Online katalog

Děti na Planetě A: Lesy, vody, tornáda

8+

V rámci letošního doprovodného programu, který nese název Planeta A, jsme připravili také projekce krátkých environmentálních filmů pro menší i větší děti. V tomto pásmu, určeném pro děti od osmi let, uvidíte pestrý výběr snímků. Rozhodně se nejedná o nudně edukační nebo nepříjemně agitační animace. Naopak jde o filmové příběhy či hříčky, které různým způsobem nabízejí vhled do problematiky našeho stále více ohroženého životního prostředí.

Čeká vás pohnuté drama migrujících medvědů, ale také odlehčený příběh zahrady, která se rozhodla se přestěhovat. Jak vážné je ohrožení deštných pralesů, ukazuje oceňovaný brazilský snímek Plantae. Vtipná fiktivní reportáž ze života molekul teplého vzduchu zase dětskému publiku osvětlí, jak vzniká tornádo. A co si upéct k obědu plastové úlovky z našich oceánů? Ironický tón některých filmů, k nimž se řadí i čerstvý studentský film Shoot, pak v závěru vyvažuje kultovní, poetický a hluboce působivý kanadský snímek Muž, který sázel stromy.

A na to, že každý může pomoct planetě zasazením stromu, nás upozorní už protagonistka předfilmu Planeta je Prga z dílny České televize.

Přestože (anebo možná protože) je planeta Země sužována řadou neduhů, jejichž původcem jsme my sami, zůstává nevyčerpatelným zdrojem inspirace, nadšení a úžasu nejen vědců z nejrůznějších odvětví, ale i ostatních lidí po celém světě. A právě tento úžas či, chcete-li, láska spojuje filmy tohoto bloku. Ty oslavují a pátrají po tajemství života ve vesmíru (Život na kometě) nebo se noří hluboko pod zmrzlý povrch Antarktidy ve snaze porozumět zemské minulosti (Tajemství v ledu). Tématem dalších je naopak právě samotný povrch Země. Cestováním po něm strávíme Rok v Børfjordu, jak ho technikou hyperlapse zachytil norský režisér Morten Skallerud, a do Austrálie nás vezme kratičký snímek personifikující posvátnou horu Uluru. Čistou zvukově-obrazovou impresí je abstraktní snímek Hladina, který využívá zvuků slýchaných v přírodě. K jejím zákonitostem se s vtipně subverzivním odkazem k člověku zase vyjadřuje film Přirozený řád světa. Mezinárodně oceňované snímky Kráva a Muž, který sázel stromy velikánů světové animace Aleksandra Petrova a Frédérica Backa jsou oba animačně skvělým a výtvarně okouzlujícím svědectvím o přírodě a o místu člověka v ní.

Život na kometě 

Režie: Kathy Smith, Austrálie, 1993, 13 min

Tajemství v ledu 

Režie: Loïc Fontimpe, Francie, 2015, 14 min

Hladina 

Režie: Kayla Parker, Stuart Moore, Velká Británie, 2014, 3 min

Kráva 

Režie: Aleksandr Petrov, Sovětský svaz, 1989, 10 min

Ayers Rock Animation

Režie: Kathy Smith, Austrálie, 1985, 2 min

Rok v Børfjordu 

Režie: Morten Skallerud, Norsko, 1991, 12 min

Přirozený řád světa 

Režie: Mathilde Poigniez, Francie, 2019, 4 min

Muž, který sázel stromy 

Režie: Frédéric Back, Kanada, 1987, 30 min

Studio Pixar je v oblasti celovečerních rodinných animovaných filmů proslulé. Mainstreamové, a přesto kvalitní snímky, které zde vznikají, bývají propracované nejen scenáristicky a dramaturgicky, ale i technologicky. Precizně zvládnuté „třidéčko“ s bezvadnými texturami a dokonalá animace k nim vždycky patřila. Občas se studiu, které vždy sáhne po nejmodernějších technologiích, navíc podaří překročit hranice „kvalitní zábavy“ a vložit do filmu i nějaké hlubší poselství. A to je právě případ oscarového sci-fi filmu Vall-I, uváděného letos Anifilmem v rámci sekce Planeta A.

Znepokojivý příběh se odehrává v roce 2700. Z planety Země je jedna obrovská skládka odpadků, život je de facto udušen. Lidé se už dávno odstěhovali na vesmírnou základnu, zatímco planetu měli vyčistit roboti. Z nich už zbyl ale jen poslední fungující - Vall-I. Ten vytrvale pokračuje v nekonečném úklidu a osamělou každodenní rutinu si zpestřuje sbíráním všelijakých kuriozit. Jeho jediným přítelem a společníkem je šváb. Jednoho dne objeví robot, v němž se po stovkách let samoty probouzí lidské city, malou rostlinku. Že by se na Zemi obnovila fotosyntéza? A právě v tu dobu vysílají lidé na Zemi robotku Evu, která má zjistit, je-li už planeta obyvatelná.

8+

V rámci letošního doprovodného programu, který nese název Planeta A, jsme připravili také projekce krátkých environmentálních filmů pro menší i větší děti. V tomto pásmu, určeném pro děti od osmi let, uvidíte pestrý výběr snímků. Rozhodně se nejedná o nudně edukační nebo nepříjemně agitační animace. Naopak jde o filmové příběhy či hříčky, které různým způsobem nabízejí vhled do problematiky našeho stále více ohroženého životního prostředí.

Čeká vás pohnuté drama migrujících medvědů, ale také odlehčený příběh zahrady, která se rozhodla se přestěhovat. Jak vážné je ohrožení deštných pralesů, ukazuje oceňovaný brazilský snímek Plantae. Vtipná fiktivní reportáž ze života molekul teplého vzduchu zase dětskému publiku osvětlí, jak vzniká tornádo. A co si upéct k obědu plastové úlovky z našich oceánů? Ironický tón některých filmů, k nimž se řadí i čerstvý studentský film Shoot, pak v závěru vyvažuje kultovní, poetický a hluboce působivý kanadský snímek Muž, který sázel stromy.

A na to, že každý může pomoct planetě zasazením stromu, nás upozorní už protagonistka předfilmu Planeta je Prga z dílny České televize.

Planeta je Prga: Duben
Režie: Jakub Hussar, Česká republika, 2020, 3 min

Migranti
Režie: Hugo Caby, Antoine Dupriez, Aubin Kubiak, Lucas Lermytte, Zoé Devise, Francie, 2020, 8 min

Ztracená zahrada / Le jardin perdu
Režie: Natalia Chernysheva, Francie, 2018, 3 min

Pečená ryba
Režie: Guillem Miró, Španělsko, 2018, 4 min

Plantae
Režie:  Guilherme Gehr, Brazílie, 2017, 10 min

Shoot
Režie: Ema Mlynarčíková, Česká republika, 2020, 3 min

Jak vzniká tornádo / Ako vzniká tornádo
Režie: Veronika Kocourková, Slovensko, 2013, 6 min

Muž, který sázel stromy
Režie: Frédéric Back, Kanada, 1987, 30 min

4+

Toto pásmo pohádek je připraveno pro děti od čtyř let. Promítané filmy opět propojuje téma životního prostředí a chování člověka v něm. Princezna Prga nám představí zákeřného Plastora Nezmara a ukáže nám, jak na něj. S problematikou odpadků se ale musí vypořádat i oblíbení Žížaláci, do jejichž lesa zavítá tentokrát bezohledný výletník. I s ním si lesní zvířátka dokážou poradit a dětem předat jasné poselství: odpadky do přírody nepatří!

Nestárnoucí krtek Zdeňka Milera má jiný problém: v lese si založí zahrádku na místě, kde se záhy začíná stavět silnice. Může malé zvířátko vyzrát na obrovský buldozer, který ničí všechno, co mu přijde do cesty? Krtek svůj boj za kus zeleně nevzdává. Jiná pohádka nás zavádí do Afriky – malý chlapec ve filmu §Sněhová vločka zjišťuje, jak by jeho země vypadala, kdyby v ní začalo sněžit. A úplně na konec si promítneme půvabnou pohádku Ztracený a nalezený o osamělosti, síle přátelství a hlavně o tučňákovi, kterého se malý chlapec rozhodne vrátit domů – i když to znamená strastiplnou cestu až na jižní pól.

Planeta je Prga: Únor
Režie: Jakub Hussar, Česká republika, 2020, 3 min

Sněhová vločka
Režie: Natalya Chernysheva, Rusko, 2012, 7 min

Žížaláci: Výletník
Režie: Jaromír Gál, Česká republika, 2012, 7 min

Krtek a buldozer
Režie: Zdeněk Miler, Československo, 1975, 6 min

Ztracený a nalezený
Režie: Philip Hunt, Velká Británie, 2008, 24 min

Píše se rok 1992 a dvanáctiletá Severn Cullis-Suzuki má na Summitu Země OSN v Riu de Janeiru projev o budoucnosti nejen svých vrstevníků. Jak přitom dokazuje většina filmů tohoto bloku, krutě nejistá budoucnost je součástí životů dětí i o téměř třicet let později. A nejenom jejich životů. Své o tom vědí i medvědi ze snímku Protilehlé póly, kterým budoucnost bez dostatku životního prostoru přichystala osudové setkání (s Helenou Bonham Carter v hlavní roli), naopak pouze čistě virtuální šanci dostali živočichové ze soutěžního snímku Mex a zvířata. Na hrabivost poškozující okolí upozorňuje barevně okouzlující Prokletí Západu a důležitost prostředí, ve kterém žijeme, poznává i mladý hrdina snímku Divočák. Trpce humornými příspěvky k současným problémům jsou hudební snímek Vánoce bez sněhu B. Plymptona a Pivo přes ulici V. Bedřicha. Snahu o nalezení řešení reprezentuje film Cesty k zelené ekonomice, namluvený legendárním britským přírodovědcem Davidem Attenboroughem, a zpověď dalšího jejího ochránce Bright Spots. „Když to neumíte opravit, přestaňte to rozbíjet,“ vyzvala Severn světové politiky třicet let před vznikem hnutí Fridays for Future. Její emotivní projev doprovázený společným dílem více jak dvaceti režisérů a režisérek tento blok uzavírá.

Prokletí Západu 

Režie: Sam Lane, Spojené státy, 2018, 7 min

Symfonie č. 42 

Režie: Réka Bucsi, Maďarsko, 2014, 10 min

Katastrofy 

Režie: Pavel Koutský, Československo, 1984, 6 min

Světlá místa 

Režie: Jilli Rose, Spojené státy, 2016, 8 min

Oslunění 

Režie: Léa Fabreguettes, Francie, 2015, 6 min

Balada o domě na Holland Island  

Režie: Lynn Tomlinson, Spojené státy, 2015, 5 min

Mex a zvířata 

Režie: Elisa Gleize, Kanada, 2020, 8 min

Cesty k zelené ekonomice 

Režie: Natasha Serlin, Velká Británie, 2011, 6 min

Divočák / 

Režie: Bella Szederkényi, Německo, Francie, Maďarsko, 2016, 14 min

Pivo přes ulici 

Režie: Václav Bedřich, Československo, 1974, 4 min

Protilehlé póly 

Režie: Paloma Baeza, Velká Británie, 2017, 12 min 

Vánoce bez sněhu 

Režie: Bill Plympton, Spojené státy, 2017, 3 min

Jsem sice jenom dítě… 

Režie: Simone Giampaolo + collective, Švýcarsko, 2020, 6 min

Současní umělci jsou vystaveni nutnosti vytvářet nové jazyky a obrazy schopné zachytit rychle postupující klimatickou katastrofu v celém jejím přírodním, lidském, společenském a historickém rozměru. Větší uměleckou výzvu si lze jen těžko představit. Naše festivalová komunita by během čekání a snění o novém symbolickém řádu, který by nám ukázal, jak překonat krizi, probudit naší dřímající schopnost kolektivní a mezidruhové solidarity a individuální vůle a zodpovědnosti za záchranu toho, co je kolem nás nejcennější, měla také přispět svým dílem. Jde o cvičení ve vnímání, dekódování a interpretaci filmů jakožto kulturních textů vypovídajících o současných obavách, snahách a touhách. O uváděném programu lze diskutovat čistě v rámci použitých technik, kulturní kritiky či filmařských kvalit. Pokud se na něj však podíváme z jiného pohledu, možná zjistíme, že metafory obsažené ve filmech – vtisknuté do pohybů loutek, barevné kompozice či tělesnosti animovaných předmětů – rozšiřují známé/vyčerpané kategorie diskuse, jejich význam se posouvá směrem k sémantice jakéhosi nového jazyka a velké plátno se ukazuje v novém světle. Abychom se smířili s tím, že obvyklý řád věcí je nenávratně pryč, pomůže nám opakovat si toto cvičení při každé příležitosti. Užijte si projekci.

Kurátorka programu Olga Bobrowska

Mašiny
Režie: Tétshim & Frank Mukunday, Belgie, Demokratická republika Kongo, 2019, 10 min

Zima v pralese / Talv vihmametsas
Režie: Anu-Laura Tuttelberg, Estonsko, Litva, Mexiko, 2019, 9 min

Pštros / Avestruz 
Režie: Agostina Ravazzola, Argentina, 2019, 5 min

Slon / Słoń
Režie: Dominika Wilkosz, Polsko, 2019, 7 min

Sororal
Režie: Louise Mercadier, Frédéric Even, Francie, 2020, 15 min

Pandora
Režie: Matthias Lerch, Německo, 2020, 7 min

Havířka Nadira
Režie: Negar Elodie Behzadi, Kate Jessop, Velká Británie, 2019, 3 min

Tiší vyslanci / Botschaften
Režie: Daniel Höpfner, Německo, 2020, 15 min

Příběh Planety A se psal stovky milionů let v souladu s životními podmínkami, které planeta a okolní vesmír vytvářely. Až během posledních několika dekád pozorujeme, že se ve vývoji „něco pokazilo“.

Témata evoluce a toho, jak se vývoj života na naší planetě vybral nechtěným směrem, spojují žánrově, animačně i výtvarně různorodé filmy zařazené v tomto bloku. Vliv člověka na vývoj zvířecích druhů, jejich nenávratné mizení, násilné domestikování, průmyslové zneužívání, modifikace, zbytečná krutost či přemnožení zaujalo totiž řadu autorů. Někteří z nich jdou cestou ironické kritiky (Co jsme udělali slepicím), jiní experimentu (Tasmánský tygr) či nenarace (Sen o vodě), další nahlížejí téma pomocí absurdní grotesky (Pandy). Autor filmu Zatímco Darwin spí si pomocí málo používané techniky hyperlapse (replacing) pohrává s rozmanitostí přírody, kterou reprezentují mrtví živočichové přišpendlení ve vitrínách muzea. Animačně vytříbený a silně sugestivní je také mnoha cenami ověnčený hudební film Sloní píseň. Kuriozitu v tomto bloku představuje ploškový snímek Krabi, který osciluje mezi žánry sci-fi a hororu, a znepokojující ráz celého programu pak umocňují filmy Nigel a Hemžení. První vypráví o zmateném mořském ptáku, který se snaží zahnízdit s betonovou družkou, a druhý o tom, jak příroda dokáže ve zdánlivě nenápadné příhodě razantně vrátit úder lidské krutosti.

Sen o vodě 

Režie: Koji Yamamura, Japonsko, 2017, 11 min

Nigel

Režie: Natasza Cetner, Velká Británie, 2020, 9 min

Krabi 

Režie: Václav Mergl, Československo, 1976, 11 min

Hemžení 

Režie: Joni Männistö, Finsko, 2011, 8 min

Co jsme udělali slepicím 

Režie: Josef Hekrdla, Vladimír Jiránek, Československo, 1977, 6 min

Tasmánský tygr 

Režie: Vergine Keaton, Francie, 2018, 14 min

Sloní píseň  

Režie: Lynn Tomlinson, Spojené státy, 2018, 8 min

Zatímco Darwin spí 

Režie: Paul Bush, Velká Británie, 2004, 5 min 

Pandy 

Režie: Matúš Vizár, Česká republika, Slovensko, 2012, 12 min

Nezapomenutelný nizozemský snímek Wildebeest s bezelstnou turistkou Lindou v hlavní roli otevírá blok filmů, v nichž je člověk součástí svého okolí, neoddělitelným prvkem velkého přírodního cyklu. Nebo alespoň v ideálním případě. Linda se vypraví na safari se zálesáckým manželem, aby splynula se stádem svých oblíbených zvířat (která ve filmu můžeme pozorovat i na reálných záběrech). Nehostinnou tvář divoké přírody a hrozbu člověku zažije v polském snímku Šum lesa jeho ztracený hrdina, zatímco klasický britský film Statek na kopci nás pozve na idylické hospodářství v lůně přírody, kde všechno má svůj rytmus a řád. K tomu se hlásí také meditativní Cyklus 1 a hypnoticky plynoucí rostlinná abstrakce Mikrofobie z dílny výrazné rakouské režisérky se zálibou v environmentálních tématech Nikki Schuster. Výpravu zpátky na stromy uzavírá epický snímek Legenda o lese věhlasného japonského tvůrce mangy a všestranného génia Osamu Tezuky. Film z roku 1987 se vyznačuje nejen škálou výtvarných stylů snažících se reflektovat vývoj animovaného filmu jako média, ale i klasickým hudebním doprovodem Čajkovského symfonie a především svým filozofickým rámcem. Ten nastoluje nadčasová témata soužití, harmonie a respektu.

Wildebeest

Režie: Nicolas Keppens, Matthias Phlips, Belgie, 2017, 19 min

Mikrofobie 

Režie: Nikki Schuster, Rakousko, Dánsko, 2010, 7 min

Statek na kopci 

Režie: Mark Baker, Velká, 1989, 18 min

Šum lesa / Szum lasu 

Režie: Zdzisław Kudła, Polsko, 1973, 9 min

Cyklus 1 

Režie: Xaver Böhm, Benedikt Rugar, Sebastian Lörscher, Céline van de Velde, Malte Seddig, Německo, 2011, 2 min 

Legenda o lese 

Režie: Osamu Tezuka, Japonsko, 1987, 30 min

Když se Ašitaka, mladý a poslední z princů starobylého rodu Emiši, rozhodne zachránit malou vesnici před rozzuřeným lesním démonem, netuší, že mu jeho hrdinský skutek nadobro a fatálně změní život. Dotyk obrovského kance-démona plného nenávisti vůči lidem mu totiž způsobí zranění hlubší, než se na první pohled zdá. Aby se nenávist zhmotněná v ošklivé ráně nerozšířila a nepřivodila smrt Ašitakovi ani dalším lidem, vydává se princ do daleké země za tajemným Duchem lesa, který jako jediný dokáže zranění vyléčit. Doputuje tak až do města železných hutí, které vede tvrdá paní Eboši, a to na úkor starobylých lesů všude kolem: jak se město rozšiřuje, zbývá lesním duchům čím dál méně prostoru k životu. Železná střela, která ducha-kance proměnila v běsnící nestvůru, pocházela právě z jejích dílen. Ašitaka se tak ocitá na pomezí dvou zdánlivě nesmiřitelných světů – mezi říší starých lesních duchů, nad jejichž životem i smrtí bdí chvílemi podivně lhostejný Duch lesa, a městem, v němž paní Eboši dává práci malomocným a drží ochrannou ruku nad místními ženami. Jestli je vůbec možné zvolit si jednu z obou stran, pozná Ašitaka díky tajuplné dívce San, princezně Mononoke, která na město paní Eboši opakovaně útočí se svou vlčí rodinou. Klasický snímek legendárního režiséra Hajaa Mijazakiho vyniká nádhernou, propracovanou ruční animací a kromě environmentálního poselství nese i jeden ze základních znaků jeho filmů, totiž nejednoznačnost dobra a zla.

Jedním z nejviditelnějších a nejhmatatelnějších problémů, které obyvatelé Planety A mají, jsou odpady. Jsou odpudivé, prokazatelně škodlivé a vlezle všudypřítomné. Snahy o jejich eliminaci selhávají. Znečistění vody, vzduchu, půdy… vyberte si, na každého se dostane. Není proto divu, že se tomuto tématu animátoři důkladně a dlouhodobě věnují. Nejstarší z „odpadních“ filmů v tomto programu je už z roku 1972, ale našli bychom i starší. A způsobů, jak se s proradným smetím vypořádat, je mnoho. Inspirací pro název i samotný program se stal snímek Orgiastic Hyper-Plastic, vystihující nevyhnutelnost a ambivalenci soužití s „našimi“ odpady. Jde to ale i mnohem přímočařeji (Big Bang, Přes hranu či Vzduch!) nebo symboličtěji (Castillo a sumec). Divácky vděčné a pro filmaře lákavé je popustit uzdu fantazii, nechat odpady ožít a obsadit je a jejich rezidua do fiktivních, ale velice realistických kulis (Doba rezavá, Hybridi, Ropáci). Skrytou krásu a tajemství odhozených věcí pak nacházíme v bezdějovém snímku Nepřítomný, jehož název zároveň vyslovuje zatím bohužel jen zbožné přání obyvatelů Planety A ohledně odpadu.

Castillo a sumec / Castillo y el Armado

Režie: Pedro Harres, Brazílie, 2014, 14 min

Big Bang

Režie: Bruno Bozzetto, Itálie, 1990, 4 min

Doba rezavá

Režie: Franceco Aber, Alessandro Mattei, Itálie, 2014, 8 min

Želví svět

Režie: Nick Hilligos, Austrálie, 1998, 8 min

O odpadu / Es geht um Müll  

Režie: Lisa Meier, Německo, 2020, 4 min

Hybridi

Režie: Florian Brauch, Matthieu Pujol, Kim Tailhades, Yohan Thireau, Romain Thirion, Francie, 2017, 6 min

Když Zemi vládli lidé

Režie: Stephen Ong, Velká Británie, 2010, 3 min

Nepřítomný

Režie: Nikki Schuster, Německo, 2015, 7 min

Přes hranu

Režie: Lev Voloshin, Moldavsko, 2019, 1 min

Diminuendo

Režie: Henrike Lendovski, Spojené státy, 2020, 3 min

Vzduch!!

Režie: Paul Driessen, Kanada, 1972, 2 min

Orgiastic Hyper-Plastic

Režie: Paul Bush, Dánsko, Velká Británie, 2020, 7 min

Ropáci

Režie: Jan Svěrák, Československo, 1988, 20 min 

Život na Zemi ovlivňoval člověk již před mnoha tisíci lety. Už naši předkové vypalováním vegetace či loveckými výpravami měnili ráz pravěkých porostů a společenstev živočichů. Není to ovšem tak dlouho, kdy si odborníci troufli začít o člověku uvažovat jako o zásadní příčině změny podoby Země. Příznačně na přelomu tisíciletí geochemik P. J. Crutzen a biolog E. Stoermer navrhli pro období historie planety významně poznamenané činností člověka termín antropocén. Ve stejnojmenném bloku se vydáme prozkoumat, jak se tento „věk člověka“ odráží v přírodě i v nás samotných. Poutavým exkurzem do vývoje západní civilizace nás ve filmu Bůh šel napřed provedou dvě nesmrtelné husy. To, jak vnímáme okolní přírodu a okolnosti vlastního života, již v roce 1981 vtipně okomentovali J. Hekrdla a V. Jiránek filmem Zpráva o stavu civilizace či J. Barta v socialistickými kulisami poznamenané realitě Projektu. Vtipný pohled na jadernou energetiku přináší mockument Lucens, dopady krajinného inženýrství na osudy místních obyvatel zase mapuje Želivka. Vztah člověka k přírodě jako ke zdroji obživy i hlubokých vazeb na domov přibližuje drsný film Rybolov o prastaré velrybářské tradici Faerských ostrovů. Jak si stojí člověk v období antropocénu? Otázku po sebereflexi klade satirický Lední Barry a závěrečná metaforická Archa.

Žila, byla jednou jedna tlupa mývalů, kteří měli rádi svou pohodu a klid. I když je pravda, že tu a tam mezi nimi došlo i k nějakým těm potyčkám. V podstatě šlo ale o mírumilovné tvory, kteří jsou podle japonského folkloru nadáni kouzelnými schopnostmi (podobně jako lišky). Jakmile se tedy jejich domov ocitl v nebezpečí před nenechavými bagry a buldozery stavebních firem, rozhodli se, že s tím přeci jen musí něco udělat a konečně naplno využít svých schopností, na které málem zapomněli. Jednoduchá zápletka mnohovrstevnatého filmu Isaa Takahaty ze slavného studia Ghibli, který se proslavil především válečným dramatem Hrob světlušek, zdánlivě slibuje podívanou především pro děti. Tento pozoruhodný snímek ovšem díky své divoké obrazotvornosti, nápaditosti a především celé škále komplexních témat zaujme i dospělého diváka. Pozoruhodné přitom nejsou jenom způsoby, jakými se mývalové snaží odradit lidi od zničení jejich domova, ale i reakce jejich protivníků či především prohlubující se rozpolcenost mývalího společenství v názoru na další postup. Takahata tak v bravurně animovaném snímku nezkoumá pouze problém třecích ploch mezi tím, co chápeme jako přírodu a co jako civilizaci, ale klade si hlubší otázky po povaze lidské (či mývalí) duše, po možnostech proměny jednotlivce i celých společenství.  Tedy otázky navýsost aktuální i v dnešní době zatížené environmentální krizí.

Tento středometrážní snímek představuje v našem programu věnovaném animovaným filmům s ekologickým zaměřením či přesahem určitou kuriozitu. Jeho poselství je následující: „Jak dlouho ještě si mohou lidé znečišťovat vlastní hnízdo a ignorovat následky?“ A podání přímočaré. Jedná se o svého druhu přednášku v podání Dr. Fred H. Knelmana, profesora v oboru přírodních věd a studia člověka na Concordia University v Monetrealu, jehož promluvy střídají animované sekvence. Knelmanova slova mohou snad působit úsměvně a některé narážky jsou samozřejmě podmíněné dobovou geopolitickou situací, v zásadě ale – a musíme říct bohužel – platí dodnes. Nás zde přirozeně zajímají především animované části. Ty totiž vznikly díky zcela ojedinělému spojení dvou významných světových studií animovaného filmu – kanadského National Film Board of Canada a tehdejšího jugoslávského Zagreb filmu. Bravurně provedené animace, které z tohoto spojení vzešly, umožňují filmu díky všudypřítomnému humoru, představivosti, pohybu a designu předat divákovi varovné poselství. Kromě známých jmen chorvatské animace, jako byl Dušan Vukotić či Nedeljko Dragić, v titulcích překvapí i jméno slavného amerického tvůrce Chucka Jonese.