Rozhovor: Jaromír Plachý
24 | 06
Happy Game: Taková rána do hlavy
Výtvarník,animátor a herní designér Jaromír Plachý z nezávislého českého studia Amanita Design představuje letos na Anifilmu novou počítačovou hru ve vývoji. Nese název Happy Game, ale jak autor upozorňuje, veselá zrovna není. A už vůbec není určená dětem. Hráči se zde totiž ocitnou v roli malého chlapce, který ve strašlivé noční můře prochází třemi unikátními světy. Na prezentaci se můžete těšit zítra od 19.30 v Knihovně.
Kdy a proč jste se pustil do práce na Happy Game?
Začalo to na podzim roku 2014. Tehdy jsem ještě pracoval na své předchozí hře Chuchel, což je taková interaktivní groteska, a už jsem si potřeboval od té legrace něčím odpočinout. Jak se říká, když se dlouho smějete, stane se z úsměvu křeč.
Kdybyste měl Happy Game popsat jednou větou, co byste řekl?
Morbidní absurdita pro milovníky podivností, poťouchlého humoru a bizarností. A nebo Don't worry be happy game.
Hře dáváte žánr psychedelického absurdního hororu. Hrají ve hře roli vaše vlastní noční můry?
Moje ne, ale to neznamená, že tam nebudou ty vaše.
V čem je hra jiná než Vaše předešlé herní počiny?
Pořád klademe důraz na výtvarnou a hudební stránku, tu opět vytváří kapela DVA, která je podepsaná už pod mými předchozími hrami, takže jejich rukopis tam zase je, i když pochopitelně v hororovějším duchu. A když je ten Anifilm, tak musím zdůraznit, že jde zase o 2D ploškovou animaci snímek po snímku, takže ani tady se moc nezměnilo. Zároveň je tam opět spousta vtipných a rozverných momentů a absurditek, takže když si odmyslíte trochu té krve nebo vřískotu, je to vlastně pořád to samé.
Co Vás na práci na této hře nejvíc baví?
Nejzábavnější je asi ta fáze vymýšlení. Přijít s nápadem na takový úlet a začít ho opravdu realizovat. Hlavní hlava studia Amanita Design Jakub Dvorský třeba říká, že u mě nikdy neví, jestli si dělám legraci nebo to myslím vážně. Mě osobně totiž baví i ten kontrast, že po poetické Botanicule a veselém Chuchlovi najednou přijde překvapení jak z jiné planety. Taková rána do hlavy.
Komu je hra určená a kdy se jí asi tak dočkáme?
Je to tak, že během let, co hra se hra vznikala, jsem celou dobu nevěděli, co na to lidi řeknou. Navíc v kontextu předchozí tvorby našeho studia, kdy zatím všechny naše hry byly vhodné pro každého. Veselé, přístupné, bez krve… Až když jsme na konci minulého roku vypustili do světa trailer a demo, tak jsme dostali poprvé nějaké reakce a naštěstí byly vesměs kladné. Takže kdo má chuť si zahrát nějakou nenáročnou divnost, ten by mohl být spokojený. Happy Game ale vážně není vhodná pro děti, jako fakt. V téhle chvíli se řeší už hlavně „technické věci kolem“ a po létě by pak měla spatřit světlo světa pro PC, Mac a Nintendo Switch.
Stíháte krom práce na Happy Game ještě nějaké jiné projekty?
Celkem ano. V období, kdy hra vzniká, jsem udělal nějaké videoklipy, vymýšlím další hry a i jsem si mohl udělat nějaké knížky. Ona je ta realizace hodně na programátorovi, a tak mám celkem dost času na nějaké vedlejší zábavy. Třeba moje žena mi říkala, že jí mrzí, že už dělám jen samé ošklivé věci - a tak jsem vytvořil knížku veršíků pro děti Básně z dásně. Pro našeho malého Pepu jsem zase udělal leporelo o málem prasátku a pro sebe jsem si zase vytvořil takovou přisprostlou knížku Piňďa a Růžové něco. Takže jak se říká, snažím se volné chvíle trávit v činorodém ruchu.