Online katalog

Ateliér animace na pražské UMPRUM je nejstarší školou svého druhu v dnešní ČR a na podzim oslaví 70. narozeniny. Pod rukama více než 200 jeho absolventů v něm vzniklo už přes 1000 filmových počinů, mezi nimiž jsou krátké filmy, videoklipy, znělky i cvičení. Pásmo je ochutnávkou i pozvánkou na podzimní oslavy a filmovou výstavu, která bude zahájena 2. září 2021 v Galerii UM. V rámci příprav výročí si studenti v aktuálním nelehkém akademickém roce museli poradit mimo jiné i s úkolem reagovat vlastním autorským filmem na osobnost, skupinu nebo směr, který je v pestré paletě absolventů zaujal. Při práci vycházeli z principů animovaného dokumentu, a to ať už ve vývoji, či v rámci samotné realizace. Pásmo představí nejen tyto vybrané čerstvé snímky vzniklé ve spolupráci studentů animace na UMPRUM, plzeňské Sutnarky a scenáristiky FAMU, ale i studentskou tvorbu jejich předchůdců.

Jepice 

Režie: Ingrid Glaserová, Československo, 1982, 4 min

Potopa

Režie: Zuzana Bartová-Zintlová, Československo, 1983, 4 min

Ilustrovaná žena 

Režie: Pavla Řezníčková, Československo, 1969, 5 min

Proměny 

Režie: Václav Mergl, Československo, 1964, 5 min

Mise UMPRUM 

Režie: Jitka Uhříčková, Česká republika, 2021, 4 min

Vizitka 

Režie: Radim Jurda, Česká republika, 2006, 1 min

Nusle

Režie: Jakub Dvorský, Česká republika, 2001, 1 min

Vizitka 

Režie: Jaromír Plachý, Česká republika, 2009, 1 min

Asi nějaký kouzlo 

Režie: Veronika Skalická, Česká republika, 2021, 3 min

Tisíc a jedna noc 

Režie: Filip Pošivač, Česká republika, 2008, 3 min

CRASH! BANG! BOOM! 

Režie: Iris Hobson-Mazur, Česká republika 2021, 2 min

Za zvukem něco je 

Režie: Julie Lupačová, Česká republika, 2019, 9 min

Volné ruce 

Režie: Thanh Mai Tranová, Česká republika, 2021, 3 min 

Domov 

Režie: Lukáš Fišárek, Česká republika, 1994, 1 min

402 

Režie: Patrik Trska, Česká republika, 2021, 4 min

Kapitán Pejsek 

Režie: Michaela Kukovičová, Česká republika, 1995, 3 min

Čampulka 

Režie: Anna Wysocká, Česká republika, 2021, 6 min

Lví srnka 

Režie: Nina Čampulková, Československo, 1974, 1 min

Během prací na filmu Hmyz surrealistického tvůrce Jana Švankmajera, na němž se Jan Daňhel podílel jako střihač a Adam Oľha jako kameraman, byli osloveni producentem Jaromírem Kallistou a právě Janem Švankmajerem, aby se skrze dokumentární film pokusili odhalit a zakonzervovat tvořivé procesy, kvasící v útrobách jejich filmové společnosti Athanor. V Athanoru – středověké alchymické peci – spolu soupeří tři principy: Rtuť, Síra a Sůl. Ten třetí v tomto případě představuje Švankmajerova osudová žena a mimořádná spolupracovnice Eva Švankmajerová, s níž prožil 45 let společného života, bytost, která, ačkoli zemřela v roce 2005, působí dodnes jako trvalé a vše prostupující hermeticky neoddělitelné agens. Bez její kritické intuice a k permanentnímu osvobozování neustále vybízejícího ducha by Švankmajerova tvorba nebyla kompletní a byla by zcela nepochybně jiná.

Producent a surrealista – jak to jde dohromady? Jsou to spojité nádoby? Dají se obsese, štítivosti, magické myšlení, hry, infantilismus, imaginace a nevědomí, něco tak bytostně tekutého a procesuálního vůbec prodat? Dá se proces tvorby nacenit a zpeněžit? Kde se vlastně bere, jaké je jeho zřídlo? Co je „krutý teror lásky“, tato Kallistova producentská metoda, jak vyextrahovat ze spolupracovníků co nejvíce „sladké“ šťávy? Zároveň měli tvůrci obavy z pověstné uzavřenosti Jana Švankmajera, který až dosud jakoukoli výraznější sebeprezentaci odmítal. Byli však překvapeni, že jim dovolil vstoupit i do značně hlubinných vrstev a laločnatě intimních zákoutí své osobnosti a svého života.

Film nekatalogicky rozkrývá Švankmajerovo dosavadní myšlení a tvorbu, nechce být pouhým shrnujícím dokumentem, ale především živým, imaginativním a hravým situačním filmem. A především ukazuje, že i světová kinematografie může vznikat „na koleně“ a že skrze autentický prožitek magického světa lze možná zvítězit… i nad smrtí.

Pásmo Kola, pračky a jiné bytosti představuje různé animační techniky, jejichž pomocí nám filmaři z Chorvatska, České republiky, Rumunska, Slovinska a Slovenska prezentují svůj světonázor. Výběr obsahuje 10 krátkých filmů se zajímavými příběhy a zpracovaných technikami od stop-motion až po 3D animaci. Některé filmy jsou humorně laděné, jiné se věnují závažným problémům, s nimiž se každodenně potýkáme.

U tohoto programu se můžete pohodlně usadit, uvolnit se a užít si kvalitní filmařinu, ale zároveň se také nad filmy zamyslet a později o nich diskutovat, ať už se svými přáteli milujícími film nebo s filmovými odborníky.

Kurátorem tohoto pásma sestaveného v rámci společných aktivit CEE Animation Festivals Network je Mihai Mitrică.

Kohoutí opera
Režie: Kata Gugić, Chorvatsko, 2020, 4 min

Pračka
Režie: Alexandra Májová, Česká republika, 2020, 5 min

Noční pták
Režie: Špela Čadež, Slovinsko, 2016, 9 min

Kdesi / Ceva
Režie: Paul Mureșan, Rumunsko, 2018, 9 min

Loučení
Režie: Leon Vidmar, Slovinsko, 2016, 6 min

Divoké bytosti
Režie: Marta Prokopová, Michal Blaško, Slovensko, 2019, 9 min

Blaženost nenadálé smrti
Režie: Sergiu Negulici, Rumunsko, 2016, 15 min

Cyklisti
Režie: Veljko Popovic, Chorvatsko, 2018, 7 min

Žlutá
Režie: Ivana Šebestová, Slovensko, 2017, 7 min

Dcera
Režie: Daria Kashcheeva, Česká republika, 2019, 15 min

Martin se snažil bojovat proti systému a teď před ním musí utíkat. Sara je konceptuální umělkyně. Společně se přidají k revoluční venkovské komuně. Policie je jim na stopě. Inspektor Ambroz ví, že správné otázky jsou důležitější než odpovědi. Je totiž možné, že nic z toho všeho není pravda.

Experimentální, vizuálně vytříbený film, libující si v retrostylu, jenž zároveň dokáže poutavě rozpohybovat, pro své účely umně využívá dobové převzaté grafické prvky a symboly, stejně jako archivní nebo found footage.  Snímek, který vyžaduje diváckou odvahu, ale také film z těch, jaké dnes již nevznikají, případně se o jejich existenci běžný divák nemá šanci dozvědět. Zjevení mezi současnou celovečerní animací.

Los Angeles Times jej popisují jako „surreální noirový film připomínající retro futurismus Alphaville“ a ve Variety o něm mluví jako o filmu, který je „tak energický a plný života, jak se o to drtivá většina animovaných filmů ani nepokouší.“