v rámci žánru fantasy vyřádili i na výtvarné podobě postav a rozličných originálních prostředí a předmětů. Humor přitom převažuje tajemno, takže se diváci budou spíš smát než bát. Táborový ostrov vytvořila animátorka a scenáristka Julia Pott, která se podílela i na posledních dvou řadách legendárního Času na dobrodružství.

Život na Zemi ovlivňoval člověk již před mnoha tisíci lety. Už naši předkové vypalováním vegetace či loveckými výpravami měnili ráz pravěkých porostů a společenstev živočichů. Není to ovšem tak dlouho, kdy si odborníci troufli začít o člověku uvažovat jako o zásadní příčině změny podoby Země. Příznačně na přelomu tisíciletí geochemik P. J. Crutzen a biolog E. Stoermer navrhli pro období historie planety významně poznamenané činností člověka termín antropocén. Ve stejnojmenném bloku se vydáme prozkoumat, jak se tento „věk člověka“ odráží v přírodě i v nás samotných. Poutavým exkurzem do vývoje západní civilizace nás ve filmu Bůh šel napřed provedou dvě nesmrtelné husy. To, jak vnímáme okolní přírodu a okolnosti vlastního života, již v roce 1981 vtipně okomentovali J. Hekrdla a V. Jiránek filmem Zpráva o stavu civilizace či J. Barta v socialistickými kulisami poznamenané realitě Projektu. Vtipný pohled na jadernou energetiku přináší mockument Lucens, dopady krajinného inženýrství na osudy místních obyvatel zase mapuje Želivka. Vztah člověka k přírodě jako ke zdroji obživy i hlubokých vazeb na domov přibližuje drsný film Rybolov o prastaré velrybářské tradici Faerských ostrovů. Jak si stojí člověk v období antropocénu? Otázku po sebereflexi klade satirický Lední Barry a závěrečná metaforická Archa.

Během prací na filmu Hmyz surrealistického tvůrce Jana Švankmajera, na němž se Jan Daňhel podílel jako střihač a Adam Oľha jako kameraman, byli osloveni producentem Jaromírem Kallistou a právě Janem Švankmajerem, aby se skrze dokumentární film pokusili odhalit a zakonzervovat tvořivé procesy, kvasící v útrobách jejich filmové společnosti Athanor. V Athanoru – středověké alchymické peci – spolu soupeří tři principy: Rtuť, Síra a Sůl. Ten třetí v tomto případě představuje Švankmajerova osudová žena a mimořádná spolupracovnice Eva Švankmajerová, s níž prožil 45 let společného života, bytost, která, ačkoli zemřela v roce 2005, působí dodnes jako trvalé a vše prostupující hermeticky neoddělitelné agens. Bez její kritické intuice a k permanentnímu osvobozování neustále vybízejícího ducha by Švankmajerova tvorba nebyla kompletní a byla by zcela nepochybně jiná.

Producent a surrealista – jak to jde dohromady? Jsou to spojité nádoby? Dají se obsese, štítivosti, magické myšlení, hry, infantilismus, imaginace a nevědomí, něco tak bytostně tekutého a procesuálního vůbec prodat? Dá se proces tvorby nacenit a zpeněžit? Kde se vlastně bere, jaké je jeho zřídlo? Co je „krutý teror lásky“, tato Kallistova producentská metoda, jak vyextrahovat ze spolupracovníků co nejvíce „sladké“ šťávy? Zároveň měli tvůrci obavy z pověstné uzavřenosti Jana Švankmajera, který až dosud jakoukoli výraznější sebeprezentaci odmítal. Byli však překvapeni, že jim dovolil vstoupit i do značně hlubinných vrstev a laločnatě intimních zákoutí své osobnosti a svého života.

Film nekatalogicky rozkrývá Švankmajerovo dosavadní myšlení a tvorbu, nechce být pouhým shrnujícím dokumentem, ale především živým, imaginativním a hravým situačním filmem. A především ukazuje, že i světová kinematografie může vznikat „na koleně“ a že skrze autentický prožitek magického světa lze možná zvítězit… i nad smrtí.

Díl z úspěšného seriálu o mlsných medvědech, který spolurežírovala Kateřina Karhánková a jehož výtvarníkem je Filip Pošivač. Medvědům se nahromadí spousta špinavého nádobí a ani jednomu se ho nechce mýt. Zavolají proto na pomoc medvídka mývala, který má mytí v krvi. Ukáže se ale, že bleskurychle umýt nádobí není jen tak.

Jedna parádivá ovečka pečuje o svou vlnu s příliš horlivou snahou: máčí, myje, šamponuje, fénuje. Čeho je ale moc, toho bývá někdy přeci jen příliš. A jak tato krátká, sympaticky výtvarně naivní moralitka ukazuje, touha po dokonalosti se může pořádně zvrtnout. Výsledkem je pak pravý opak toho, čeho chtěl snaživec dosáhnout.

Ve své době jeden z nejúspěšnějších českých studentských animovaných filmů, který objel mnohé festivaly. Příběh začíná po setmění. Bazén ve městě je zavřený a prázdný, dokud si nepřijdou zaplavat dva samotáři. Autorka si připravila pro diváky nečekanou pointu.

Autorka navazuje na svůj úspěšný titul Swimming Pool a setrvává ve světě postav z řecké mytologie. Setkáváme se i s hrdiny předchozího filmu, především však sledujeme každodenní trable medúzy samoživitelky a jejího potomka. Vedle nich je snímek zabydlen celou řadou vtipně stylizovaných známých tvorů, kteří v Mythopoli žijí svůj „obyčejný život".

Další z dílů úspěšného, oceňovaného a dětmi oblíbeného seriálu o mlsných medvědech. Předpověď počasí hlásí sněhovou nadílku, a je proto nejvyšší čas uložit se k zimnímu spánku. Jenže medvědy zaujme informace o sněhových pusinkách a dalších dobrotách, které se dělají ze sněhu. Rozhodnou se proto si na sníh počkat.

Vtipná hříčka je nevšedně pojatým podobenstvím mezilidských vztahů. Muž zde ovšem neřeší problémy ve vztahu se ženou, ale s dotěrným domácím spotřebičem. Emoce a hormony nakonec dokážou toto minimalistické, výtvarně nápadité domácí drama obrátit nečekaným směrem a přinést tak překvapivou pointu.

Pásmo Kola, pračky a jiné bytosti představuje různé animační techniky, jejichž pomocí nám filmaři z Chorvatska, České republiky, Rumunska, Slovinska a Slovenska prezentují svůj světonázor. Výběr obsahuje 10 krátkých filmů se zajímavými příběhy a zpracovaných technikami od stop-motion až po 3D animaci. Některé filmy jsou humorně laděné, jiné se věnují závažným problémům, s nimiž se každodenně potýkáme.

U tohoto programu se můžete pohodlně usadit, uvolnit se a užít si kvalitní filmařinu, ale zároveň se také nad filmy zamyslet a později o nich diskutovat, ať už se svými přáteli milujícími film nebo s filmovými odborníky.

Kurátorem tohoto pásma sestaveného v rámci společných aktivit CEE Animation Festivals Network je Mihai Mitrică.

Kohoutí opera
Režie: Kata Gugić, Chorvatsko, 2020, 4 min

Pračka
Režie: Alexandra Májová, Česká republika, 2020, 5 min

Noční pták
Režie: Špela Čadež, Slovinsko, 2016, 9 min

Kdesi / Ceva
Režie: Paul Mureșan, Rumunsko, 2018, 9 min

Loučení
Režie: Leon Vidmar, Slovinsko, 2016, 6 min

Divoké bytosti
Režie: Marta Prokopová, Michal Blaško, Slovensko, 2019, 9 min

Blaženost nenadálé smrti
Režie: Sergiu Negulici, Rumunsko, 2016, 15 min

Cyklisti
Režie: Veljko Popovic, Chorvatsko, 2018, 7 min

Žlutá
Režie: Ivana Šebestová, Slovensko, 2017, 7 min

Dcera
Režie: Daria Kashcheeva, Česká republika, 2019, 15 min

Žila, byla jednou jedna tlupa mývalů, kteří měli rádi svou pohodu a klid. I když je pravda, že tu a tam mezi nimi došlo i k nějakým těm potyčkám. V podstatě šlo ale o mírumilovné tvory, kteří jsou podle japonského folkloru nadáni kouzelnými schopnostmi (podobně jako lišky). Jakmile se tedy jejich domov ocitl v nebezpečí před nenechavými bagry a buldozery stavebních firem, rozhodli se, že s tím přeci jen musí něco udělat a konečně naplno využít svých schopností, na které málem zapomněli. Jednoduchá zápletka mnohovrstevnatého filmu Isaa Takahaty ze slavného studia Ghibli, který se proslavil především válečným dramatem Hrob světlušek, zdánlivě slibuje podívanou především pro děti. Tento pozoruhodný snímek ovšem díky své divoké obrazotvornosti, nápaditosti a především celé škále komplexních témat zaujme i dospělého diváka. Pozoruhodné přitom nejsou jenom způsoby, jakými se mývalové snaží odradit lidi od zničení jejich domova, ale i reakce jejich protivníků či především prohlubující se rozpolcenost mývalího společenství v názoru na další postup. Takahata tak v bravurně animovaném snímku nezkoumá pouze problém třecích ploch mezi tím, co chápeme jako přírodu a co jako civilizaci, ale klade si hlubší otázky po povaze lidské (či mývalí) duše, po možnostech proměny jednotlivce i celých společenství.  Tedy otázky navýsost aktuální i v dnešní době zatížené environmentální krizí.

Řada filmů kombinuje animaci s reálným filmem. Málokterý filmař však musel pracovat s něčím tak rychlým a nepolapitelným, jako je ježek Sonic. Do filmu utekl z videohry, aby se v něm střetl se skutečným padouchem. Modrý superrychlý ježek Sonic totiž patří k největším videoherním legendám. A o legendách se obvykle točí životopisné a často nudně důstojné filmy. Jenže o bláznivém, superrychlém a navíc i mimozemském ježkovi Sonicovi mohla vzniknout jedině komedie, ve které hrdina rychlostí toho nejrychlejšího blesku prchá před svým neúnavným pronásledovatelem Doktorem Robotnikem.

Schopnost utíkat nejrychleji ze všech na světě (na jakémkoliv světě, v němž se právě vyskytuje) by ježek Sonic bez mrknutí oka vyměnil za opravdového kamaráda. Ze svého lesního útočiště sice chodí navštěvovat dobráckého maloměstského šerifa Toma, ale ten se tak úplně nepočítá, protože si Sonica při jeho rychlosti ještě nestačil všimnout. A Sonic se snaží nezanechávat stopy své přítomnosti, protože ví, že by pak po něm šli. Kdo? Všichni! Jenže i ten nejopatrnější ježek může udělat malou chybu, kterou v jeho případě bylo dočasné vypnutí elektřiny v polovině Ameriky. Bezradná a znepokojená vláda na odhalení příčin kolosálního výpadku najme toho vůbec nejschopnějšího génia, lehounce šíleného Doktora Robotnika. A ten velmi brzy zavětří Sonicovu stopu. A Sonic rázem zjistí, že ani nejrychlejší nohy nemusejí k úspěšnému útěku stačit, zvlášť když ztratil magické kroužky, které mu umožňovaly rychle cestovat mezi různými světy. Jediný, kdo zná jejich aktuální polohu, je jeho „kámoš“, šerif Tom, a ten se do záchrany mimozemského ježka před neúnavným a vynalézavým Doktorem Robotnikem zrovna nežene. Pak si však jako správný ochránce zákona uvědomí, že slabší je třeba bránit, a začnou se dít věci.

(plísně – zuby – sýry)

Půlnoční pásmo krátkých filmů má v programu Anifilmu již své tradiční místo. Každý rok se totiž objeví řada filmů, jejichž autoři s rozkoší a mnoha způsoby pokoušejí, co všechno animovaný film jako takový i jeho publikum snesou. Nejinak je tomu i letos, kdy jsme pro vás vybrali devět takových kousků.

K půlnoční projekci patří nejen klasické horory (Arachnarche) či psychologické horory (V očekávání), ale i „nechuťárny“ (Podloží, Pohádka o zeleném sýru, Touché) vyhledávané otrlými diváky, drsné „srandičky“ (Díky za zuby!) a v neposlední řadě i nezařaditelné „ujeťárny“, letos zastoupené parodickou a absurdní reklamou na džus Naked (Ovoce). Vícero z výše zmíněných poloh pak na ploše dvaceti minut ambiciózně rozehrává autor znepokojujícího snímku Noční autobus. Několik pasažérů zde nasedá na poslední autobusový spoj dne, na jehož palubě záhy vypukne boj o holé přežití.

Arachnarche
Režie: Emma Jordan, Velká Británie, 2020, 4 min 

Pohádka o zeleném sýru 
Režie: Noah Erni, Švýcarsko, 2020, 5 min 

V očekávání
Režie: Carolina Sandvik, Švédsko, 2020, 14 min

Touché 
Režie: Sofja Gorelova, Estonsko, 2020, 4 min

Ovoce
Režie: Ivan Li, Kanada, 2020, 4 min

Podloží
Režie: Erica Maradona, Otto Guerra, Brazílie, 2020, 8 min

Díky za zuby!
Režie: George ve Ganaeaard, Horia Cucută, Rumunsko, 2020, 3 min 

Náhradník
Režie: Stas Santimov, Ukrajina, 2020, 6 min 

Noční autobus / 夜車
Režie: Joe Hsieh, Tchaj-wan, 2020, 20 min 

Půvabně poetický rodinný film je adaptací stejnojmenné knihy Terezy Horváthové a jeho hravé výtvarno vychází z původních ilustrací Juraje Horvátha. Zároveň je režijním debutem producenta Petra Oukropce.

Středobodem všeho dění je trochu zapomenutá, ale stále kouzelná botanická zahrada, ukrytá uprostřed hlučícího města. Dva kamarádi Johanka a Matyáš si zde bezstarostně žijí mezi tropickými rostlinami společně s mluvícím papouškem a svými svéráznými rodiči. Když se ambiciózní starosta rozhodne zahradu zbourat, aby na jejím místě mohl postavit úplně novou čtvrť, přímo na křižovatce se objeví tajemný modrý tygr. A ten se s dětmi vydá na cestu záchrany jejich jedinečného světa.

Tvůrci ve filmu organicky skloubili hranou akci s animovanými pasážemi, přičemž využili hned několik animačních technik – klasickou kreslenou, ploškovou a počítačovou animaci.

Nejsilnější stránkou filmu je právě jeho nostalgická atmosféra, nezachytitelné magično jakéhosi zapomenutého světa, kde se zastavil čas, podpořené zajímavě vybranými a nasnímanými reály. Za povšimnutí ale stojí i herecké výkony dětských protagonistů. Ekologické poselství Modrého tygra zároveň rezonuje s tématem festivalového doprovodného programu Planeta A.

První ze dvou snímků, které se zabývají vztahy LGBTQ lidí z jižní Asie žijících v dnešní Británii. Kate Jessop zde pomocí své oblíbené výtvarné techniky koláže a výrazné zvukové stopy přibližuje situaci mladé lesbické matky, která naráží na nepochopení vlastního otce, dědečka svého dítěte.

Druhý z filmů o vztazích LGBTQ lidí původem z jižní Asie žijících v Británii se zaměřuje na příběh mladého Inda, který nenávidí všechno indické, jídlem počínaje a filmy konče. Jak ale v tomto chytře vystavěném filmu o první lásce postupně zjišťujeme, i jeho averze má své hranice.

Alan Turing, Audre Lorde, Keith Haring či Debbie Smith, to jsou jen některé z velkých historických queer osobností, které oslavuje projekt režírovaný Kate Jessop. Své síly při práci na něm spojilo hned několik výtvarníků a animátorů, aby za tónů Bowieho písně Heroes připomněli jejich osudy a přínos.

Běžný, nudný večer britské rodinky, která by mohla sedět i v českém obýváku. Dcera se právě chystá rodičům sdělit důležitou novinku, všetečná matka ji však stěží nechá otevřít pusu. Zásadní odhalení přitom večer u televize nepřichystal jen pro rodiče. V této komediální sérii Kate Jessop využívá kombinaci hrané akce a animace.

V dalším díle svého komediálního seriálu o obyčejných queer lidech a jejich každodenních zkušenostech se Kate Jessop strefuje do rozšířených nešvarů uvnitř komunity. Jak asi dopadne rande dvou slečen, když se začnou dohadovat o tom, která z nich je víc queer?

Báseň Richarda Scotta se noří do nitra muže, který se vyrovnává se svou sexualitou a konfrontuje se s tyranem ve své domovské čtvrti Merton v Londýně.  Rytmus básně doplňuje nápaditá zvuková složka vytvořená samotnou režisérkou za užití pro ni typické techniky koláže.

Slavnou návrhářskou dvojici Dolce & Gabbana není třeba představovat. Kate Jessop v tomto snímku použila dopis Stefana Gabbany jeho partnerovi Domenicovi a s pomocí animace přiblížila jeho obsah širokému diváctvu coby emocionální svědectví o velké lásce.

Zatímco první ze snímků věnovaných velkým queer osobnostem čerpá z minulosti, tento film, který opět vznikl za přispění mnoha animátorů a výtvarníků, vyzdvihuje nejsoučasnější hrdiny queer minority, jako jsou teoretička Judith Butler, režisér Gregg Araki, zpěvák Frank Ocean či autorka komiksů Alison Bechdel.

Když se dívka vrátí ze školy, matka jí servíruje „čínskou“ polévku. Z rutinní a nevábné večeře se vyvine napínavý příběh, sledující život skrytý pod obalem. Svěží studentskou miniaturu na téma tvořivé dětské fantazie autor provedl povedenou animací. Některými detaily zároveň odkazuje na určité sociální problémy.

Krátký dada videoklip k písni brněnské alternativní kapely Květy. Hrají jarní cibulky a medvídkové v různých úlohách a vyvedení různými animačními technikami.

Gang divokých lesních židlí si pohraje s naivním turistou (hercem Pavolem Serišem). Mistrné oživení zákeřného nábytku pod širým nebem. Film vznikl na pixilačním workshopu UMPRUM + JAMU v Poněšicích.

Kuchyně jedné zapomnětlivé babičky ožívá, aniž by o tom ona měla ponětí. Slánka, Cukřenka a další pomocníci vyráží napravit, co babička nechtěně pokazila. Nezhatí jim ale plány obávaný rapper Tatarka, který nevrle čeká v lednici? Pilotní díl nikdy nerealizovaného seriálu.

Rodina se schází u štědrovečerní štóly, ale nic nejde podle plánu. Na malé ploše, v omezeném čase i prostoru, zde vynikne brilantní stop-motion animace, ale i vedení herců (včetně dítěte), kteří jsou v rychlých střizích konfrontováni s „rozkladem“ jejich vánoční pohody.

Pozorovatel, který vyčistí svou mysl a omezí své prostředky jen na práci s časem a pohybem v prostoru, nejenže může dojít jistého pixilačního vytržení, ale pokud se skutečně naladí na tuto vlnu, jeho cesta ho zcela pohltí. A vlnění trávy, mraků, kopců a údolí, slunečního pohybu i nás samotných, to vše zde hraje svou roli. Nenarativní pixilace české krajiny.

Sbírka audiovizuálních básní haiku. Stop-motion poezie pohybující se na pomezí animace, dokumentu a experimentu. Transformace struktury haiku 5-7-5 slabik do audiovizuální formy použitím střihové skladby 5-7-5 vteřin. Autor vytvořil snímek během pobytu v Japonsku a využívá v něm typických místních prvků. Ty ovšem často klade do neobvyklých kontextů.

Neúnavný experimentátor Vojtěch Domlátil, který se zaměřuje na přírodu a pohyb krajinou, přichází tentokrát s černobílou (nebo spíš bíločernou) ranní impresí, kterou nazývá „dechová meditace ve formě totální lineární animace“. Na pozadí každodenních ranních zvuků sledujeme neurčité, minimalistické, a přesto povědomé výjevy.

Osamělý domek na vesnici. A v něm? Rodinný koktejl lásky, péče, společné historie, všemožných vylepšováků i restů. Nebo také prostor pro poklidné dožití. Jednoduchá, dokumentárně pojatá stop-motion animace jako pocta autorovým rodičům a věcem, které zde zanechali. Režisér v nich nachází život a zvláštní krásu.

S přesunem na nové místo se festival rozhodl představit každý rok tvorbu nějakého libereckého rodáka. V letošním roce uvádíme výběr z filmografie režiséra a výtvarníka Michala Žabky. Ten vystudoval Vyšší odbornou filmovou školu ve Zlíně a následně pražskou FAMU. Už ve svých studentských filmech Babalón a Prasavci se projevil jako originální výtvarník, svérázný vypravěč nezvyklých příběhů a také skvělý animátor loutek. V roce 2016 dokončil loutkový projekt Břetislava Pojara Vánoční balada, z jeho autorské tvorby dále promítneme loutkový film Paní G. I do celovečerních Autopohádek přispěl stylovou loutkovou epizodou Účetní a víla. Na poli krátkometrážních a celovečerních filmů (a stejně tak seriálů a četných zakázek) si ale Michal Žabka rád zkouší další animační techniky a zaměřuje se stále častěji na dětského diváka. Jeho seriálovou tvorbu zastupuje ve výběru Anča a Pepík, adaptace oblíbeného komiksu Lucie Lomové.

Babalón
Česká republika, 1999, 5 min

Prasavci
Česká republika, 2001, 10 min

Paní G.
Česká republika, 2007, 13 min

Autopohádky: Účetní a víla
Česká republika, 2011, 20 min

Cvak!
Česká republika, 2014, 1 min

Vánoční balada
Česká republika, 2016, 12 min

Anča a Pepík: Skandál ve městě
Česká republika, 2017, 13 min

Ambiciózní, výtvarně uhrančivý snímek se odehrává na sklonku jara 1937 v nostalgické atmosféře přímořského městečka. Autorka zobrazuje jednu tragickou událost z pohledu čtyř různých žen. Jejich příběhy se v tomto nevšedním konceptu protínají a všechny čtyři, pilotka, pošťačka, prodavačka a zpěvačka, se stávají součástí tragédie.

Po začátku lovecké sezóny se lesní zvěř snaží dostat do bezpečí. Nastoupí do autobusu a prchá. Pocit strachu přeroste v paniku, když autobus uprostřed noci zastaví lovci a začnou ho prohledávat ve snaze najít zvířata s co nejcennějšími kožichy. Metaforický příběh o totalitě a uprchlictví vytěžuje maximum z chladné atmosféry podzimního lesa.

Černovláska čeká na svou životní lásku, její milý se však toulá ve vzdálených horách, kde se snaží objevit dokonalou, nepoškozenou sněhovou vločku. Vystavuje se přitom nebezpečí přírodních živlů. Existuje však taková vločka a muž, který ji hledá? Nezaměnitelnou výtvarnou stylizací ploškové animace navazuje autorka na svůj úspěšný film Čtyři.

Mladý houslista má zahrát životní sólo s filharmonií imaginárního města Fongopolis. To by se ovšem musel zorientovat na místním spletitém nádraží a stihnout správný vlak. Přelidněná stanice se před jeho očima proměňuje v temný labyrint. Kolážovitý snímek s kafkovsky tísnivou atmosférou.

Metaforický, výtvarně vytříbený snímek Žlutá sleduje operní pěvkyni Violu, která trpí zvláštní fobií – nesnese nic žlutého, zářivého, veselého. Klid nachází jen zahalená do temnoty. Uprostřed horkého léta na ni ale čeká spousta nástrah. Autorka vtiskla filmu svůj nezaměnitelný výtvarný rukopis.

Duše

Co dělá člověka… člověkem? Pixar Animation Studios uvádí nový celovečerní film Duše, ve kterém se představí středoškolský učitel hudební výchovy Joe Gardner (v původním znění Jamie Foxx), který dostane životní šanci hrát v proslulém jazzovém klubu. Jeden chybný krok ho však přenese z ulic New Yorku do „Neznáma před“, což je fantastické místo, kde čerstvě narozené duše získávají před vstupem na Zemi vlastnosti, návyky i zlozvyky. Joe však na svém životě lpí a tak spojí síly s duší číslo 22 (v původním znění Tina Fey), která však vůbec nechápe, čím je zrovna lidský život tak výjimečný. A jak se Joe zoufale snaží duši číslo 22 vysvětlit, co je na životě tak skvělé, sám získává odpovědi na otázky, které si sám nesčetněkrát kladl.

Snímek na letošním oscarovém klání proměnil svou nominaci na Nejlepší celovečerní animovaný film. Výraznou roli v něm logicky hraje hudební složka, o kterou se, vedle skladatele Jona Batisteho, postarala překvapivě dvojice Trent Reznor a Atticus Ross, známá coby členové industriální rockové kapely Nine Inch Nails. 

Ekologie a ochrana životního prostředí může v animaci nabývat rozličných podob. Zvlášť zajímavá jsou tato témata v neotřelých „půlnočních“ filmech, kde žádný extrém nezná hranic a environmentální příběhy jsou kolikrát obrácené naruby, prošpikované prvky ironie, parodie a absurdity. Oblíbený model je například otáčení rolí oběti a agresora. Co kdyby příroda cíleně zabíjela lidi jako ve filmu Konec cesty? Nebo kdyby si zvířata upekla člověka na opulentní hostině jako ve snímku L'ère bête, který je zároveň ukázkou nevšedního pojetí 3D animace? A jak by to vypadalo, kdyby ženy produkovaly průmyslově mléko jako krávy (MILK)? Také se dozvíte, jak by mohli při pokračování soudobého způsobu života lidé v budoucnu vypadat, co se děje v kurníku, když se za člověkem zaklapnou dvířka (Kohoutí opera), a jak vypadá současná situace z pohledu jedné kozy (Capra na divoko). „Kuřecí“ filmy ještě doplňuje hororový počin Kuře mrtvých a výtvarně svérázný Eatself, zatímco žánr parodie výborně reprezentuje film Tenký led.

Nedávno dokončený snímek Mazel a tajemství lesa zavádí diváky do magického světa lesních bytostí. Příběh se odehrává na letním táboře a odhaluje i skutečná tajemství lesů. Když se totiž nedíváme, na každém kroku v nich ožívají lesní bytosti všelijakých tvarů. „V lese je víc živo, než si myslíme. Pokud zakopnete o kořen nebo na vás spadne šiška, není to náhoda a není to ani hravá veverka. Jsou to oni a ukazují, kdo je v lese doma,“ říká režisér Petr Oukropec.

Lidským hrdinou filmu je městský kluk Martin s přezdívkou Mazel. Příroda ho moc nebere, má radši svůj telefon a na tábor pod stan do lesa jede spíš z donucení. Právě on ale objeví tajemné lesní bytosti a uzavře s nimi dohodu. Nejdřív mu pomáhají uspět v táborové hře, nakonec ale musí vyřešit mnohem důležitější a náročnější úkol. Hraný snímek podle scénáře Kateřiny Kačerovské je doplněný rozsáhlou trikovou částí. Do děje filmu se zapojí zejména travní mužíci, létající čarodějnice ostružníková, různí květinovití, rodiny bojovných šišek, několik originálních větvíků a mechovic, a po vzoru pověstných entů i celé obživlé stromy. Někteří z nich jsou veselí a jiní možná i nebezpeční. Při jejich vzniku kombinovali filmaři moderní počítačové triky a animace s částečnými loutkami z přírodních materiálů.

Někde ve vesmíru se nachází Planeta Z. Stane se zázrak. Ze země začne vyvěrat voda a zrodí se nový život: rostliny. Pouštní planeta se stává planetou zelenou. Různé organismy žijí pospolu: tekutina a lepkavé houby. Ale kousek po kousku zaplavují zelenou souš a ničí idylický život.

Pět svědectví surreální apokalyptické události. Autorčin dokumentární film nás zavádí do města Išinomaki severně od Tokia, které bylo v březnu 2011 z poloviny zničeno vlnou tsunami. Necelý rok nato zde autorka strávila několik dní a zachytila osudy tamních obyvatel.

V Planetě ∑ sledujeme obří živočichy uvězněné v ledu. Podmořské exploze ale způsobí globální oteplování a živočichové se začnou probouzet. Jedná se o třetí díl režisérčiny (aktuálně) tetralogie, který si odnesl cenu z festivalu Berlinale.

Sérii krátkých videí, ve kterých si režisérka Momoko Seto s pomocí mořských plodů pohrává se stereotypy z pornofilmů, otevírá chobotničí románek s červenou rybkou. S podtitulem Středeční odpoledne v hotelu.

Intenzitu prožívání sexuálního aktu dvou ústřic silně podtrhuje zvuková složka. Stop-motion porno ze čtveřice krátkých autorčiných příspěvků na podobné téma. S podtitulem Pondělní noc ve vaně.

Někdy název prozradí hodně. Je to i případ tohoto krátkého vhledu do utajeného života krevet. Je jich devět a sobotní noc rozhodně netráví sledováním televize.

Také v posledním podmořském „porno filmu“ Momoko Seto je ústřední hrdinkou kreveta. S mladým mužem prožije velice krátký, za to intenzivní moment plný vášně. Surreální tečku za programem dělá podtitul videa Úterní ráno ve tvé posteli.

Tento středometrážní snímek představuje v našem programu věnovaném animovaným filmům s ekologickým zaměřením či přesahem určitou kuriozitu. Jeho poselství je následující: „Jak dlouho ještě si mohou lidé znečišťovat vlastní hnízdo a ignorovat následky?“ A podání přímočaré. Jedná se o svého druhu přednášku v podání Dr. Fred H. Knelmana, profesora v oboru přírodních věd a studia člověka na Concordia University v Monetrealu, jehož promluvy střídají animované sekvence. Knelmanova slova mohou snad působit úsměvně a některé narážky jsou samozřejmě podmíněné dobovou geopolitickou situací, v zásadě ale – a musíme říct bohužel – platí dodnes. Nás zde přirozeně zajímají především animované části. Ty totiž vznikly díky zcela ojedinělému spojení dvou významných světových studií animovaného filmu – kanadského National Film Board of Canada a tehdejšího jugoslávského Zagreb filmu. Bravurně provedené animace, které z tohoto spojení vzešly, umožňují filmu díky všudypřítomnému humoru, představivosti, pohybu a designu předat divákovi varovné poselství. Kromě známých jmen chorvatské animace, jako byl Dušan Vukotić či Nedeljko Dragić, v titulcích překvapí i jméno slavného amerického tvůrce Chucka Jonese.

Dva celovečerní filmy a výběr krátkometrážních snímků legendárního slovenského režiséra Viktora Kubala se dočkaly digitalizace Slovenským filmovým ústavem. Tato kolekce byla následně nominovaná do soutěže na festivalu archivního filmu Il Cinema Ritrovato v Bologni. Anifilm představí z této edice celovečerní film Zbojník Jurko.

Kubal se inspiroval legendou o zbojníku Jánošíkovi a natočil nová dobrodružství tohoto hrdiny. Legendu, která ho provázela už od dětství a která praví, že „bohatým bral a chudým dával“, nahlíží autor jinou perspektivou. „Vtedy bola napríklad jedna čítanka, jedna vlastiveda a všade bol Jánošík. A navyše som chodil niekoľko tried do školy u tety v Terchovej a potom tam pravidelne trávieval prázdniny. Nič tak neutkvelo v mojej pamäti z detstva ako práve historky, príhody o tomto hrdinovi,“ vysvětlil tehdy Kubal, který na Zbojníkovi Jurkovi začal pracovat v roce 1974.

Do vizuální podoby filmu vtisknul své karikaturní výtvarno, které je základem jeho originálního humoru (Kubal je mimo jiné jedním z tvůrců moderní karikatury). Vznikl tak originální, ambiciózní film, vyvedený jednoduchou, srozumitelnou a přitom poctivou kresbou. A jakkoliv se zdá být dramatický až romantický a koketuje s patosem, humor nakonec vždycky převáží.

Viktor Kubal (1923–1997) byl nejen zakladatelem slovenského animovaného filmu, ale také od poloviny 60. let jeho nejvýznamnější představitelem. Plodný autor, který vytvořil na čtyři stovky animovaných filmů (krátkých, televizních, celovečerních), vynikal neuvěřitelnou všestranností – často byl sám sobě scenáristou, výtvarníkem, animátorem, střihačem či kameramanem.

Martin se snažil bojovat proti systému a teď před ním musí utíkat. Sara je konceptuální umělkyně. Společně se přidají k revoluční venkovské komuně. Policie je jim na stopě. Inspektor Ambroz ví, že správné otázky jsou důležitější než odpovědi. Je totiž možné, že nic z toho všeho není pravda.

Experimentální, vizuálně vytříbený film, libující si v retrostylu, jenž zároveň dokáže poutavě rozpohybovat, pro své účely umně využívá dobové převzaté grafické prvky a symboly, stejně jako archivní nebo found footage.  Snímek, který vyžaduje diváckou odvahu, ale také film z těch, jaké dnes již nevznikají, případně se o jejich existenci běžný divák nemá šanci dozvědět. Zjevení mezi současnou celovečerní animací.

Los Angeles Times jej popisují jako „surreální noirový film připomínající retro futurismus Alphaville“ a ve Variety o něm mluví jako o filmu, který je „tak energický a plný života, jak se o to drtivá většina animovaných filmů ani nepokouší.“

Jsou Vánoce, ulice Tokia se hemží lidmi a všude září reklamy na šťastné rodiny s dětmi. Hana, Gin a Mijuki mají ale k takovému ideálu daleko. Koneckonců nejsou ani příbuzní, jejich neutěšená situace lidí bez domova je však tak nějak drží spolu a jejich „rodina“ proto stojí na jiných základech než na genetické spřízněnosti. I pro ně je ale letos nachystáno vánoční překvapení: v kontejneru najdou odložené novorozeně. A tak začíná nevšední a (zdánlivě tématu navzdory) komediální vánoční příběh transgender ženy Hany toužící po rodině, životního ztroskotance Gina, kterému se vlastní rodina odcizila, a dívky Mijuki, která od té své utekla. I přes rozdílné pohledy na věc se totiž nakonec rozhodnou najít rodiče opuštěného dítěte. Nevšedně vyprávěný film je jedním ze skromné filmografie jedinečného, předčasně zesnulého režiséra Satošiho Kona, kde hrají vyhrocené a šílené situace stejně důležitou roli jako náhoda. Často právě jen díky ní se dozvídáme více o všech třech postavách, jejich pohnuté minulosti a vyhlídkách na lepší budoucnost. Anifilm snímek uvádí v anglickém znění v nejnovějším, redigovaném anglickém překladu (s českými titulky). Ten vytvořila společnost GKIDS se zvýšenou pozorností k jazykové a věcné přesnosti reality trans postavy Hany, kterou namluvila americká transgender herečka a aktivistka Shakina Nayfack. Její patronku z nočního podniku pak nadabovala dramatička a genderová teoretička Kate Bornstein.

Ujeté, neuchopitelné, dokonale nechutné, lehce i těžce zvrácené příběhy nejsou jen doménou krátkých filmů. Snahu pokoušet, co publikum vydrží, mají zvlášť v posledních letech i autoři celovečerních filmů. Korejský snímek Beauty Water označili jeho tvůrci jako „nejgrotesknější horor všech dob“. Uvedený byl mimo jiné na festivalu v Annecy a navzdory svému neučesanému pojetí zpracovává závažné téma.

Že může cesta za krásným zevnějškem vést přímo do pekla, pozná na vlastní kůži obtloustlá a nehezká hrdinka Je-dži, která si na internetu vyhlídne prostředek „Beauty Water“. Ten propaguje žena, která slibuje a na videu přímo ukáže, že po použití Beauty Water získá člověk překrásnou tvář.  Je-dži je odhodlaná udělat pro svůj zevnějšek cokoliv, ale záhy, když se na scéně objevuje sériový vrah, zjistí, že čím více touží po kráse, tím více je její život v nebezpečí.

Výrazně současný, vizuálně živoucí snímek jde po tématu plastické chirurgie, aby ve zvoleném extrému ukázal, jak zvrácená touha po kráse může být. Snímek záhy zahltí divákovy smysly neklidným, roztěkaným obrazem, množstvím znepokojivých podnětů i tísnivých zvuků, které doprovázejí atypicky hororový, alarmující příběh.